Nic. Jen to, že se takoví lidé vyskytují. V Německu někdo postřílí školáky nebo někdo v Americe jde a střílí na auta. Prostě jsou lidé, kteří velice rádi zabíjejí. Není to nový fenomén, jen byl velice dobře připraven. Bombu zkonstruoval důkladně a správně, dobře střílel, takže to mělo efekt.
On byl takový extremista všeho rázu. Tito lidé hledají pro svou agresivitu spíše výmluvu. Kdyby žil před sedmdesáti lety, tak by spíš patřil k arabské straně a zabíjel židy. Extremistická ideologie je u těchto lidí zástěrkou na uklidnění vlastního svědomí. Z minulosti víme, že například v 30. letech často lidé přešli z jednoho extremismu ke druhému – z komunistické strany do nacistické.
To není žádná pravicová či levicová ideologie. To je odpor proti cizímu. Já jsem slyšel právě v této souvislosti proti migraci přednášku jednoho významného odboráře, který se bál o pracovní místa. Na přistěhování lidí úplně cizí kultury lidi reagují málokdy příznivě, obyčejně negativně. Jak to jeden bodrý občan ve Vídni vyjádřil – najednou je dům plný lidí, kteří pořád vaří s česnekem, děti jsou hlučné, zpívají v bytě a slyšíte je po celém domě. V podstatě je to prostá lidská vlastnost.
Ve Starém zákoně se často opakuje, aby se lidé chovali dobře k přistěhovalcům. Očividně tento problém byl již před třemi tisíci lety. My máme černé svědomí jako jiné národy. Teď znovu hodili zápalnou lahev do bytu cikánů. Předtím ta popálená holčička. Pamatuji se v Písku, že zabili nějakého nešťastného kluka u řeky. My tady vraždíme cikány, a že by kvůli tomu tady bylo pobouření, si bohužel také nejsem jist. Každý má svoje. V Rakousku, kde je spousta přistěhovalců z Turecka, je to protiturecké, v Belgii, kde je celá čtvrť čistě marocká, tak jsou proti Maročanům.
Kdyby Breivik žil před sedmdesáti lety, tak by patřil k arabské straně a zabíjel Židy.
Kdyby se mě Radek John nebo Karolína Peake chtěli na něco zeptat, tak jim samozřejmě milerád poradím.
Říkám to otevřeně, že jsem byl, ví to Kalousek i Petr Gazík, pro nižší sazbu na knihy.
Netvrdím, že Evropská unie je ráj na zemi, ale pro nás žádná reálná alternativa neexistuje.
Na to pomůže jen důkladná osvěta a jen když domácí obecenstvo vychováme ke vstřícnosti. A na druhé straně samozřejmě musíme pracovat na integraci, protože to byla naše největší chyba tady v Čechách v 90. letech, kdy města vystěhovávala Romy do domů na kraji města a vytvářela tím umělé ghetto.
Sociologický vzor, který jsme mohli vidět svého času v černošské nebo portorikánské čtvrti v Americe nebo severoafrické v Paříži, roztáčí neúprosnou spirálu. Nesmíme dopustit, aby města všechny cikány, rákosníky, uprchlíky a podobnou verbež, jak jim tu nehezky říkáme, soustředili do nejnepříjemnějších paneláků někde na okraji města. Musíme je přijmout jako svoje spoluobčany, aby se mohli usadit v prostoru celého města.
Měl bych připomenout všem v komunální politice zářný příklad ze začátku 90. let, kdy jeden výborný starosta si prosadil to, že Romové převzali velkou část městských služeb a dělali to bezvadně. Potom tam nebyly žádné problémy a dokonce tam měly dvě romské hospody. Jde to, jenom když se o to snažíme. Když necháme všechno samovolně, tak na to doplatíme.
To byla akce tehdejšího předsedy klubu ODS pana Tluchoře, která mu nevyšla. Byla to jeho akce. My jsme se na tom nepodíleli. Oni byli plní naděje, že dostanou větší počet poslanců. Tluchoř byl velice úzce spojen s paní Kočí a oni mysleli, že tím se dostanou na výsluní. Ve skutečnosti to skončilo neúspěchem. V poslední konsekvenci ho to stálo i post předsedy klubu.
Jednou jsem řekl, že v pubertě jsem někdy snil o bigamii. Teď vím, že je to velmi obtížné žít v trojúhelníku. Toto není vztah lásky, to je věc spolupráce – někdy horší, někdy lepší. Dokud se lidi shodují a chtějí něčeho dosáhnout, tak to se všemi potížemi, všemi ješitnostmi ega, může pokračovat. Není to lehké.
Já jsem zažil dvoukoalici v Rakousku, všechny politiky jsem tam znal z 50. let. Myslíte si, že tam to bylo lehké? Tam se také pomlouvá, tam se to také pralo, také se tam podezřívalo. My máme v sobě navíc neomalenost a nezdvořilost. Řekněme, v jiných zemích se vyjadřují zdvořileji a šikovněji. Italský parlament tyto krize a vzájemné křivdy zvládne elegantněji. Ve Švédsku to zase funguje civilizovaněji. Ale jsme v Praze, tak co?
Ano.
Kdyby to dělali šikovněji a konzistentně nebo ji, tak by měli větší úspěch. Problém je, že nápady, s kterými přicházejí, se příliš často střídají. To je trošku obtížné. Někdy nejsou navíc zrovna nejšikovněji prezentovány. To se člověk musí také naučit. Ačkoliv mně bližší a milejší zelení také strašně doplatili na nezkušenost. S výjimkou Martina Bursíka tehdy nikdo z nich neměl zkušenosti. Politik potřebuje nějaký čas, než pozná prostředí, pozná, jak to probíhá, a pak se tam úspěšně pohybuje. Když spadnete z nebe po volbách jako VV, potřebujete čas, než se politické řemeslo naučíte.
Podle evangelia platí, že rady dávati je blaženější než je přijímat. Kdyby se mě Radek John nebo Karolína Peake chtěli na něco zeptat, tak jim samozřejmě milerád poradím.
V rozpočtovém rámci si mohou klidně přesouvat výdaje, jak chtějí.
Ať to dělají, ať nám to předvedou.
Šetřit na úkor jiného, to by uměli. Až předvedou, co si doma ušetřili, pak o tom můžeme příští rok mluvit, ale jenom vyžadovat na druhých, to ne. Ministerstvo obrany už pomalu nemá z čeho šetřit, poněvadž jsme to tam velice zkrátili. Nepopírám, že v minulosti tam došlo k plýtvání peněz, což je pravda. Nicméně my jsme se zavázali při vstupu do NATO, že na obranu bude zhruba kolem dvou procent z rozpočtu, teď dáváme zhruba polovinu.
A musíme si uvědomit mezinárodní situaci, kde na jedné straně ne tak daleké mocnosti více zbrojí, na druhé straně Spojené státy své síly z Evropy stahují. Musíme si uvědomit, že Evropa se musí o svou bezpečnost starat sama. Nemožný stav se ukázal ve chvíli, kdy Francouzi měli dělat akci v Čadu a zoufale hledali po celé Evropě pár helikoptér.
Čím budete chtít Věci veřejné saturovat, aby vám hlasy na rozpočet daly? Přece nemohou přijít domů s prázdnou.
Oni už dostali. Nesmíte zapomenout, že se jim vyhovělo v posledních měsících v sociální sféře důchodů a tak dále. Dostanou něco a jsou jako děti a chtějí další čokoládu, ale pak už to možné není. Já bych taky rád měl více peněz, taky bych rád velvyslanectví v západní Africe a v Jižní Americe.
Věci veřejné argumentují tím, že by následky krize měli nést i bohatí a firmy, budete pro?
To není úplně seriózní. Když zdaníme banky a firmy z pozice síly, obratem to naúčtují svým zákazníkům. Když zdaním Kaufland, Tesco a tak dál, tak nám zvýší ceny. Také musíme pamatovat na to, aby firmy u nás zůstaly a nepřesunuly se někam, kde se mají líp, protože pak se na to doplatí. Ačkoli jsme to nepovažovali za příliš smysluplný čin, Kalousek jim nabídl takzvanou daň pro bohaté, ale za cenu rovné DPH 19 procent, abychom začali vyrovnávat dluhy. Oni s tím nesouhlasí! Neznají pravidla politiky: já ti dám to a za to couvnu v tom druhém.
Co říkáte v tomto ohledu na to, že váš předseda poslaneckého klubu Petr Gazdík chce prosadit nižší sazbu pro léky, knihy a tisk?
Popravdě řečeno jsem příznivec literatury. Je nesmírně důležité, abychom v malé zemi, jako je naše, co nejvíce podporovali vydávání našich knih. Anglické i francouzské knihy budou vycházet, aniž by se kdo snažil.
V Anglii mají třeba nulovou sazbu na knihy.
Říkám to otevřeně, že jsem byl, ví to Kalousek i Petr Gazík, pro nižší sazbu, ale podřídím se rozhodnutí klubu. Co se týká také médií, vím, že jisté zmírnění zátěže je nutné, aby přežívala i menší média. To si musí mezi sebou vyřídit v případě knih a tisku Kalousek a Besser. Oni dobře vědí, že jsem zásadně pro to, aby knihy a tisk měly sníženou sazbu.
ODS navrhovala, že by se zvedla daň z nemovitostí pro spekulanty a pro lidi, kteří nepoužívají nemovitosti. Jak by se to líbilo vám, protože vy jste majitel nemovitostí?
Jsem majitelem nemovitostí, to je naprostá pravda. Tedy už ve velmi malé míře, už jsem skoro všechno předal synovi. Mám tři zemědělské dvory, které byly ještě napůl používané mým otcem, potom v 50. až 60. letech vedení kolchozu nebo strana rozhodla, že se vedle toho vybuduje něco nového, dosti ošklivého. Ve starém hospodářském dvoře zanechali důchodce a od té doby to chátralo. To jsou beznadějné budovy. Kdyby mi tohle zdanili, tak je mohu jen vyhodit do povětří. Museli bychom rozlišit, zda je to spekulace, nebo jen nevyužitý objekt.
Nemáte spory jen s véčkaři. Teď to zajiskřilo mezi vámi a ministrem obrany Alexandrem Vondrou, respektive premiérem kvůli strategii zahraniční politiky.
To už jsme pohřbili.
Pohřbili jste ten spor, nebo tu koncepci?
Spor, koncepci vláda přijala. Já jsem vyhověl doktoru Vondrovi, že bezpečnostní část týkající se NATO bude rozšířena. A co se týče evropské politiky, tak jsem postoj ministerstva lépe odůvodnil.
Přišla kritika i od prezidenta, podle kterého je vaše strategie příliš eurooptimistická.
Naše názory jsou poněkud odlišné, to nepopírám.
Nezměnil se váš názor na Unii kvůli krizi a platební neschopnosti Řecka?
Nikdo nepopírá, že tady krize je, teď doufám našli řešení a doufám, že krizi překonáme. Netvrdím, že Evropská unie je ráj na zemi, ale pro nás žádná reálná alternativa neexistuje. Jsme malá země a všechny země kolem jsou v Evropské unii. I kdybychom vystoupili, tak se jejími pravidly budeme, jako ti nebozí Švýcaři, stejně muset řídit. Když se tím musím řídit, tak jsem radši u stolu a o pravidlech vyjednávám.
Tady jde spíše o přijetí eura.
To není dnešní otázka, ještě jsme ani nesplnili mantinely, které jsou k tomu nutné. Když se dívám na deficit, tak v době naší vlády to nemůžeme ani zahájit. Můžeme o tom přemýšlet tak v roce 2015. Jsou dvě možnosti, buď naše ekonomika bude v dobrém stavu, stejně jako evropská, a my euro přijmeme, anebo ekonomika nebude v dobrém stavu a problém odsuneme. Pro mě není přijetí eura věc ideologická. Pro někoho je, například pro Slováky to byla otázka statutu v Evropě. Pro mě je to pragmatická záležitost. Pokud to pro nás bude výhodné, což tvrdí spousta našich průmyslníků, protože 60 procent obchoduje s eurozónou a jim by se lépe kalkulovalo, tak ho přijměme. Pokud ne, tak si ponechme korunu.
Nelitujete toho, že jsme jako první uznali nezávislost Kosova a situace tam se spíše zhoršuje, navíc tamní politická reprezentace nemá daleko k mafiánům?
To jsme věděli od začátku. O tom jsem si nedělal iluze, ale Kosovo existuje a není možné popírat nos mezi očima. Vlád, s kterými máme problémy, je spousta, ale nemohu popírat, že jsou to vlády a že mají stát. To není otázka morálky či sympatie, ale uznání holých faktů.
Nepřijde vám podezřelé, že Srbsko deset let hledá své válečné zločince a najednou je pozatýká během několika měsíců?
V takovýchto případech to potřebuje čas. Dokonce Srbové jsou lepší než jiné evropské státy, které se teď rozčilují, jak to Srbům dlouho trvá. Já jsem od roku 1948 žil v Rakousku a studoval v Německu. S odpuštěním v 50. letech v obou zemích váleční zločinci různého typu žili vesele a byli krytí někdy i soudy. Pamatuji se na případ, který nás strašně pobouřil, jistý vrah, který zabil několik tisíc lidí v Haliči. Dopadli, soudili ho, ale odešel od soudu s úsměvem.
Neudělali to Srbové kvůli tomu, že to byla podmínka vstupu do Unie?
Udělali to rychleji než jiní a ti ať raději drží hubu.
Prezident Klaus nechtěl v Austrálii projít bezpečnostním rámem. Vám to nedělá potíže?
Ne, párkrát se mi to stalo. Mně je to naprosto fuk, stejně jako je mi jedno, jak se kdo obléká či v jakém jezdí autě. Ale aby hlava státu procházela bezpečnostním rámem, tak to je velmi nezvyklý postup a já pana prezidenta v tom naprosto chápu.
