Schwarzenberg: Proč mluvil primas

V sobotním Právu se Jiří Pehe, kterého si jako publicisty dosti vážím, rozčiloval nad tím, že na oslavách Dne české státnosti ve Staré Boleslavi byl hlavním řečníkem primas český.

Rád bych připomněl, co vlastně je Den české státnosti. Svého času, je to už několik let, kdy se diskutovalo o státních svátcích, zazněly hlasy, že máme den Cyrila a Metoděje a že další církevní svátek, to by bylo příliš mnoho. Nicméně většina uznala, že sv. Václav má v českém národě jedinečné postavení, a tak se našel upatlaný kompromis, že byl jeho svátek nazván Dnem české státnosti.

Mně to vždy připomíná minulý režim, kdy 28. říjen, aby se vytěsnila památka na první republiku a Masaryka, byl nazván Dnem znárodnění. Obdobné řešení byl Den české státnosti.

Ostatně je to taky další z důkazů našich mindráků. Lze si jen těžko představit, že by Anglie, Francie, Polsko nebo třeba Švédsko měly den své státnosti. To jistě ne, protože stát je pro ně samozřejmý. My, jako bychom si pořád nebyli jistí, jsme si vymysleli tento umělý svátek.

Ale pro každého normálního Čecha je 28. září prostě den sv. Václava. Pamatuji si, že jsme každou neděli za protektorátu s rodiči chodili do kostela a s nadšením zpívali „Hospodine pomiluj ny“ a „Svatý Václave“, tuto po staletí neoficiální českou hymnu.
Druhý problém je ten, že už nemáme žádného českého čelného politika, kterého si lze představit, že by v tento den mluvil na oslavách dne sv. Václava, a my bychom ho poslouchali bez pocitu trapnosti. Je mi líto, ale většina pozbyla morální kredit, aby mohli v tento den promluvit. Tož to spadlo na primase českého, jak to bylo už v českých dějinách často.

Takže milý Jiří Pehe, není třeba se nad tím rozčilovat, není to vina kardinála, ale je to spíše zásluha poklesu vážnosti našich politiků, že jediným možným řečníkem byl kardinál a primas český. Samozřejmě můžeme obsah jeho kázání kritizovat, každý může mít své výhrady, ale to, jak k tomu došlo, je bohužel doklad o stavu naší země.