Připadá vám opravdu mužné odejít z debaty o vyslovení nedůvěry vládě ve sněmovně, tvářit se, že s tím nemáte nic společného, a přitom v té vládě dál zůstávat?
Jak jsem tam řekl, pan premiér nikoho z vlády s výjimkou ministra spravedlnosti o chystané amnestii neinformoval. Zdůvodnil to pak, že nechtěl, aby se to předčasně rozkeclo a ve věznicích nebyl neklid. Pokud má tak malou důvěru ve mě, proč bych tam pak měl demonstrativně pobývat?
Pokud je ta důvěra tak nízká, proč v té vládě ještě zůstáváte?
Něco vám řeknu. Byl to protest, gesto, že se od amnestie jednoznačně distancuji, protože to, co udělal premiér, je i v rozporu s ústavou. Věděl jsem, že je ke svržení vlády potřeba 101 hlasů opozice, takže tam chybět početně nebudu. Ale ve vládě bychom měli některé věci dotáhnout, i když by atmosféra určitě mohla být lepší.
Ale nevadí vám to natolik, abyste nemohl ve vládě zůstat.
Jo.
Nicméně v kampani to vypadalo, že se své členství v kabinetu a odpovědnost za něj snažíte co nejvíce zatajit.
Ale ne. Několikrát jsem v debatách říkal, že za vládu jako její člen cítím odpovědnost.
Takže cítíte i odpovědnost za věci, jako byly telefonáty ministra Kalouska na policii, za zatčeného náměstka ministra práce Šišku?
Jasně jsem řekl, že náměstek Šiška byl zásadní omyl pana ministra Drábka, který také poté odstoupil. Vybral si prostě falešného člověka.
Celý projekt sKaret, který pánové drábek se Šiškou prosadili, byl od začátku velmi podezřelý, minimálně vypadal, jako by vznikl coby dárek pro jednu banku. Proč jste tomuto plánu svých stranických kolegů nebránil dřív?
Po pravdě řečeno, že je v této oblasti potřebná elektronizace, jsem věděl. Ale detaily jsem se nezabýval. Zásadně se nemíchám kolegům do resortu, každý švec by se měl držet svého kopyta. Výjimku jsem udělal v případě Lesů ČR, protože v tom jsem pracoval a vyznám se v tom. Tak jsem vyslovil kritiku. Ale když se v něčem nevyznám, pak se k tomu nevyjadřuji.
Co vám říká termín „politická odpovědnost“? Vypadá to, že nezodpovídáte za to, co dělá Petr Nečas, který je nad vámi, ani ministři z vaší strany, kteří jsou pod vámi…
Ne, ne, ne. Celá vláda za to zodpovídá. To je pravda. Ale ptali jste se mě, proč jsem nezasáhl dřív. Z tohoto důvodu. Asi také nebudete vinit ministra zemědělství, pokud bych navrhl vládě ke jmenování falešného velvyslance. Ano, velvyslance schvaluje vláda, ale ráčí za něj odpovídat ministr zahraničí.
Jistě, ale jde o to, jestli byste neměl být obezřetnější.
Tam, kde tomu rozumím, ano, jinak opravdu spoléhám na resortní ministry. Nerad kecám o něčem, o čem nevím.
Budete si brát ještě na poslední debaty placku „Nechceme Kalouska na Hradě“?
Jo, protože jsem přesvědčen, že je to výborný ministr financí, a správně tak působí v Letenské ulici. Na Hradě by to bylo promarnění vynikajícího ministra. To je asi jako mé angažmá v Národním divadle, tam bych asi taky nepůsobil šťastně.
Jde spíš o to, že od vás asi ledaskdo čekal, že něco zásadního řeknete k situacím, kdy ministr Kalousek zfackuje na ulici mladíka, který mu nadává, nebo telefonuje policejním vyšetřovatelům.
Kdyby byl na mě někdo sprostý, nevím, jestli bych odolal a nedal mu také facku. To řeknu dost na rovinu.
Měl jste někdy v poslední době chuť někoho zfackovat?
Ano, ale úspěšně jsem to potlačil. Ale kdy to bylo, vám neřeknu.
A neměl jste chuť dát pár facek Kalouskovi za ten už zmiňovaný telefonát policistovi Mazánkovi, který vyšetřuje nákup letounů CASA?
Ptal jsem se ho na to tehdy, on mi to vysvětloval. Byla to od něj politická chyba.
A není to, co udělal Kalousek, přesně ten případ, kdy by se měl člověk s autoritou a ambicemi na prezidentský post ozvat?
Už si to naprosto přesně nepamatuji, vím, že jsem se ho na to ptal. Byla to politická chyba, ale když jsem se ho ptal, jestli policistovi vyhrožoval, řekl, že ne. A že obsah telefonátu byl jiný, než tvrdí dotyčný policejní důstojník.
Na ministerstvo zahraničí jste přišel poprvé před šesti lety, v lednu 2007, tehdy ještě jako zástupce zelených v Topolánkově vládě. Myslíte, že Topolánkova vláda získala důvěru a mohla vůbec začít vládnout bez korupce? Mluvíme samozřejmě o případu Melčák-Pohanka.
To nevím. Důkazy jsem nikdy nedostal. Pokud vím, vláda byla ustanovena a teprve pak bylo vyjednáváno s těmito dvěma poslanci. Jestli to byla korupce, nebo vnitrostranické spory, to nevím.
A zajímal jste se o to někdy?
Ne, neptal jsem se na to.
Na rozdíl od svého protikandidáta jste neprozradil ani jediné jméno, které byste chtěl jmenovat do bankovní rady ČNB. To nevíte, koho vybrat?
Nebudu jmenovat nikoho, s kým jsem se ještě nezkontaktoval a nezeptal se ho, jestli by ho taková nabídka vůbec zajímala. Ale jistě vím, s kým bych se poradil. Se Zdeňkem Tůmou, s Pavlem Kysilkou, Luďkem Niedermayerem, tedy bývalými členy bankovní rady. Určitě bych konzultoval i s premiérem a ministrem financí. A zajímal by mě třeba i názor Mirka Zámečníka, s nímž se radím již od chvíle, kdy jsem ho vzal kdysi na Hrad. A pak bych se rozhodl. Několikrát jsem ale řekl, že by bankovní rada neměla býti jednobarevná. A že by tam měly být zastoupeny různé názory. Dnešní jednobarevnost bych narušil.
A pokud jde o Ústavní soud, který bude muset nový prezident řešit hned na začátku svého mandátu?
Myslím, že by v něm mělo být zastoupeno více lidí z akademické sféry než dnes. Prezident Klaus do něj najmenoval spoustu advokátů, já bych v něm chtěl vidět ústavní právníky z vysokých škol nebo Akademie věd.
Pavel Rychetský by se zjevně rád stal opět předsedou Ústavního soudu. Vyhověl byste mu?
Ještě jsem s ním nemluvil, ale považuji ho za vynikajícího právníka. Asi bych se s ním poradil, jak to vidí do budoucnosti a na jak dlouho by to případně chtěl dělat.
Kdybyste se stal prezidentem, zkoumal byste, za jakých okolností vznikla amnestie prezidenta Klause?
Samozřejmě bych chtěl vidět podklady, pokud tam ještě budou.
A zveřejnil byste je?
Nevím, v jakém jsou režimu utajení, pokud by tomu nebránil zákon, pak ano, ale nevím to, takže bych nerad odpovídal jednoznačně.
Pokud volby vyhrajete, stanete se na začátku března prezidentem. Kdy vás pak uvidí poprvé vaši bývalí kolegové jako hosta na jednání vlády? Miloš Zeman už oznámil, že bude na vládu chodit hodně.
Já bych to dělal spíše vzácně. Ale asi bych i ze zdvořilostních důvodů poměrně brzy po inauguraci na vládu zašel, stejně jako do sněmovny i Senátu. Byl by to takový abiturientský večírek.
A pokud v sobotu prohrajete, půjdete v pondělí normálně do práce na ministerstvo?
Ano, chtěl bych tady v klidu dokončit svou práci do příštích voleb.
Minule jste nám tady říkal, že když prohrajete, do příštích sněmovních voleb už svou TOP 09 nepovedete.
Teď na mě začali všichni naléhat, abych do toho ještě jednou šel. Teď bych o tom ještě nerad rozhodl, uvidíme, jak budu pohromadě v roce 2014.
Mluvil jste s Miroslavem Kalouskem, co si bez vás TOP 09 eventuálně počne?
Buď jsem tu stranu založil na solidním základě, a tak se obejdou beze mě, a pokud by se neobešli, udělal jsem něco falešně.
Jak byste zacházel s pravomocemi, jako je milost, amnestie nebo abolice?
Velmi opatrně. Během několika příštích let je téma amnestie ze stolu a v budoucnu by se mohla snad týkat jen přečinů, které už v jiných státech nejsou trestány vězením, ale pokutou, nanejvýš domácím vězením. U nás za to stále zavíráme, což vede k tomu, že se z přeplněných nápravných zařízení stává spíše škola zločinu. Za vůbec nejhorší považuji abolici, tedy zastavení trestního stíhání. Tu si dovedu představit pouze v případě, na který si pamatuju z doby před několika lety. Obviněný byl velmi těžce nemocný, po několika měsících také opravdu zemřel, potom je samozřejmě lepší stíhání zastavit než tím ještě nebožáka dál trápit. Jinak jsem zásadně proti abolici. Prezident může někoho omilostnit, ale trestní případ se má objasnit. Ale jsem zastáncem milostí, jsou případy, kdy by měl mít prezident z důvodů lidskosti právo omilostnit. Ale měl by ho používat velmi zřídka. Nemysleme, že když se z nešikovnosti řízneme, může za to nůž a neměli bychom ho dál používat.
A abolici byste nepoužil ani v tak absurdním případě, který dělá ostudu celé zemi, jako je kauza tykadlového řidiče Romana Smetany?
Tady bych rozlišil dvě věci. Kvůli těm stíháním za kreslení tykadel ano. On pak ale nenastoupil trest, to podle mého názoru trochu přehnal. Když provokuji, a já provokaci rozumím, musím také nést následky. Že nenastoupil trest, byla jeho chyba, předchozí trest ale považuji za naprosto absurdní a směšný. Rozumný soudce by řekl: Zaplaťte škodu, pokutu pět tisíc korun a jděte.
Použil byste znovu příměr, že by se za dnešních podmínek dostal edvard Beneš za vyhnání sudetských Němců před mezinárodní trestní soud v Haagu?
Zásadně jsem toho názoru, že podle jednání haagského tribunálu vůči bývalé Jugoslávii to odpovídá skutečnosti. Vždycky jsem byl zastáncem toho, že se musí za všech okolností říkat pravda, i velmi tvrdá a nepříjemná. Taky jsem ale jasně řekl, že tehdy to trestné nebylo. Pobouření nad nacistickými zločiny bylo takové, že se po tom volalo. Angličané to podpořili, protože byli pyšní na to, jak uskutečnili výměnu obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem. Tehdy se na to prostě nazíralo jinak než dneska.
Litujete toho, že jste to v kampani vůbec řekl?
Provokoval jsem, to je jasné. Snad jsem měl mluvit umírněněji, ale jsem přesvědčen, že není dobré, když vytěsňujeme některé problematické činy naší minulosti. Už Freud nás učil, že co vytěsníte, se v horší formě zase někde projeví. A já jsem přesvědčen, že je načase, abychom se zabývali i spornými otázkami naší minulosti. S výjimkou Islanďanů a do jisté míry Dánů každý evropský národ nebo jeho příslušníci v nešťastném 20. století spáchali nějaký zločin.
Dovedete si představit, že by Francois Hollande řekl, že by Charles de Gaulle za dnešních podmínek skončil v Haagu za to, co se dělo při alžírské válce?
De Gaulle?! On přece alžírskou válku ukončil. Převzal válku v plném proudu, to přece nelze ukončit ze dne na den, ve chvíli, kdy jste zvolen. Musel si být jistý, že jej armáda poslechne, dokonce proti němu bylo připraveno spiknutí. Ale řekněme to tak: velmi jsem ocenil, že Francouzi začínají v posledních letech vážně s národní sebereflexí, už to nevypadá, že to byl jeden odbojář vedle druhého, začínají se zabývati zločiny z doby kolaborantské vlády ve Vichy. A to je dobré.
Už víte, jak to bylo s privatizací Mostecké uhelné?
To jsem si trošku objasnil. Je pravda, že šéf Fondu národního majetku Češka Zemana varoval a že ho Zeman vyhodil. Je pravda, že to byla Zemanova vláda, která za směšnou částku prodala zbytkový podíl 46 procent společnosti, která byla dosti neznámá. Dnes už víme, že to byli manažeři MUS. Je nesmysl, že by se mohl zbavit této odpovědnosti.
Proč jste to takhle nevěděl minulý pátek při televizní debatě na Primě?
Něco vám řeknu, je to, pravda, moje chyba, ale nejsem ještě zvyklý, že mi někdo přímo lže.
Kdo budou vaši klíčoví spolupracovníci, které byste si s sebou vzal na Hrad?
Myslím, že si tam povolám různé úředníky, ponejvíce zřejmě z tohoto ministerstva, protože je nejlépe znám. Chtěl bych pojmout Kancelář prezidenta republiky čistě jako úřad, chci tam mít úředníky, nikoliv politiky nebo ideology.
Řekněte nám nějaká jména. Kdo bude kancléř, mluvčí?
Nebudu to říkat, nemám k tomu jejich souhlas.
Miloš Zeman tvrdí, že byste nehájil české národní zájmy, ale patrně zájmy sudetoněmeckých sdružení. Je to tak?
To je naprostý nesmysl. Po celý život jsem se o tento národ bral. Dělal jsem to i jako ministr zahraničí a kancléř. Je to tak nízká pomluva, že se tím ani nechci zabývat.
Hájil by Miloš Zeman zájmy České republiky?
Jistěže, dokud by se to nedotklo jeho vlastních politických zájmů.
A to jsou?
Udržení moci, udržení klíčových spojenců. Ale nechci ho z toho podezřívat a dělat mu nějaký morální posudek, jen si tím nejsem úplně jist.
Hospodářské noviny, 24. 1. 2013, rubrika: Téma, str. 2
