Schwarzenberg: Írán už nelze ignorovat, může být spojencem

Po dlouholetých úmorných jednáních se podařilo dosáhnout smlouvy mezi jadernými velmocemi společně s Německem ohledně případného jaderného programu Íránu. 

Tolik zesměšňované sankce opravdu zapůsobily. Íránské hospodářství se dostalo tak do úzkých, že i íránské vedení uznalo, že se musí někam pohnout. A za druhé v Íránu vyrostla nová generace. Již pětasedmdesát procent dnešních obyvatel nezažilo imáma Chomejního a tato generace má daleko menší zájem o politické ideály svých dědů a snad i otců ohledně šíitského státu. 

Chtěla by žít na úrovni jako jejich západní vrstevníci, jezdit po světě, vydělávat a využívat všech moderních možností. 
Írán má velmi kvalitní vysoké školy a vzdělanou studentskou mládež, která ovšem teď trpí nezaměstnaností a složitými podmínkami uplatnění. A tento tlak byl tak silný, že i nejvyšší vůdce Íránu konečně souhlasil s opravdovým kompromisem. Je to průlom a máme naději, že dosáhneme strategické změny ve světové politice. 

Samozřejmě jsou i velcí odpůrci smlouvy, především izraelský premiér Netanjahu, který se obává, že Írán smlouvu nebude dodržovat, dokoná jaderné ozbrojení a zaútočí na Izrael. Írán totiž financoval jak Hizballáh na severu Izraele a v Libanonu, který měl jasně vyslovený cíl bojovat s Izraelem, tak Hamás v pásmu Gazy. A jen jeho peníze umožňovaly nepřetržité útoky na Izrael. 

Ten tudíž nasadí všechny síly, aby smlouvu torpédoval, zejména přes své spojence. V USA republikáni, ale i někteří demokraté vycítili možnost upřít prezidentu Obamovi tento velký úspěch jeho zahraniční politiky. 
I když víme, jaký režim v Iránu dodnes vládne, jde podle mého názoru o velmi pozitivní událost, bude-li ovšem smlouva na obou stranách dodržována. Považoval jsem vždycky za chybu americké politiky dlouhodobě diplomaticky ignorovat stát a národ, který je čtyři tisíce let starý a hrál na Středním východě vždy velkou roli, od Indického oceánu po střední Asii a také v celém Perském zálivu. 

Írán je hybatelem politiky Středního východu a snahou Západu je, aby tato země v budoucnosti hrála pozitivní roli. 
Střet mezi sunnity a šíity reprezentovaný Íránem a Saúdskou Arábií ovšem potrvá. Ale ten střet je zde již několik staletí - s tím lze zacházeti a žíti. Důležité ovšem je, aby nastaly normální diplomatické vztahy Íránu s Amerikou a západní Evropou. Nedivil bych se, kdyby se ty vztahy změnily na přátelské, jako když vládl šáh Rezá Pahlaví. 

Je předčasné věřit, že se to vše stane, ale možnosti bezmála po čtyřiceti letech opět nastávají, a proto je důležité se snažit s Iránem jednat. Náboženské a jiné ideologické předsudky mají svou váhu, ale z geopolitického pohledu je jasné, že Írán a Izrael jsou přirození spojenci, což šáh Rezá Pahlaví i David Ben Gurion věděli.