Za dva týdny oslaví 75 let, mezi kandidáty na prezidenta je nejstarší. Kníže dobře ví, že jeho věk je to, co mu potencionální voliči nejčastěji vytýkají. Že to na Hradě zvládne, vysvětluje tím, že teď jako vicepremiér, ministr zahraničí, poslanec a předseda TOP 09 má více práce.
„Někteří politici jsou k smíchu, horší jsou ti k pláči,“ zní jedno z vašich volebních hesel. Proč myslíte, že vy jste k smíchu?
Jsem spíše k smíchu. Alespoň já sám sobě se mohu chechtat. S odpuštěním. Ale to předvádění se jako kandidát... Když se na to díváte zvenčí, je to vždycky poněkud směšné. Když kandidát sám sebe představuje, stařík má sám sebe chválit, ukázat se v nejlepším světle. S odpuštěním, to nemůžete brát vážně.
Vy teď snad litujete, že jste do prezidentské kandidatury šel?
Ale ne ne. Je to sranda. Musím říci, že volebního boje si užívám. V Poslanecké sněmovně usnu, poněvadž tam ty projevy nejsou k poslouchání, ale ve volebním boji neusínám. To je sranda.
Co vás na tom tak baví?
Setkávání s lidmi. To mě vlastně celý život baví nejvíc. Je zajímavé potkat spoustu zajímavých lidí, po celý život jsem na ně byl zvědavý.
Díky prezidentské kampani jste se tedy dostal z malostranských paláců?
Bohužel také z malostranských kaváren. Ale hodně se potkáváme po restauracích a můj štáb už ví, že mě někde v krajích českých nemají zavézt do hospod, kde není dobré pivo. Protože to jsem potom opravdu hodně uražen. Teď se objevilo spoustu mikropivovarů, které dělají výtečné pivo. Teď by opravdu stálo za to, vzít si dva tři měsíce a pocestovat od jednoho pivovaru k druhému. To by byla hezká cesta.
Vždyť prezidentskou kampaň takhle trochu pojímáte, ne?
Ale nemám tolik času jako v předchozí kampani, protože mám povolání na Černíně (ministerstvo zahraničí - pozn. red.) a musím sedět ve Sněmovně. A to mi všechno bere čas.
Jak vysvětlíte heslo „Občas mi není rozumět, ale mé postoje jsou jasné“?
No někdy žbrblám. To je mi naprosto jasné. Někdy mi i vlastní rodina vytýká, že mi nerozumí, bodejť pak normální občan. To je moje chyba. Přiznávám, vím to. Nemám krásnou výřečnost jako třeba herec, který se to učil.
Vyčítají vám to lidé v kampani?
Málokdy, spíše opravdu jen rodina. Občas někdo vzkazem z internetu, jinač ne. Vím, že je to moje slabost, to si naprosto uvědomuji.
„Jsem Čech jako poleno.“ To je vaše další heslo. Jak to myslíte, když vám prezident Václav Klaus vyplísnil za hrubku ve slově „celých“, kterou jste napsal do vzkazu voličům v minulém rozhovoru pro MF DNES?
Nevím, jak je býti politikem závislé na pravopisu. Ale přiznávám, že dělám chyby v pravopise, neboť jsem vlastně pořádně dokončil jenom obecní školu v Čimelicích. Pak jsem sice udělal zkoušky v Komenského škole ve Vídni, ale poté jsem šel studovat do Mnichova a Štýrského Hradce. Chybějící gymnaziální vzdělání nepovažuji za strašný hřích, ale je to nedostatek, uznávám.
Zamrzelo vás, když vám to vytkl prezident Václav Klaus s dovětkem, že nejste český politik?
Já bych od hlavy státu očekával nějaký lepší argument. Vím, že je toho názoru, že by mě vůbec nejraději chtěl úplně vyřadit z české politiky. Ale přece jenom: kdyby měl nějaký lepší argument, tak by to bylo zajímavější.
On už k vám měl přece nějaké jiné výhrady dříve.
Ale jo. On mě nemá rád, ale taky mě každý člověk nemusí mít rád. To mi nevadí. V politice jste devadesáti procentům lidí lhostejný. Zbylí jsou ti, co vás mají rádi, a ti, co vás nemají rádi. To je normální.
Analyzujete nejčastější výhrady svých váhavých příznivců?
Příznivců ne, ale spíš těch, co jsou ke mně kritičtí. Jedna výhrada je, že jsem příliš starej dědek. Unavenej a že už nemůžu. To je z toho, že mě několikrát v televizi přistihli se zavřenýma očima. Pravda je, že jsem někdy usnul. Někdy třeba nesnáším, když mi svítí světlo do očí z několika kamer. Takže třeba noviny otiskly mou fotku na tiskovce, kde stojím vedle Petra Nečase se zavřenýma očima. A že prý spím i vestoje vedle premiéra. Já nejsem kůň, ten umí spát vestoje. To jsem se ještě nenaučil. Teď mám práce habaděj na ministerstvu a jinde, a přesto kampaň zvládám. Takže mohu pokračovat. A mám dojem, že na tom Hradě to spíše bude klidnější.
Jak se vlastně cítíte po zdravotní stránce? Teď brzy oslavíte pětasedmdesátku...
Upřímně řečeno, cítím se prozatím dobře! Můj doktor mi ale řekl: Když se po padesátce probudíš bez bolesti, tak seš asi už mrtvej. Ještě něco cítím. Je to dobré.
Máte hodně mladých příznivců. Myslíte, že je to obdivem k modré krvi?
Ne, to s tím nemá co dělat. Ale snažím se nepoužívat obvyklé politické fráze. Mluvím na rovinu jak se patří. Myslím, že oceňují spíše to.
Koho vnímáte jako největší konkurenty, s kterými se teď přetahujete o voliče?
Největší konkurenti jsou Fischer a Zeman, o tom nebudiž pochyb. Zeman má jinou skupinu voličů než já. U Fischera nevím. Ale tím, že vlastně nemá jasně vyslovený názor o ničem, zabere ve středu zprava zleva hodně místa, tak zajisté s ním mám část voličů shodných. Kde jsem já, tam asi bude zčásti i Táňa Fischerová. Jsme lidé, co měli blízko k Václavu Havlovi, čili jsme opovrženíhodní pravdoláskaři (směje se).
Václav Havel v jednom ze svých posledních rozhovorů řekl, že příštím prezidentem byste měl být vy. Stihli jste spolu ještě na tohle téma mluvit?
Ne. To bych si ani netroufl. A tehdy jsem o tom ani neuvažoval. Později, když už bylo jasné, kdo bude kandidovat, řekl jsem si, že vlastně mám ze všech nejlepší průpravu. Já dělal politiku u nás, po Evropě jsem znal většinu významných politiků od konce 70. let. Docela dobře jsem je znal, takže jsem měl řekněme cvičení v politice. No a pak začátek devadesátých let na Hradě u Václava Havla, i když byla to také trošku jiná doba, více jsme improvizovali. Dneska je to nudnější a byrokratičtější než tehdy. Řekl bych tedy, že jsem jediný, kdo se to řemeslo alespoň učil. Jestli to budu umět, to je jiná otázka.
Ve svém programu slibujete: „Všechny nepravosti nazvu pravým jménem a podpořím příchod nových, morálně silných lidí do politiky.“ Povedlo se vám to jako předsedovi TOP 09?
Myslím, že částečně už ano. Politická strana, to je pár tisíc lidí a jen část z nich je opravdu skvělých lidí, osmdesát procent průměrných a že tam bude také několik lotrů, to je přirozené. Když máte větší vesnici, tak tam taky bude místní zlodějíček. To máte v politické straně samozřejmě stejně. Každého takového, na něhož jsme přišli, jsme se snažili vyhodit. Ale od začátku jsem neměl pochyb, že se tam někomu podaří propašovat, není to jináč možné.
Kam tedy chcete jako prezident ty morálně silné lidi přivést?
Považuji za důležité při jmenování soudců dbát také na morální kvalifikaci, nejen odbornou. Prezident také jmenuje velvyslance, navrhuje ústavní soudce, členy bankovní rady. Ale nejdůležitější je chování prezidenta samotného. Za první republiky byla lihová aféra, nejslavnější korupční kauza, do níž se zapletl tehdejší předseda Senátu. Při příští příležitosti mu prezident Tomáš Garrigue Masaryk nepodal ruku, což znamenalo, že dotyčný do měsíce odstupuje. Rozumíte?
To byste dělal, že byste nepodával ruce ministrům?
Ano, tomu, který by se vyznamenal - bohužel - různými aférami. Takové kroky jako prezident mohu dělat a nepřekračuji tím své pravomoci, ale mohu vyjádřit jistou distanc. Hlava státu má malé pravomoci, ale může působit dobrým příkladem.
Našel byste v dnešní vládě někoho, komu byste jako prezident nepodal ruku?
(chvíli přemýšlí) V stávající sestavě asi ne, pokud vím.
Třeba exministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek z TOP 09, jenž rezignoval, se do žádné aféry nezapletl?
To je v šetření, zatím jsou jenom podezření. Já jsem o Drábkovi přesvědčen, méně o jeho náměstkovi. O panu Šiškovi existují pochyby a Drábek je za to zodpovědný. On mu úplně věřil. Vyvodil z toho konsekvence a odstoupil.
Když budete zvolen prezidentem, koho navrhnete za předsedu TOP 09? Svého času jste Jaromíra Drábka označil za naději...
Ano, to je pravda. Máme několik lidí, ať už je to Kalousek, Drábek, Helena Langšádlová, kteří by byli schopní. To je otázka sněmu TOP 09 a já už bych nebyl její součástí. Miroslava Kalouska považuji za motor té strany a dozajista, kdyby kandidoval na předsedu, tak by to vyhrál.
Doporučil byste mu to?
Asi bych s ním vedl delší diskusi, ale myslím, že ano. Poněvadž já ho považuji - a to vám řeknu upřímně - za jednoho z nejvíc pomlouvaných lidí v této republice. My jsme vůbec pomlouvačný národ. A Kalousek na to opravdu doplatil. Z několika důvodů, které jsou částečně v minulosti. Některé věci mu strkali do bot, ačkoliv s nimi neměl co dělat. Když vidím, jak žije, tak ty pomluvy, kolik toho nakradl, jsou blbost. Vím, jaký má byt v Praze, znám jeho barák v Bechyni sice v krásné poloze u řeky, ale je tam několik domů výstavnějších, jezdí škodovkou…
Možná pan Kalousek lidi štve svým způsobem chování.
Já vám něco řeknu. Kalousek je kromobyčejně inteligentní a má pochopitelnou chybu mnoha inteligentních lidí, že mu blbci lezou strašně na nervy. A že je prchlivý, v tom se dobře doplňujeme. Poněvadž já jsem flegmatik, zatímco on vybuchne při každé možné - a bohužel i nemožné - příležitosti. Mně vadí někdy ta strašná zášť a nenávist vůči němu. To mě strašně leze na nervy, proto se vždycky za něho postavím.
Klasická otázka: Jmenoval byste coby prezident vládu ČSSD s komunisty?
Člověk musí dělat spoustu věcí, které si nepřeje, a v politice obzvláště. Jeden dávno zesnulý přítel mi jednou řekl: Víš, v politice jednou vyhraješ, někdy prohraješ, to je normálka. To nejhorší je, že čas od času musíš také spolknout ropuchu. A tak to je. Když tedy nastane situace, že nebude možné sestavit jinou vládu, tak začnu polykat.
Spousta vašich soupeřů v boji o Hrad říká, že to neudělá nebo raději abdikuje.
Komu pomůžu, když abdikuji? To by přece jenom škodilo. Nebyla by ani hlava státu a vláda s komunisty by stejně vznikla.
Dobře, spolknete jednu ropuchu, ale vláda ČSSD s komunisty začne rušit reformní zákony, které současný kabinet, jehož jste členem, prosadil. Co byste dělal?
Právo veta je u nás poněkud pofiderní, když většina 101 hlasů stačí na jeho přehlasování. Vetovat má cenu, když je reálná šance, že se většiny nedosáhne. Jinak je to prázdné gesto. A pro prázdná gesta slabost nemám.
Takže Václav Klaus udělal s důchodovou reformou a DPH prázdná gesta?
Já bych se zde nerad dlouho bavil o vztazích mezi panem prezidentem a panem premiérem.
Vy jste říkal, že vás Václav Klaus nemá rád. Vy ho máte rád?
Mě baví. Některými svými vystoupeními, komentáři a tak dále. Alespoň není nuda.
V čem byste byl jiný než on?
Prezident by měl být v mnohem živějším styku s politickými stranami, s parlamentními kluby, s členy vlády. A ne je sledovat z majestátu na Hradě. Mít s nimi živý kontakt, to je moje přesvědčení. Doufám, že změnu byste poznali i v postoji k Evropské unii nebo k Rusku.
Česká ekonomika je v nejdelší recesi za posledních šestnáct let. Mluvil byste jako prezident o vleklé krizi?
Spálená země není, jsme krásná země. A je to pravda. Když jsem jezdil po Čechách i po Moravě před dvaceti lety a viděl, jak vypadají vesnice a městečka, a jak vypadají dnes, promiňte, ale to je ohromný rozdíl. Jsou oblasti, kde vývoj nebyl tak příznivý, třeba jihozápadní Čechy nebo Bruntálsko, ale to je všude na světě. Takže já bych dokonce řekl, že my jsme opravdový hospodářský zázrak. Větší než Německo.
To myslíte vážně?
Co se všechno opravilo, hospodářský rozvoj, export, vždyť to všechno funguje. A když se navíc zamyslím, co všechno se ukradlo a přitom se ještě tohle všechno dalo do pořádku, tak to je mimořádný úspěch!
Naše ekonomika však ztrácí dech už i ve srovnání s Německem. Nepřehnala to vláda se škrty?
Nechci, aby si spousta našich občanů zvolila dovolené přes Maďarsko do Řecka. My jsme to zastavili a byl to správný krok. Reformní zákony jsme už prosadili a teď pomalu nastává čas začít přemýšlet, kde můžeme jisté věci zkorigovat. Já jsem s tím začal. Doporučil jsem Kalouskovi více zohlednit důchodce. Nejdřív je prostě potřeba prorazit s tvrdými kroky, a když je situace stabilizována, můžeme uvažovat o těch příjemnějších.
Jste přesvědčením konzervativec...
... já vám musím něco říct. Já jsem založil konzervativní stranu. Ovšem, co já jsem z plného přesvědčení, to je na delší debatu.
... a nevadí vám zvyšovat daně?
S odpuštěním, co to má co dělat s konzervativními postoji? Už mě to teď naštvalo dvakrát, když někdo říká, že pravicoví politici chtějí mít nízké daně. To je omyl. Daně jsou prostředek, který se musí používat podle stavu financí a nedívat se na to z ideologického hlediska. Pravý konzervativec je v těchto věcech pragmatik, nikoliv ideolog. Mě teď během prezidentské kampaně oslovil takový bodrý muž s tím, že člověk, který bojuje proti švarcsystému, není pravicový. To jsou takové voloviny, že už to není k vydržení. Daně ve srovnání s jinými zeměmi jsou u nás ještě nízké, takže neblbněme. Nedělejme z toho falešný fetiš.
Udělal jste jako ministr zahraničí dost pro podporu exportu? Co byste dělal jako prezident?
Můžu vzít podnikatele na zahraniční návštěvu a při důležitých zakázkách přímo podpořit naše zájmy. To je stejné pro prezidenta i ministra zahraničí. Ale nesmíme zapomenout, že většinu exportu dělají malé a střední firmy, takže já se nemůžu starat o každou knoflíkárnu. Velké zakázky můžu podpořit, ano. A můžu pozvat a také zvu z nějakého zajímavého státu delegaci k nám.
Proč jste poslal jako generálního konzula do Šanghaje lobbistu Kuzmiaka? Hrálo v tom roli, že je to známý Kalouska?
Nikdo mi nezpochybnil, že je Kuzmiak v obchodech úspěšný. A v Šanghaji nám jde, promiňte, opravdu jenom o obchodní a hospodářské zájmy. Tam je potřeba někdo, kdo se v obchodech opravdu vyzná. Vyslat tam jako generálního konzula členku řádu Matky Terezy by mělo málo smyslu.
Vaše žena by se za vámi přestěhovala na Pražský hrad?
Předpokládám, že asi ne, hlavně ze zdravotních důvodů. Začala se učit česky, nicméně po tom úrazu jí rehabilitace sebrala všechny síly. Má v Rakousku také byt, který je pro její omezení vhodný.
Co budete dělat, když vám prezidentská funkce nevyjde?
Dokončil bych toto volební období. Vlastně bych nechtěl kandidovat v dalších sněmovních volbách, možná to bude nutné, ale nechtěl bych. Zahájil bych postupný ústup ze všech funkcí a jednou si také rád užíval vnoučata. Podnikl cesty, k nimž jsem se nedostal. Jsou dvě. Jednou bych rád projel takzvanou hedvábnou stezku z Pekingu přes Rusko, Střední Asii. Tam bych se strašně rád podíval. A pak incké památky v Jižní Americe, Machu Picchu.
Co je pro vás větší sen, Hrad, nebo cestování?
Důležitější je prezidentství. Jsou cíle v životě, které chcete splnit, protože máte dojem, že byste tam byl schopen udělat ještě něco pořádného. Něco jiného je radost, potěšení, dívat se na Machu Picchu. To člověk nepochopí, když nebyl dlouho v emigraci. Jeho sen je vrátit se domů a dělat tady něco. A já jsem měl to neskutečné štěstí, mně se to stalo. Můj otec musel odejít ve 37 letech a už nikdy svůj domov nespatřil. Já nejenže se vrátil, zase tu mohu něco užitečného dělat, stal jsem se zase součástí české společnosti. Tu radost nikdo nepochopí, kdo nebyl dlouho vyloučený.
Mladá fronta DNES, 27. 11. 2012, rubrika: Prezidentské volby, str. 6
