Šarapatka: Keller proti farmářům i vládě navzdory

Já naopak za nebezpečné považuji vytváření atmosféry obav a ohrožení, která část naší společnosti ovlivňuje. Stejně jako ve většině případů, i tentokrát argumenty stojí na zkreslování faktů bez snahy vycházet z reality. V tomto případě jde navíc zjevně o ideologický boj proti liberalizaci světového obchodu včetně toho mezi EU a USA, největšími světovými ekonomikami, a prostředkem jsou zavádějící, strach vyvolávající a nepodložené informace o dopadech této smlouvy na život lidí. Tento přístup je navíc zcela paradoxní od zástupce země, jejíž prosperita – tedy zejména pracovní příležitosti pro naše občany – v rozhodující míře stojí na tom, že české podniky mohly svou invenci, dovednost a konkurenční pozici uplatnit na trzích EU, kam máme díky procesu integrace v Evropě volný a poměrně snadný přístup.

Smlouva TTIP je jistě jedno z nejdůležitějších témat, které bude EU zaměstnávat v následujících měsících a možná i letech. Zasáhne do našeho života, i když zcela jinak, než jak to popisuje profesor Keller. Proto stojí za to se na jeho výhrady podrobněji podívat:

Je obvyklé a pochopitelné, že u vyjednávání mezinárodních obchodních dohod nejsou předem známé přesné vyjednávací pozice a cíle zúčastněných stran. Nikdo, kdo u stolu sedí, nechce „příliš odkrývat karty“ a oslabovat svou vyjednávací pozici. Nicméně tento princip musí být vyvážen rámcovým informováním členských států a Evropského parlamentu, které by měly tyto informace zprostředkovat široké veřejnosti. Celá tato polemika ukazuje, že přes poměrně dobrou dostupnost informací třeba na internetu, se toto neděje dostatečně.

Nedomnívám se, že hrozí citované „dovážení nehygienických potravin z Ameriky“ do Evropy. Jak EU, tak USA mají zájem na vysokých standardech bezpečnosti a kvality potravin a na jejich zachování. V probíhajících jednáních na to proto obě strany kladou důraz a EU nehodlá v této oblasti slevovat. Zároveň je třeba sledovat i případy, kde nezdůvodnění nastavení různých norem a certifikací působí jako obchodní bariéry působící, k neprospěchu spotřebitelů, proti fungování trhů.

Tvrzení, že by Američané chtěli zamezit pořádání farmářských trhů, je úsměvné. V USA samotných se farmářské trhy běžně provozují a mají silnou tradici. Pronikají i do velkoměst, jak si jistě návštěvníci třeba New Yorku v posledních letech všimli. Není taky jasné, proč by něco, na čem mají občané obou smluvních stran velký zájem, mělo být smlouvou dotčeno. Pořadatelé farmářských trhů i jejich návštěvníci tedy mohou zůstat v klidu, žádná mezinárodní smlouva do nich nehodlá zasahovat.

Také varování před tím, že by velká nadnárodní korporace v případě poškození svých zájmů v dané zemi mohla dle této smlouvy zemi žalovat před neveřejným soudem a chtít kompenzaci, je poněkud zavádějící. Předně, klauzule o řešení sporů mezi investorem a státem formou mezinárodní arbitráže je běžnou součástí smluv o ochraně investic uzavíraných až dosud členskými státy EU (jak víme z denního tisku, kde se spory našeho státu řešené touto cestou často popisují). Těžko si tedy představit, že by členské státy EU souhlasily se snížením úrovně ochrany pro své investory v třetích zemích, v tomto případě v USA. Nepochybně se však jedná o citlivé téma, protože v rámci jednání o TTIP je vidět jistý důraz ze strany Evropy na oblasti pohybu zboží a naopak na straně USA v právním režimu ochrany investic. Evropská komise v probíhajících jednáních proto mimo jiné dbá na to, aby nestandardní mimosoudní cesta arbitráže pokrývala jen mimořádné situace jako je diskriminace, nebo vyvlastnění.

Není bez zajímavosti, že názory profesora Kellera nejen nerespektují nedávný vývoj a jasný ekonomický zájem naší země, ale neodpovídají ani politice "domovské" socialistické frakce v Evropském parlamentu. Ta 23. května 2013 drtivou většinou svých členů podpořila zahájení jednání o TTIP včetně vymezení jeho věcného rámce, jehož se následně zahájená jednání také drží a nevybočují z něj.

Z odstranění cel a přebytečných byrokratických překážek obchodu budou mít evropští občané naopak prospěch. Kvalifikované odhady Evropské komise vyčíslily finanční přínos dohody pro EU na 119 mld. eur ročně, v případě USA na 95 mld. eur. Každá rodina v EU by tak měla na dohodě vydělat třeba ve formě levnějšího či kvalitnějšího zboží 545 eur ročně.

Čísla ukazují, že 20% vývozu z EU směřuje do USA, více než je tomu opačným směrem, což podtrhuje důležitost TTIP pro evropskou ekonomiku. Prohloubené obchodní partnerství mezi EU a USA představující 40% světového obchodu by mohlo následně sloužit jako příklad pro liberalizaci obchodu v dalších částech světa.   

A když už byla řeč o farmářských trzích, tak právě zemědělství je oblastí, v níž může EU uvolněním obchodních bariér získat nejvíc. Například ze strany USA uplatňovaný zákaz dovozu jablek a mnoha druhů sýra, cla na maso ve výši 30% a na mléčné výrobky dokonce ve výši 139% jistě nejsou něčím, co by nám jako EU mohlo vyhovovat.

Předpokladem úspěšného jednání o TTIP však je, aby se o ní diskutovalo a informovalo nezaujatě a nesloužila jako laciný nástroj politického boje.