Růžička: U letošních maturit bude asi tendence být ke studentům vstřícnější

Vláda navrhuje postupné obnovení výuky ve školách. Jak tento plán hodnotíte z pohledu dlouholetého ředitele pražského gymnázia?

Je to správný postup, je na něm vidět, že ministerstvo konzultuje své postoje s asociacemi, odborníky, lidmi z praxe a uvědomuje si složitost situace i potřebu reálného řešení situace.

Postupně do škol přicházejí maturanti jen podle svých potřeb, na konzultace, na dokončení projektů a podobně. V druhé vlně by měli nastoupit do škol žáci devátých, možná i pátých tříd a co nejdříve absolvovat přijímací zkoušky. Poté 1. stupeň, u něhož je on-line výuka velmi složitá.

Pokud se základní školy otevřou, tak má být ve skupinách maximálně 15 žáků, což není prakticky reálné. Jak by se tito žáci do skupin měli vybírat?

Aby mohli chodit všichni, byl by potřeba dvojnásobný počet tříd a učitelů. Myslím, že to reálné je. Omezení výuky může znamenat i to, že bude výuka zkrácena na menší počet dní, děti budou chodit v různých dnech či časech, výuka bude probíhat v menším časovém rozsahu, než je současný povinný počet hodin. Bude to organizačně i personálně náročné, ale možné to je.

V plném rozsahu se výuka neobnoví. Nebude promarněné pololetí žákům 2. stupně základních škol a středoškolákům nižších ročníků - s jejichž návratem do lavic se počítá nejpozději - chybět? A jak se vlastně potřebná výuka doplní?

Výuka víceméně probíhá, byť omezeně. Vzhledem k tomu, že mnozí učitelé i odborníci si poslední dobou uvědomovali přetíženost Rámcových vzdělávacích plánů, nemožnost procvičování a tak dále, je vhodná příležitost ubrat už nyní.

Ale faktem je, že žáci sami jsou často znepokojeni tím, jestli věci správně pochopili, osvojili si je a budou moci v budoucnu navazovat. Jistě to vyrovnání po návratu k normálu nebude jednoduché a bude třeba mu věnovat nějaký čas. Takže se některé věci budou muset zjednodušit či vypustit.

Máte nějaké informace o úrovni současného vyučování na dálku?

Ano, velmi podrobné, sleduji on-line výuku na Gymnáziu Jana Keplera, jsem napojen na některé výukové skupiny, sleduji i dění na některých základních školách.

Po počátečních nejasnostech, hledání správných metod, stanovení zvládnutelného obsahu a hledání zpětné vazby se výuka víceméně stabilizovala. Je to ale velmi náročné nejen pro žáky, ale samozřejmě i pro učitele a ředitele škol. Na nižších stupních nepochybně i pro rodiče.

Pokud to vývoj pandemie dovolí, pro maturanty se školy otevřou 11. května. Dají se maturity v takto časově omezeném režimu vůbec realizovat a bude jejich úroveň srovnatelná s minulými ročníky?

Organizačně i časově jsou maturity v tomto případě zvládnutelné. Pokud se úrovně týká, tak asi bude tendence být ke studentům vstřícnější. Jistou objektivitu by měly zajistit didaktické testy státní části. Jsem sám velice zvědavý, jak se s obtížností vyrovná Cermat.

Jinak se ukazuje, že před sebou máme ještě dlouhou cestu k moderní podobě maturity. To například znamená uznávání mezinárodních certifikátů místo maturity z cizích jazyků, celoroční práce s obhajobou, celoroční projekty s jasným výstupem.

To vše lze sice už nyní, ale zatím se tyto formy málo využívají. Tam jsou výsledky jasně s minulými lety srovnatelné. Je na čase posunout se kupředu, což může být i uznávání mezinárodních AP testů a podobně.

Bylo by podle Vás automatické udělení maturity na základě průměru známek rozumnou cestou, nebo by se úplně vytratil význam maturitní zkoušky?

To by bylo velmi nešťastné řešení, které téměř všichni odborníci, ředitelé a učitelé považovali za těžko přijatelné. Nicneříkající, degradující význam této zkoušky.

Maturanti mají jasněji, jak by se mělo postupovat v organizaci přijímacích zkoušek na střední a vysoké školy?

Nabízí se možnost vyčlenit časový prostor a do prázdných středních škol pozvat žáky ZŠ k přijímacím zkouškám, které už ze své podstaty počítají s menšími skupinami. Trochu problematická je v tuto chvíli organizace celostátních jednotných přijímacích zkoušek na školách, které mají nízký počet přihlášených vůči vypsaným studijním místům. Zde by se přijímací zkoušky možná nemusely konat a mělo by to být v gesci ředitele příslušné školy.

Otázkou zatím zůstává i to, jak se k účasti svých dětí postaví rodiče, kteří si nepřejí, aby děti do školy šly. Čerstvě přijatá úprava zákona o vysokých školách už na situaci reaguje a dává dost prostoru děkanům a rektorům organizovat přijímací zkoušky podle vývoje situace i možností škol.

Ministerstvo školství nebylo v době pandemie příliš slyšet. Rodiče tak přistoupili k podepisování peticí pro a proti obnovení výuky. Mají takové akce v zásadní situaci význam?

Ministerstvo opravdu bylo slyšet méně, než bychom si všichni přáli, ale spíše to považuji za chybu krizového štábu a vlády při tiskových konferencích. O situaci ve školství by neměl informovat premiér ani hlavní hygienička, ale ministr školství po dohodě s těmi, kdo situaci znají, rozumí vývoji epidemie, jsou odborníky.

Poslední věc, kterou bych si přál, aby o dalším postupu rozhodovali petenti! Zvlášť, když jejich zájmy jsou téměř vždy protichůdné. Odborná analýza pandemie, jejího vývoje, potřeby žáků, možnosti škol – to je mnohem víc než emoce.