Svědčí o tom již prostý fakt, že máme na stole vládní materiál, ve kterém vláda požaduje zvýšit výdaje státního rozpočtu o 137 miliard korun. To 200miliardové navýšení schodku rozpočtu se skládá z předpokládaného 63miliardového propadu příjmů, ten samozřejmě nelze vládě vyčítat, ten je způsoben ekonomickým vývojem. Vláda však dále aktivně žádá, abychom povolili zvýšení výdajů o 137 miliard korun, aniž by dokázala specifikovat na co. Všechny tyto peníze totiž navrhuje v tzv. „vládní rozpočtové rezervě". Jinými slovy vláda Poslanecké sněmovně říká, dovolte nám utratit o 137 miliard navíc, my už si s nimi nějak naložíme, bez vás. Za 30 let, co se věnuji veřejným rozpočtům, jsem něco takového nezažil. Žádný své cti dbalý poslanec by totiž pro toto nemohl zvednout ruku. Rezignoval by totiž na svoji povinnost rozhodovat o tom, kam a proč jednotlivé položky půjdou a s jakou efektivitou.
Zajímavé je, že před týdnem jsme měli videokonferenci s paní ministryní financí, která na takto vznášené výhrady říkala, že jsme v situaci, kdy to prostě neumí specifikovat. Řada z nás, opozičních poslanců, na to reagovala s tím, že pokud to nedokážete specifikovat, tak po Sněmovně nemůžete chtít to schválit. O 18 hodin později přišel pozměňující návrh poslance Babiše, což je další kuriozita v historii projednávání státních rozpočtů, který se o tuto specifikaci pokouší a rozepisuje to celkem do sedmi kapitol státního rozpočtu. Mou logickou otázkou tedy je, kdo poslance obelhával. Jestli to byla paní ministryně, která tvrdila, že to neumí, anebo to byl Ministerstvem financí zpracovaný pozměňovací návrh poslance Babiše. A já se tedy domnívám, že jsme byli obelháni dvakrát, protože ani ona takzvaná specifikace pana poslance Babiše žádnou specifikací není.
Kromě některých nezpochybnitelných položek, jako například mandatorní výdaj schválený minulý týden, kompenzace obcím 12,8 miliard, jsou tam položky, pod kterými nevíme, co si máme představit. A co víc, jsou to položky astronomické, ve výši desítek miliard. Například 10 miliard putuje na tzv. „Prostředky na podporu podnikání". Vysvětleno je to tak, že se jedná o zatím nerozhodnutou specifickou podporu do hospodářských odvětví, která jsou výrazně postižena následky epidemie. O použití těchto prostředků bude rozhodovat vláda, bude na to teprve sestavovat program. Již dnes po nás však chce oněch 10 miliard a my nemáme sebemenší tušení, na co je dáme. Co to bude za program? Dovolím si doporučit panu ministru Havlíčkovi, aby ten program nazval „Covid-Svatba". Kdo byl na svatbě na Čapím hnízdě a řekne si, tak pravděpodobně dostane. Kdo nebyl na svatbě na Čapím hnízdě, tak nedostane a bude mít smůlu. Pokud pan ministr Havlíček, paní ministryně Schillerová či pan premiér chtějí říkat, že si teď vymýšlím, tak ať mi to vyvrátí tím, že řeknou, na co těch 10 miliard bude použito. Popřípadě, kdo je přítelem cizokrajných názvů, doporučuji název pro program „Covid-Jančuši". Dešifrujte jako Jančura-Šimáně. Prostě opravdu chceme podepsat vládě bianco šek ve výši 10 miliard korun na podporu podnikání, kdy nemáme sebemenší tušení, na základě jakých kritérií a efektivity bude vláda ony prostředky poskytovat?
Z krize je možné se proinvestovat, ale z krize se není možné prodotovat dotacemi kamarádům. To jsou dva velmi odlišné pojmy.
Úplně stejně nechápu, jak si mám vysvětlit 10 miliard pro případnou další podporu organizacím financovaných ze státního rozpočtu. Rozhodovat o tom bude vláda. My je ale dnes máme schválit. Řekněte, co si pod tím mám představit? Přidáme Fotbalové asociaci, aby mohla politiky ANO a ČSSD vozit na drahé výlety? Nebo přidáme soudruhu plukovníku Vodičkovi, protože komunisté podpoří státní rozpočet? Já to nevím. Ví to někdo? Možná, že to v tuto chvíli neví ani vláda, ale už dneska po nás ty peníze chce. Prostě je naší povinností jí je nedat a dát jí je teprve v případě, kdy nám bude umět naprosto jasně a věrohodně říct, na co je použije.
Úplně stejně je to s vládní rozpočtovou rezervou. Vláda ji navrhuje navýšit o ohromných 137 miliard, z toho chce bianco šek na 36 miliard, což je obrovské číslo. Kdyby vláda požádala o 5 miliard nebo 10 miliard, tak bych pro to měl ještě jisté pochopení. Ale 36 miliard bianco šek? To bylo možné tolerovat možná v prvních dnech krize, kdy jsme potřebovali, aby byla vláda v hodinách operativní. No ale my jsme nyní čtyři měsíce po vyhlášení nouzového stavu a není tedy přehnaná ambice v tuto chvíli chtít po vládě nějakou hospodářskou strategii.
Uvědomujete si, že nemáme právo něco takového schválit? A pokud to uděláme, tak že prostě rezignujeme na své povinnosti, se kterými nás sem daňový poplatník zvolil.
Další navrhovanou pikantností jsou položky, které s covidem vůbec nesouvisejí. Tak třeba sociální výdaje Ministerstva vnitra. Odchodné nemá vůbec nic společného s covidem. Dále sedm miliard na kůrovce. To nemá vůbec nic společného s covidem. Kůrovec tady byl i loni a předloni. A když vláda dělala státní rozpočet na rok 2020, tak s touhle prioritou měla počítat. A pokud se ta priorita aktualizuje, tak se má aktualizovat na úkor jiných priorit státního rozpočtu schváleného v roce 2019. Vždyť je to naprosto neskutečná arogance. A teď se obracím na všechny vládní politiky, kteří nějakým způsobem podnikají nebo mají mezi podnikateli své přátele. Všichni v celé ekonomice jdou se svými provozními náklady na dřeň. Všichni šetří.
Pan vládní poslanec Juříček, velký podnikatel, mi říkal: S fixními náklady jsem musel jít o desítky procent dolů. Nemůžeme si koupit ani toaletní papír. Ano, já mu věřím. V této situaci šetří opravdu všechny firmy, ale vládní úřady, ty si žijí, jako by žádná krize nepřišla. Ty čerpají své rozpočty schválené v prosinci 2019 bez pokusu o jedinou korunu úspory včetně vyplácených statisícových odměn. Nás se to netýká, my jsme vládní úřady, ať se šetří v ekonomice.
Uvědomujete si, jak je toto odtržené od života? Jak strašlivá je to arogance? Vláda ve své důvodové zprávě tvrdí, že ví, v jak složité situaci jsou ekonomické subjekty. Sama však arogantně ve svých úřadech odmítá ušetřit, byť jen jednu jedinou korunu. Kdybyste se pokusili alespoň o symbolickou úsporu provozních výdajů, tak bych se na ten návrh mohl dívat trochu s většími sympatiemi. Vy ale nemáme sebemenší snahu. A to vás ujišťuji, že bych do oběda našel 30 miliard ve stávajícím návrhu státního rozpočtu z roku 2019.
Dovolte mi i řečnickou otázku. Na co jsme si zákonem zřídili Národní rozpočtovou radu? Znáte její stanovisko? Tento návrh považuje za předčasný, ukvapený, neefektivní, není podložen makroekonomickým rámcem, není sebemenší jistota o efektivitě výdajů, o které chcete zvýšit platné výdaje... Ani jste se nepokusili o vyhodnocení efektivity dosavadních výdajů. Jako odpověď na toto stanovisko Národní rozpočtové rady paní ministryně maximálně osočí její předsedkyni, docentku Zamrazilovou, že to nemá odborně podložené. Ona to ale má odborně podložené a má odborné podklady. Odborně podložené to nemáte vy, dokonce nám ani neumíte říct, na co ty peníze chcete. A Národní rozpočtovou radu jste si zřídili prostě proto, abyste ji vůbec neposlouchali, když vám nekývá. A ono nejde jen o Národní rozpočtovou radu, dámy a pánové. Najděte mi jednoho jediného odborníka z řad odborné veřejnosti, který se zabývá veřejnými rozpočty a hospodářskou politikou, který by řekl, že tento návrh má nějaký smysl a má šanci nás vyvést z krize. Já neznám žádného.
Četl jsem jen naprosto kritické články, se kterými jsem se ztotožňoval. Tento návrh má minimální šanci dostat nás z krize, ale má obrovskou šanci dostat nás do dluhové pasti. Ne, že bychom si letos nemohli dovolit půlmiliardový deficit, můžeme, ale důležité by bylo, aby tyto výdaje skutečně směřovaly jen na ta nejefektivnější opatření. Ale hlavně, aby se tyto obří deficity nevyskytovaly už v dalších letech.
Já se obávám, že tak strašně tlačíte na číslo 500 ještě před prázdninami, abyste po prázdninách mohli říct: na rok rok 2021 deficit 400, 2022 deficit 300, no podívejte se, my snižujeme deficit. Ono na grafu to bude vypadat jako snižující se trajektorie, ale doopravdy to bude cesta do rozvratu veřejných rozpočtů. My si z hlediska dlouhodobé udržitelnosti nemůžeme dovolit stamiliardové deficity v příštích letech. Máme sice výjimečně dobrou pozici z hlediska celkové výše zadlužení, ale máme výjimečně špatnou pozici z hlediska dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, jsme čtvrtí nejhorší v Evropě. To vám možná paní ministryně nezdůrazňuje tak často, ale je to pravda. V roce 2030 nás čeká obrovský demografický zlom a jestli k tomu obrovskému demografickému zlomu dojdeme vysíleni stamiliardovými deficity, tak je mi už dnes těch dětí líto. Mně bude sedmdesát, budu v důchodu, žádný důchod brát nebudu, ale ty děti si s tím nějak budou muset poradit. A já při téhle politice opravdu nevím jak.
Setrvávám tedy na tom, co jsem řekl na začátku. Ten návrh je nezdůvodněný, je neodpovědný a nemá jednu jedinou snahu přesvědčit nás o efektivitě navrhovaných výdajů. V takovém případě jsem přesvědčen, že nemáme právo něco takového vládě schválit. Chápu, že vláda je v situaci, kdy má na účtu vládní rozpočtové rezervy 100 milionů a čekají jí určité výdaje. Některé je schopna specifikovat, ale těch zase není tolik. Navíc se nepokusila ani o jedinou úsporu v provozních výdajích schválených z roku 2019, a tam vidím rezervu obrovskou. Takže jsem přesvědčen, že s klidným svědomím je možné hlasovat pro novelu zákona, kde výdaje nejsou navýšeny o 137 miliard, ale o 80 miliard méně.
A z tohoto důvodu si dovoluji předložit návrh usnesení, ve kterém navrhuji vrátit vládě návrh novely zákona o státním rozpočtu s následujícím doporučením:
Výdaje snížit o 80 miliard, saldo snížit o 80 miliard, příjmy ponechat v navrhované výši, návrh doplnit makroekonomickým rámcem, termín dvacet dnů.
Děkuji za pozornost
V Poslanecké sněmovně dne 23. 6. 2020
Miroslav Kalousek
