Senátor Pavel Fischer, který letos opět kandiduje do senátu za TOP 09, v rozhovoru pro FinTag říká, že pro Ukrajinu “musíme dělat víc”. Rovněž vyvrací informace o tom, že česká muniční iniciativa je předražená a netransparentní.
Česká muniční iniciativa sice zaznamenala úspěch, ale spotřeba munice Ukrajiny byla a je enormní? Nevleče se z tohoto pohledu celá česká iniciativa?
Mívám pocit, že v Evropě máme ve zvyku hodně mluvit a málo dělat. Mnoho řečí, ale skutek utek. Na pomoc Ukrajině se vyhlásilo tolik závazků, že jsem byl původně velmi skeptický i k naší muniční iniciativě. Dnes je to ale jinak. Na frontu jsme dokázali dodat tolik dělostřelecké munice, že jde do milionů. A to je obrovská věc. Jenže to nestačí.
Moskva ze Severní Koreje mezitím dovezla šest nebo dvanáct milionů dělostřelecké munice. Takže musíme dělat víc. A co se týče toho, zda to nešlo dřív, tak snad by bylo dobré připomenout, že dělostřelecké náboje nejsou jako rohlíky. Jejich výroba vyžaduje přesný technologický postup. Totéž se týká skladování nebo přepravy. Mluvíme o věcech, které jsou z hlediska zabezpečení velmi specifické. A to vyžaduje čas.
Senátor Lukáš Wagenknecht ale uvedl, že je česká muniční iniciativa předražená. Ve své zpravodajské zprávě tvrdí, že o 1,5 miliardy korun. Souhlasíte s ním?
Transparentní muniční iniciativa je, a to vůči těm, kdo na ni přispívají. Každý dárce dostane vhled do celého procesu v okamžiku, kdy se rozhodne pro jednu z nabízených položek. To musíme ocenit. Na druhou stranu stoprocentní transparentnost by muniční iniciativu zničila. Nesmíme zapomínat, že naše iniciativa kříží plány Ruska. A Moskva dělá všechno pro to, aby iniciativu zastavila. A aby naše úsilí vyšlo vniveč. Jsou tu i další, komu není po chuti. Je válka, s těmito komoditami není legrace. Pokud hovoříme o ceně, pak bychom měli vzít do úvahy vývoj na světových trzích.
V senátním výboru jsme si nechali předložit, z čeho se skládá cena. Kolik z toho jde na přepravu, na pojištění a také jak vysoké jsou marže pro firmy, které obchod zabezpečují. Na základě neveřejných a utajených informací mohu odpovědně říci, že nás podrobný výklad přesvědčil. Ostatně usnesení, které jsme přijali, bylo schváleno jednomyslně. To považuji za velmi důležité. Pan senátor Wagenknecht byl na jednání řádně pozván a věděl, že budeme diskutovat i o tom, co veřejně tvrdil. Nepřišel, což považuji za neseriózní.
Z vašeho pohledu je tedy muniční iniciativa hospodárná. Přesto, je všechno tak čisté, jak uvádíte? Nemohlo dojít k nějakému prodražení při nákupech?
Podívejte se, poptávka po zbraních a po munici je dnes taková, že se na ni stojí dlouhé fronty. A ten, kdo zaváhá, zaplatí víc a dostane se na řadu později. Když zasadíme odpověď na tuto otázku do kontextu, pak vidíme, že je prostě mimořádná doba. Ceny energie vylétly vzhůru. A to i v důsledku války Ruska proti Ukrajině. Ceny surovin či kovů stoupají. Je poptávka po strategických surovinách, střelný prach se dnes shání mnohem hůře než kdykoli před tím. Ceny za munici jsou proto vysoké, což nesouvisí s muniční iniciativou.
Nemůže účinnost české iniciativy omezit skutečnost, že cena munice, tak jako dalších komodit, roste?
Ne. Ale máme problém. Když jsme se ubezpečovali o tom, že dvě procenta hrubého domácího produktu jsou dost s ohledem na potřeby obrany České republiky, tak to platilo v dobách míru. Dnes se situace natolik změnila, že musíme být připraveni vydávat na obranné rozpočty mnohem víc. A s ohledem na růst cen dostaneme za naše peníze méně tanků a méně munice než dřív. Takže stoupají-li ceny, máme na prvním místě problém my se zajištěním obranyschopnosti České republiky.
V dubnu vláda oznámila, že do české muniční iniciativy se zapojilo celkem 18 zemí. Předpokládáte, že se zapojí ještě další?
Pokud vím, tak iniciativa České republiky získává další podporu a já očekávám, že se mohou objevit další pozitivní zprávy.
Kolik kusů munice myslíte, že se do konce roku může na Ukrajinu celkem dostat?
Mluvíme-li o dělostřelectvu, měli bychom spočítat, kolik děl je dnes ještě na Ukrajině v provozu a kolik z nich je třeba nezbytně opravit. Jak známo, životnost komponent je omezená. Kdybychom to nebrali do úvahy, mohli bychom přehlédnout obrovské potřeby Ukrajiny v oblasti údržby zbraňových systémů. Co se týče počtů munice, já se raději nechám překvapit. Už dnes se dodávky počítají na miliony kusů. Tak si držme palce, aby se dařilo v dodávkách pokračovat.
Nepodcenil až fatálně evropský zbrojní průmysl situaci po ruské anexi Krymu v roce 2014? O deset let později se ukázalo, že evropské sklady jsou vlastně vyprázdněné. Jakým způsobem je opět naplnit?
Ano. V roce 2014 bylo mnoho těch, kdo podcenili situaci, a dokonce mluvili ve prospěch agresora. Prezident Miloš Zeman se velmi smutně zapsal právě v této době. Navrhoval Ukrajině, aby situaci přijala a smířila se s tím, že její území okupuje agresor. Jako prezident selhal. A selhali i někteří další.
Není proto divu, že ministři obrany evropských států k situaci přistoupili liknavě a nedali na stůl závazné objednávky pro zbrojaře. Jenže zbrojní průmysl bez vládních zakázek nefunguje. Jsou-li dnes armádní sklady prázdné, pak je třeba, abychom mobilizovali úsilí. Nastal čas zvýšit obranné výdaje vysoko nad dvě procenta HDP a zabezpečit strategické zásoby munice a dalších.
Jaké zbraňové prostředky podle Vás Ukrajina v současné době nejvíce potřebuje?
Ukrajina potřebuje všechno. Prostředky protivzdušné obrany, aby chránila civilní obyvatelstvo. Letecké prostředky, aby měla šanci vzdorovat nepříteli. Rakety s dlouhým doletem. A především souhlas s tím, že bude střílet i na území Ruské federace.
Dosavadní stav, kdy ukrajinská armáda musela s bojovou aktivitou trpně čekat, než k ní přiletí rakety na její území, mi připadá nefér. V souladu s pravidly OSN je zcela v pořádku, aby se Ukrajina bránila všemi prostředky proti ruské agresi. To včetně útoků proti Rusku na jeho území. Tak mluví mezinárodní právo. My bychom měli respektovat mezinárodní právo a Ukrajině bychom měli dát důvěru, že sama nejlépe posoudí, co je třeba.
