Přijímací zkoušky jsou jednou z hlavních nekoncepčních částí systému vzdělávání ČR. Dle RVP ZV mají být hlavním cílem vzdělávání v základních školách klíčové kompetence (komunikace, řešení problému, sociální a interpersonální, pracovní….), které většina základních škol ignoruje, neboť tlak rodičů i dětí na ZŠ je hlavně dobrá příprava na SŠ a současné přijímací zkoušky hlavní cíle vzdělávání vůbec neověřují (ono se to ani v 60 minutách nedá….)
Místo toho přijímací zkoušky zjišťují, jak rychle dokáží jednotliví budoucí středoškoláci vyřešit neustále se opakující typologii úloh z českého jazyka a z matematiky, na něž se dá, pokud máte sociálně a ekonomicky zdatné rodiče, dobře připravit. Výsledkem je velký rozdíl výsledků dětí v jednotlivých regionech.
V Praze a větších městech, kde rodiče dětem zaplatí přípravy na přijímací zkoušky, mají budoucí středoškoláci výborné výsledky a kapacita gymnázií nestačí, v jiných regionech jsou výsledky horší. Jsou ale v těchto regionech opravdu děti s horšími znalostmi a dovednostmi? Na základě přijímacího řízení to nezjistíme a v tom je ten problém.
Přijímací řízení by mělo zjistit u deváťáků jejich skutečné znalosti a dovednosti nezávislé na socio-ekonomickém postavení rodin v regionech a nezávislé na byznysu příprav na přijímací zkoušky. V devátých třídách máme jistě ve všech koutech ČR talenty, které přijímací zkoušky bohužel neodhalí, ale které patří na výborné střední školy, kde svůj talent budou moci rozvíjet. I když MŠMT neustále hovoří o rovnosti ve vzdělávání, forma a následné výsledky přijímacích zkoušek potvrzují přesný opak tvrzení. Přijímací zkoušky prohlubují sociální rozdíly ve vzdělávání v ČR.
Je nutné začít přemýšlet o změně formy přijímacích zkoušek a v ruku v ruce i se způsobem hodnocení na základních školách, neboť není žádným tajemstvím, že jednička v jedné škole má jinou hodnotu než jedničky v jiné škole. Dokud nezačneme hodnotit ve školách kriteriálně, při kterém pojmenujeme a zhodnotíme (ideálně sebehodnocením) znalosti a dovednosti dětí v jednotlivých vzdělávacích oblastech, budou žáci a žákyně v nespravedlivém prostředí, které závisí na laskavosti či přísnosti pedagogů a pedagožek ZŠ.
V případě kriteriálního hodnocení může jít s dítětem na SŠ místo průměru známek komplexní hodnocení se silnými i slabými stránkami, které nejen středním školám pomůže lépe poznat dítě hlásící se na jejich školu, ale i rodičům lépe a dětem lépe vybrat vhodnou střední školu. Tím by možná ani drahé a hlavně stresující přijímací zkoušky nemusely být! Dítě musí být motivováno k dosažení co nejvyšších vzdělávacích cílů a to během celého studia, ne jen těsně před přijímačkami a mělo by mít ze vzdělávání radost a nikoliv stres.
Pokud přesto stát bude na příjímacím řízení trvat, je nutné při nich zjistit skutečné jazykové a matematické znalosti a dovednosti. K tomu je nutné dát studentů více času (jeden den matematiky, jeden den český jazyk?) a zadání nastavit pomocí graduovaných úloh (od nejlehčích po nejtěžší), na které se nedá naučit, na které musíte mít talent. Talent dítěte není závislý na sociálně ekonomickém postavení rodiny, talent má každý, jen ho neumíme hledat. A to je důležitá úloha pro školy!
