Při plivání na kandidáty se některá fakta zkrátka nehodí

A už je to tu zas. Už se propírají dámy, které mají s prezidentskou volbou společné jen své manžely - t. č. kandidáty. Ony soukromnice, oni politici. Paní Zemanová se prý moc schovává. Paní Schwarzenbergová tu nežije, neumí česky, a považte, její otec byl nacista. A před pár lety podobně o paní Švejnarové: Probůh, je Američanka, neumí česky. Unisono: Taková má být první dámou?!

Víme, co chceme od svých prezidentů. Co chceme po prvních dámách, nevíme. Mají jako pohádkové královny stát laskavě a tiše v zákrytu svého muže-krále-prezidenta, anebo s ním mají spoluúřadovat? A vůbec, proč bychom něco od nich měli chtít? Nikam přece nekandidují, o přízeň voličů neusilují. Mají jen tu smůlu (či štěstí), že se jejich manželé v jednu chvíli - a na chvíli - rozhodli být hlavou státu.

Důkazy jsou na vodě, ale Klausovy důvody jsou zřejmé. Uškodit. Cudně přitom zamlčel Schwarzenbergovo vlastenectví během mnichovské krize, kdy podepsal prohlášení české šlechty o věrnosti své zemi. Ani slovo o tom, že Heydrich uvalil na jeho majetky nucenou správu a on na zámečku v Čimelicích připravoval Písně českého státu. Některá fakta se zkrátka někomu už nehodí.

Hlavou kroutí krk, tak se to o ženách manželkách říká, kdo a jak bude kroutit hlavou hlavy státu? Mají se vzdát svých profesí, svého života, svého soukromí, aby... co vlastně? V demokratické zemi, ve století emancipovaných žen s vlastními kariérami je to velká otázka. Zákony tu roli neroli neupravují.

Mají to těžké, a nejen u nás: když jsou moc tiché, lid se posmívá, že jsou rekvizitou, dělají jen stafáž. Když jsou netiché, bývá to ještě horší - příliš se "do toho" pletou, nemají mandát! Vyhovět veřejnému mínění, to aby mu chuděra dáma každé ráno měřila tep.

Přimlouvám se za prostý "civil". Která chce dělat charitu, pečovat o zahrady Pražského hradu, sestavovat menu při státních recepcích, ať dělá, pečuje, sestavuje. Která se chce věnovat své profesi, svému soukromí, ať se jim věnuje. Nejsme starobylá monarchie.

Ani neznalost českého jazyka není žádná vada. Jsme v 21. století, všude kolem nás globalizovaný svět. A bude snad v budoucnu takovou výjimkou, budou-li prezidenti mít manželky cizinky? I TGM ji kdysi měl. Podívejme se na mladé, křižují svět sem a tam. Co může občan, smí i prezident.

Tatíček nacista přilípnutý na čelo paní Schwarzenbergové je ovšem ostudnější část lidové internetové kampaně. Ano, hrabě Hardegg byl nacista. Nikdo to netají. Ale co má předek manželky společného s kvalitami prezidentského kandidáta v roce 2013? Jiný její předek válčil s Turky, další předci... Tohle přehrabávání se v minulosti má vskutku jen jediný smysl: zhanobit, plivnout, ono cosi v podvědomí voličstva na kandidátovi ulpí.

A ulpět má i další tatínek, přímo kandidátův. Václav Klaus mladší se například na svém blogu snaží vzbudit dojem, že otec Karla Schwarzenberga byl kolaborantem a účastnil se v lednu 1939 údajné mise ke Goebbelsovi.

Důkazy jsou na vodě, ale Klausovy důvody jsou zřejmé. Uškodit. Cudně přitom zamlčel Schwarzenbergovo vlastenectví během mnichovské krize, kdy podepsal prohlášení české šlechty o věrnosti své zemi. Ani slovo o tom, že Heydrich uvalil na jeho majetky nucenou správu a on na zámečku v Čimelicích připravoval Písně českého státu. Některá fakta se zkrátka někomu už nehodí.

Nechme tatínky kandidátů i jejich manželek být. Historie je zajímavá, ale kádrovat podle ní současníky, kteří v ní žádnou roli nehráli (byli dětmi), je nemoudré. Jaké tatínky mají další politici? Voliči? Mohli bychom uváznout ve víru švejkovského "vojna s Turky musí být, zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku..."