Povinné kvóty na uprchlíky nefungují a Evropské unii způsobily obrovské politické škody, tvrdí JIŘÍ POSPÍŠIL, europoslanec a předseda TOP 09. Podle něho musí Evropa bránit vnější hranice a pomáhat zemím, z nichž lidé prchají. Věří, že se jeho strana vzpamatuje a získá zpět ztracené pravicové voliče. Cestou má být těsnější spoluprác e se STAN.
Jste předseda TOP 09, v Česku vnímané jako asi „nejhujerštější“ nebo nejsluníčkovější strany. Nerozpadne se ale kvůli uprchlíkům Evropská unie?
Ohrazuji se proti slovu eurohujerství, my jsme proevropská strana a nemáme mezi sebou nikoho, kdo chce z Unie vystoupit, jako třeba ODS. Západní kurs je pro nás zásadní. Na druhou stranu jsme nikdy nesouhlasili s povinnými kvótami na přerozdělování uprchlíků, ani za minulého vedení. Dlouhodobě je odmítám jako zcela nefunkční řešení, které pouze vytváří pocity křivdy. Vítám, že to dochází i německé kancléřce.
Itálie a Malta odmítly do svých přístavů pustit lodě s uprchlíky, politiku vůči migrantům mění Rakousko vedené kancléřem Sebastianem Kurzem, ostřejší je i německý ministr vnitra Horst Seehofer. Mění se něco v evropské uprchlické politice?
Odmítnuté lodě jsou projevem nové italské euroskeptické vlády, která je protiuprchlická. Zlom bych viděl spíše ve vyjádření německé kancléřky Merkelové, která už připouští, že povinné kvóty byly nešťastné, a ustupuje od agendy, jež vytvářela prostor pro výkřiky extremistů a populistů, kteří sami žádné řešení nemají. Uznala, že přehlasování středoevropských zemí, jež proti kvótám protestovaly, byla chyba. Takový styl rozbíjí jednotu Evropské unie. Kvóty nefungují a Unii oslabují, způsobily obrovské politické škody. Proto je dobře, že se od nich ustupuje.
Z českého pohledu to vypadá, že Evropské komise vedená Jeanem-Claudem Junckerem, spíše než zásadní problémy s migranty řeší kvóty pro ženy či zákaz vidliček z umělé hmoty. Nebo se pletu?
To je bohužel zkreslený pohled z českých médií, v Bruselu nejsou skoro žádní čeští novináři, a většina zpráv je proto přebraná a různě bulvárně posunutá, takže o spoustě důležitých věcí se český čtenář nic nedočte. EU činí řadu pozitivních kroků. Nedělal bych si legraci ani z úsilí omezit plasty, vždyť v oceánech plavou ostrovy z odpadků a já vítám snahu s tím něco dělat.
Českého, rakouského nebo italského voliče ale zjevně více zajímají migranti. Co se stane, když se jejich příliv nepodaří zastavit? Zavedou se v Evropě znovu vnitřní hranice?
Počet uprchlíků klesá, to je třeba také zdůraznit. Chraňme vnější hranici EU, dobrou cestou je třeba smlouva s Tureckem a podobné dohody by byly potřeba se severoafrickými státy. Měli bychom pomoci Libyi, aby fungovala jako stát, a ne území rozdělené mezi několik soupeřících skupin. Naplňme fond na projekty v zemích, odkud uprchlíci přicházejí, zlepšeme tam podmínky a pomáhejme v místech problémů. A tady Evropě vytýkám, že toho zatím opravdu moc nedělá.
Mohla by být cestou větší integrace Evropy?
Ve chvíli, kdy v Itálii je euroskeptická vláda, ve chvíli, kdy Merkelová řeší rozpory ve vlastní koalici, není prostor ani vůle k těsnější integraci. Nizozemský premiér Mark Rutte to říkal na plénu europarlamentu: „Neřešme, jak se dál integrovat, řešme, jak stávající míru integrace co nejlépe využít.“ Jak například zlepšit fungování jednotného trhu. To je správná cesta.
Není problém i to, že členské země stále hájí především vlastní zájmy? Třeba Francouzům nesmíte sáhnout na zemědělství.
No právě, v takové situaci nemá smysl hnát se k federaci. Nejprve musíme zamezit tomu, aby země prosazovaly předpisy, které fakticky bortí základní evropské svobody – volný pohyb služeb, osob, zboží a kapitálu. Bavme se o prohloubení jednotného trhu, aby ho nikdo nenarušoval, v tom je mistrem třeba právě Francie.
Není tedy namístě některé agendy Evropské unie změnit nebo redukovat? A dát peníze na ochranu hranic?
Myšlenka je to pěkná, ale politicky nereálná. O žádné revoluci se debata nevede, nyní jen o budoucím rozpočtu. Holanďané požadují nižší, Komise naopak vyšší, takže výsledkem nejspíše bude status quo s drobnými změnami.
Členem Evropského parlamentu jste čtyři roky. Jak politika změní pobyt v Bruselu?
Získáte jiný úhel pohledu. Když jste deset dvanáct let v české politice, v Bruselu najednou vidíte některé věci jinak. Evropská politika je méně konfrontační a více se diskutuje. Je to velká politická zkušenost.
Jak z toho pohledu vypadá Česko?
Kupodivu docela dobře. Češi mají tendenci se na jednu stranu přeceňovat a považovat se za mistry světa a na druhou příliš podceňovat, ale ve skutečnosti na tom nejsme špatně. Jsme úspěšná středně velká země s jistými politickými problémy, jež třeba já považuji za silnější, ale někdo naopak třeba ne.
Například eurokomisařka Věra Jourová při nástupu do funkce kritizovala kvóty pro ženy a dnes je od ní slyšet spíše opak. Nesemele politika bruselské prostředí tak, že se přizpůsobí většinovému směru?
Takový tlak necítím, nejsem skleníkové dítě, jsem v kontaktu s Českem, řídím v Praze muzeum a nemyslím, že politika musí Brusel semlít. Kritizuji ženské kvóty, protestuji proti povinným kvótám na uprchlíky a byl jsem proti směrnici o střelných zbraních, takže nemyslím, že tady člověk nějak posune své názory. Europoslanci stejně čas dělí mezi Brusel a Česko, jezdím do škol a debatuji s lidmi. Nemám pocit, že by se ze mě stal eurohujer.
Na podzim kandidujete jako lídr TOP 09 na pražského primátora. Nebylo by lepší ucházet se o místo v Senátu, abyste byl jako šéf strany v parlamentu?
Praha je bašta TOP 09 a kandidaturou na primátora chceme ukázat, že nepodceňujeme komunální volby a že jsou pro nás stejně důležité jako ty senátní.
Předsedou strany jste se stal po podzimních volbách do Poslanecké sněmovny. TOP 09 tehdy jen těsně překonala potřebnou pětiprocentní hranici. Půl roku nato jsou vaše preference stále kolem pěti procent. Vaše kouzlo nezafungovalo?
Preference jsou plus minus stále stejné jako volební výsledek. Nechci je ani přeceňovat, ani podceňovat, počkejme si na podzimní volby. Jsme dnes menší opoziční strana, neslibujeme dopravu zdarma, nerozdáváme miliardy jako Andrej Babiš, neděláme populistickou politiku, takže odezva ve veřejnosti je přece jen o něco nižší. Ve chvíli, kdy zatím není stabilní vláda, nedá se dělat klasická opoziční politika. Ale už po zvolení předsedou jsem říkal, že růst preferencí je dlouhodobý proces. ODS to trvalo čtyři roky a nás čeká dlouhá cesta. Volby by mohly být prvním krokem k oživení.
V posledních týdnech je asi nejviditelnější aktivitou TOP 09 boj proti množírnám psů a zpřísnění zákonů na ochranu zvířat. Vážně si myslíte, že právě tohle téma pravicového voliče přesvědčí, aby šel zase volit TOP 09?
Ochrana zvířat je moje klíčové téma a tím, že jsme ho zvedli, se začíná konečně reálně řešit. Týrání domácích zvířat bylo přehlíženo a pachatelé se mohli cítit celkem beztrestní, vzhledem k banálním postihům, které za odporné činy hrozily. Je to jedno z témat, jež můžeme viditelně představovat. Samozřejmě máme i koncept důchodové reformy nebo daní, ale z opozice se takové věci předkládají a prosazují dost těžko, zbývá prostor spíše pro drobnější zákony, na které vláda nemá čas nebo dost energie.
Opakuji – vážně si myslíte, že právě toto téma přitáhne potenciální voliče?
Je to podle mě především správné. Nedělám to účelově, abych nalákal voliče. Podobně jsem podporoval i zákaz kožešinových farem. Když jsem byl ministrem spravedlnosti, prosadil jsem nový občanský zákoník, i když všichni říkali, že se to obrátí proti mně. Do jisté míry to tak bylo, ale mělo to smysl. Asi se tím liším od některých populistů, kteří se rozhodují podle toho, co je populární. Jako politik vidím smysl své práce v řešení problémů, místo abych je využíval ve svůj prospěch.
Proč se TOP 09 zbavuje svých dlouholetých členů, jako je třeba bývalá poslankyně a místopředsedkyně strany Jitka Chalánková? Proč ji centrála nevyslala do Senátu, když ji podpořil její region?
Podpora její kandidatury v Olomouckém kraji byla těsná a výkonný výbor rozhodl výrazně proti její kandidatuře. Každý z členů měl své důvody, jako demokratická strana jsme tak zkrátka rozhodli. Já jsem se hlasování zdržel a tak ji také nepodpořil, v jejím případě jsem byl totiž bohužel několikrát svědkem, jak veřejně střílela na vlastní stranu. Prát špinavé prádlo se má doma.
Nejde jen o Jitku Chalánkovou, i v Praze je strana rozdělena. Tvoří se kandidátka, kde chybí většina bývalých radních. Proč?
Strana je podle mého jednotná tak, jak od svého vzniku nebyla. Dochází však ke generační výměně, v primárkách neuspěli někteří zasloužilí politici – prohráli s novými a mladšími. Jsme demokratická strana, kde nerozhoduje předseda, kandidáti musejí svou práci obhájit nejprve ve své místní organizaci. Na volitelných místech bude bývalý náměstek primátora a výrazní starostové městských částí. Rozhodně neodchází většina lidí. A do voleb jdeme se STAN, musí být místo i pro ně.
Za STAN je na společné kandidátce i Hana Marvanová. Má pověst ženy, která se dokáže rozhádat úplně s každým. Nebojíte se spolupráce?
Znám ji dlouho, byla mou poradkyní na ministerstvu spravedlnosti. Pověst neřízené střely, kterou má, je myslím spíše mýtus rozehrávaný těmi, jimž šlápla na kuří oko. Já s ní problém nemám a nebojím se s ní spolupracovat. Je to politička, která celý život hájí určité hodnoty, vždyť kvůli principům ji komunisté zavřeli.
TOP 09 jde do voleb v Praze se STAN, přestože uplynulé volební období jste měli naprosto odlišné názory. Bude spolupráce fungovat, když v programu slibujete stavební rozvoj a zástupci Starostů a nezávislých blokovali třeba dostavbu Pražského okruhu?
Máme podepsán program jako základ spolupráce. Snažím se rozšířit koaliční potenciál, TOP 09 a STAN mají podobné voliče, podobný program a v minulosti to fungovalo. Tentokrát to zkusíme v Praze. Podporujeme se i v senátních volbách. TOP 09 má základnu ve velkých městech a Starostové a nezávislí na venkově. Na příkladu ODS je vidět, že přežije jen strana, která má základnu v regionech. Partaje kavárenského typu, jako byla ODA nebo US, nepřežijí.
Vaši v primárkách neúspěšní kandidáti se obávají, že spoluprací se STAN se topka posouvá do středu a doleva, že strana přestává být pravicová. Nebojíte se, že ji nakonec spíše pohřbíte?
Nebojím se, že bych byl hrobařem TOP 09. Jde spíše o zhrzenost jako u paní Chalánkové. Neuspěli, tak odejdou a bouchají dveřmi. Neunesli, že neuspěli u vlastních kolegů.
Prezident pravděpodobně koncem měsíce jmenuje novou vládu ANO a ČSSD. Myslíte, že ji sociální demokracie přežije?
Myslím, že nepřežije. Vstupují do vlády za posty, které jim ANO přenechalo, ale obávám se, že pokud ve volbách dostali sedm osm procent, dopadnou příště ještě hůře. ANO obsadilo levý střed a dělá sociálnědemokratickou politiku.
Co se od vlády dá čekat?
Utužování represe, snižování svobody a větší pravomoci úřadů, jak jsme to viděli v předchozí společné vládě ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Dalším zřejmým trendem bude projídání peněz v době ekonomického růstu, investice v podstatě nejsou a naopak se vytvářejí další a další mandatorní výdaje, které nás budou mrzet, až přijde recese. A to možná bude brzy. Jak se zatím dozvídáme jména možných ministrů, vidíme, že personální politika Andreje Babiše je poměrně zoufalá. Smutným příkladem je ministerstvo spravedlnosti, k němuž mám jako bývalý ministr blízko. Děsí mě, že kandidátkou na ministryni je poslankyně Taťána Malá, přestože je ve střetu zájmů, protože podniká s pohledávkami a proslavila se myšlenkou, že by se trestní stíhání Andreje Babiše mohlo pozastavit do doby, než skončí volební období. Bohužel, nic moc nepředvedl ani ministr Robert Pelikán.
Vládu bude podporovat KSČM, která se od listopadu 1989 drží v parlamentu i díky antisystémové rétorice. Nyní bude tak trochu vládní stranou, nepoškodí ji to v očích jejích voličů?
Mají necelých osm procent, nejméně v historii. Asi je podpora vlády úplně nezničí, protože část voličů KSČM jim dá hlas z přesvědčení, bez ohledu na cokoli. Mohou ale definitivně ztratit hlasy těch, kdo odešli k Babišovi, protože mu věří, že realizuje levicovou politiku. Na konci volebního období bude podle mého ANO hegemonem nalevo od středu. To umožní růst ODS – jak ukazují poslední průzkumy – a doufám, že i dalších stran napravo.
Zdroj: Týden, 18. 6. 2018
