V posledních týdnech Českem hýbe kauza s polským masem. Sám jste na půdě Evropského parlamentu interpeloval Evropskou komisi, která českou vládu vyzvala k ukončení dočasných kontrol. Skutečně se Komise nepřiměřeně vměšovala do českých záležitostí?
Já jsem velký obhájce „Evropy“, na druhou stranu, když jde o ochranu národního trhu proti zboží, které může být závadné, tak členské státy tuto možnost mít mají. Nejedná se o protekcionismus, existovaly konkrétní důvody, konkrétní reportáže a potvrzení od našich orgánů, že část masa z Polska v sobě měla salmonelu a byly s ním další problémy. V takovém případě mi české kroky nepřipadají nepřiměřené. České orgány nezakázaly dovoz úplně, pouze zpřísnily kontroly a navíc řekly, že jsou dočasné.
Trochu mě mrzelo, že se Komise místo tlaku na Polsko, aby vyřešilo své problémy, soustředila na omezení ze strany České republiky. To byl důvod, proč jsem se interpelací obrátil na Komisi s žádostí o vysvětlení. I když mi ještě nestihla odpovědět, jsem rád, že nakonec dokázala naslouchat českému Stálému zastoupení a ministrovi a vyšla České republice vstříc. Českou vyjednávací pozici posílilo, že také někdo z českých europoslanců měl na věc podobný názor. Jsem sice proevropský politik, zároveň jsem ale zvolen českými občany a hájím jejich zájmy.
I přes uklidnění situace se v Česku stihla rozjet „panika“ ve stylu „Evropská komise nám přikázala skončit s kontrolami zkaženého masa“…
Na Komisi bych neútočil, naše rozdílné názory na míru kontroly se vyjasnily. Důvod pro skandalizaci Evropské komise to v žádném případě nebyl, nedělala to ve zlém úmyslu. Rozumím tomu, že hájí volný pohyb zboží po Evropě, na druhou stranu pokud jsou nalezeny problémy, tak je logické, že země mají právo chránit své spotřebitele. Když dojde ke střetu volného pohybu zboží a práva spotřebitelů na kvalitní výrobek, tak jsou myslím nejvhodnější právě zvýšené kontroly. Kdyby ČR řekla, že polskému masu na neurčito uzavírá přístup na trh, pak ano, jednalo by se o omezení volného pohybu zboží. Zvýšená kontrola s sebou samozřejmě také nese určitá rizika, protože se jedná o potravinářské výrobky a prodlužuje se doba jejich dodání, není ale stejná jako uzavření trhu.
Z právního hlediska to vidím podobně, půl na půl, jsou tady ovšem další okolnosti, například že v mnoha zemích už bude směrnice implementována. Kdyby soud vyjádřil pochyby o tom, jestli je legislativa v souladu s primárním evropským právem, je také otázka, zda nezvolí nějaké jiné řešení než její zrušení.
Já jsem od počátku říkal, že ve směrnici o zbraních jsou různé sporné body. Většina z nich se ovšem odstranila ve výboru IMCO (Výbor EP pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů). Jedná se myslím o dobrou ukázku toho, jak se čeští europoslanci dokázali spojit, najít jeden společný postoj a výrazně směrnici proměnit. Konečné znění je hodně odlišné od původního návrhu Komise, a je vidět, že v zemích, kde už se směrnice implementovala, nezpůsobuje nijak významné problémy. V Parlamentu se podařilo prosadit, že se nezasáhne do existujícího vlastnictví zbraní. Návrh Komise počítal s tím, že se určité typy poloautomatických zbraní jejich majitelům zabaví, vykoupí. To se podařilo odstranit.
Stále přetrvávají některé sporné body typu nerovného přístupu k vlastnictví zmíněných poloautomatických zbraní. Současným vlastníkům směrnice dovoluje si zbraně ponechat, což je dobře, nicméně budoucím potenciálním majitelům už jejich nákup neumožňuje. Evropský soudní dvůr musí posoudit, na kolik je tato nerovnost problematická.
Jste členem výboru IMCO Evropského parlamentu. Jakou nejzásadnější legislativu výbor v tomto mandátu řešil?
IMCO patří mezi odbornější výbory, takže pro média projednávaná agenda není úplně atraktivní, nicméně je velmi důležitá. Výbor řeší legislativu, která reguluje prostředí vnitřního trhu a vytváří tak prostor volného pohybu zboží po celé Evropě. Ať už se to týká právě zbraní, kde sehrál klíčovou roli, nebo dnes hodně debatované digitální ekonomiky, kdy se nově upravovala možnost nákupu zboží online. Pokud si nyní přes internet koupíte zboží ze Španělska nebo z České republiky, měla by pro vás platit stejná pravidla, což dosud nefungovalo. Řadu věcí týkající se vnitřního trhu má IMCO rozpracovanou a bude ji řešit příští volební období.
Neplatí teze, kterou slýchám od některých odpůrců Evropské unie, že když vytvoříte bezcelní zónu, tak je to to samé jako vnitřní trh EU. Je to něco jiného, vy můžete odbourat cla mezi dvěma zeměmi, ale dál vám zůstanou administrativní zákony a jiné překážky v obchodování se zbožím, takže prakticky vám tento krok v ničem nepomůže. My oproti tomu neustále sjednocujeme podmínky, například jaké emise má mít dieselový motor, aby se mohl prodávat po celé Evropě (Pospíšil byl zpravodajem návrhu pozn. red.). Některé noviny to zesměšňovaly ve stylu „EU reguluje i motory do sekaček“. No ano, důležité je ale proč to dělá – aby se sekačky mohly prodávat po celé Evropě bez toho, že by musel být v každé zemi jiný „motůrek“.
Regulace které vedou k jednoduššímu prodeji českého zboží v celé Evropské unii považuji za důležité. Jedná se o celou řadu věcí, které nejen umožňují podnikatelům snadněji vyvážet české zboží, ale zároveň občanům zajišťují stejné podmínky kdekoliv v Evropě. Příkladem je také dvojí kvalita potravin, o které se na výboru vedla velmi intenzivní debata, a já jsem rád, že se prodej rozdílného zboží ve stejných obalech označil za nekalé jednání. Doufám, že se legislativu podaří dotáhnout do konce.
Květnové evropské volby se kvapem blíží a Vy stojíte v čele poměrně široké koalice. Spolupráce se STAN překvapením není, se Zelenými už ano. Nepatří Strana zelených do jiné frakce než k evropským lidovcům?
My máme v koaliční smlouvě dohodu na pravidlu jedné frakce, přesněji, že když budou zvolení kandidáti na čele kandidátky, jdeme do EPP (frakce Evropské strany lidové). Předseda Zelených Petr Štěpánek souhlasil s tím, že když se do Parlamentu z pátého místa dostane, bude respektovat zařazení koalice k lidovcům.
O spolupráci se Zelenými jsem sám dost dlouho přemýšlel, v TOP 09 jsme vedli velkou debatu, jestli do společné koalice jít, nebo ne. Evropské volby jsou velice specifické, strany se dělí především na proevropské a protievropské, a naše uskupení jednoznačně proevropské je. Podívejte se na hlasování v Evropském parlamentu, EPP často hlasuje s frakcí Zelených. Proto si myslím, že není špatně, když jdeme do voleb na jedné společné kandidátce. V národních volbách by spolupráce možná byla složitější, v řadě věcí se rozcházíme. Stejně tak se naopak na české úrovni v mnoha věcech shodneme s ODS, ale v evropské politice máme velmi odlišné názory. Je to dáno specifičností evropských voleb. Kdybychom se na evropské úrovni rozhodovali podle osy pravice-levice, tak bychom se v podstatě nikam nedostali, protože ve většině věcí nyní hlasujeme společně se socialisty, Zelenými, případně s ALDE. Demokratické proevropské pravici je partnerem proevropská levice, nikoliv protievropská pravice.
Zároveň by byla škoda, kdyby propadlo 1,5 % hlasů proevropských voličů Zelených. Bojujeme o evropskou integritu a o to, aby Česká republika měla v Parlamentu silné zastoupení proevropských politiků.
Když už mluvíte o procentech, na kolik si věříte? Dosavadní průzkumy zdá se nejsou příliš spolehlivé.
Moje zkušenost z minulých evropských voleb je, že fakticky nedokážete udělat volební model a odhadnout výsledek v situaci, kdy k volbám chodí 20 % lidí. Bude rozhodovat každý hlas. Můj odhad je zisk někde mezi 10 a 15 %, když vezmu v potaz, že Topce se přisuzuje 4 až 5 % a STAN je na tom podobně. Pražské volby ukázaly, že naši voliči nevidí problém ve spolupráci se Starosty, hlasy se sčítají a objevují se dokonce další navíc. Doufám, že naši voliči uvidí smysl v tom přizvat konkrétně u těchto voleb i Zelené a další, menší regionální partnery.
Už při Vašem zvolení do čela TOP 09 zaznívala kritika mířící na to, že stranu povedete „z Bruselu“ a že předsedové parlamentních stran by měli sedět mezi domácími poslanci. Jak vypadají Vaše plány v tomto ohledu? Přeci jen, mandát europoslance trvá pět let, zatímco další sněmovní volby budou nejpozději v roce 2022.
Jako první je nutné zmínit, že my do eurovoleb neposíláme politiky druhé kategorie. Evropský parlament je pro nás místo, kde se rozhoduje o zájmech České republiky, nechodí si tam sednout vysloužilí politici. To, že kandiduji já, Luděk Niedermayer, za STAN Stanislav Polčák a za Zelené jejich předseda Štěpánek, je důkazem toho, že evropské politice přikládáme mimořádnou vážnost. Česká mentalita pořád vidí národní politiku, pak zeď, a pak teprve tu evropskou – ale ve skutečnosti to tak není, obě se prolínají. V Evropském parlamentu sedí celá řada předsedů stran, například ze Slovenska pan Sulík. Když budu zvolen, práci europoslance se budu věnovat naplno jako doposud. Rozhodně nemám v plánu hned kandidovat někam jinam.
Pokud jde o české volby, prosím, nepředbíhejme, jsou ještě daleko. Jakékoliv moje další angažmá bude souviset s volebními výsledky, uvidíme, jak se bude straně pod mým vedením dařit. Máme celou řadu kvalitních kandidátů typu Markéty Pekarové Adamové, kteří klidně mohou TOP 09 vést do národních voleb, ale teď pouze předjímám.
Evropská lidová strana v současnosti řeší delikátní problém, a to je možné vyloučení maďarského premiéra Viktora Orbána a jeho strany Fidesz ze svých řad. Podle některých už totiž nereprezentuje společné hodnoty lidovců. Jak se na situaci díváte?
EPP rozhodně nepomáhá, když řeší vyloučení jednoho ze členů měsíc a půl před volbami. Situaci bohužel vyvolal pan Orbán svou kampaní proti EPP, kdy vyvěšoval plakáty kritizující předsedu Komise Junckera. Pro mě je to nepochopitelné, myslím, že se lidovci k Orbánovi chovali velkoryse a tolerovali mnoho jeho excesů. Osobně si myslím, že by pravděpodobně měl odejít, protože svou kampaní pošlapává pravidla slušného politického jednání a útočí na své spolustraníky.
S lidovci souvisí i má poslední otázka. Hlavním favoritem na příštího předsedu Evropské komise je právě spitzenkandidát EPP Manfred Weber. Čím dál více se ovšem spekuluje o tom, že by se pravidla volby mohla obejít a novým šéfem exekutivy se mohl stát někdo, koho vyberou samy členské státy. Jedná se podle Vás o reálnou možnost?
Jsem v politice dlouho a vím, že vždy existují „nové reálné možnosti“. Já sám podporuji pana Webera a jeho zvolení do čela Evropské komise a doufám, že se tak stane. Pro nás jako Českou republiku by to bylo dobře, je z našeho sousedství a zná problémy střední Evropy. Jde ale především o princip. Stojím za tím, aby výsledek evropských voleb ovlivňoval, kdo bude stát v čele Komise. Tato instituce se totiž postupně posouvá od servisního úřednického orgánu k orgánu politickému, stává se z ní jakási evropská vláda. Je proto logické, že kdo stojí v jejím čele by mělo souviset s rozdanými kartami od voličů v evropských volbách. Samozřejmě je tady primární evropské právo, podle kterého šéfa Komise navrhují na půdě Evropské rady lídři členských států, takže se musí jednat o určitý kompromis a dohodu. Bylo by ale opravdu nešťastné, kdyby v situaci, kdy jedna z frakcí výrazně uspěje ve volbách, tak aby národní lídři tento výsledek nerespektovali a za každou cenu se snažili vybrat nějakého jiného kandidáta. Oni podle práva musí předsedu vybrat „s přihlédnutím k výsledkům voleb“, což je sice trochu vágní, ale kandidát pak ještě musí být potvrzen hlasováním Parlamentu. Musí tedy vzniknout politická dohoda mezi europoslanci a lídry jednotlivých členských států. Doufám, že se tak stane a nevznikne nějaké politické vakuum.
Zdroj: Ondřej Plevák, Euractiv.cz
