Polčák: I ministr má odpovídat za škodu

Vaše strana oficiálně nominovala Karla Schwarzenberga na prezidenta. Ale nemyslíte, že by se v roce 2013 volil přímo, že ne?

Vím, že to vypadá, že do přímé volby pořád někdo sype sůl a písek. Ale pokud ČSSD nezradí svůj program a ukáže, že v Senátu vládne, tak přímá volba bude. Problém je v tom, že ČSSD se tváří, že s jejími senátory se nevyjednávalo. Já jsem na jednání o přímé volbě vždycky zval předsedkyni našeho senátního klubu Soňu Paukrtovou. Jenže jsme byli jediní. Ostatní strany to nedělaly, a teď mají se svými senátory potíž. Ale sociální demokracii možná bude motivovat vznik strany pana Paroubka.

Jak to souvisí?

On řekl, že bude pro přímou volbu hlasovat stůj co stůj. Pokud ČSSD tento návrh nepodpoří, nabije munici panu Paroubkovi. Což by pro nás bylo dobře...

Proč úplně usnula přímá volba starostů? Jste přece zvoleni za hnutí Starostové a nezávislí.

To je těžké proto, že dvě největší strany to vnímají jako oslabení svých pozic. Přitom přímou volbu všech starostů a primátorů už má nejen Slovensko, ale i Německo. Jak jsem se ptal na Slovensku tamní koalice i opozice, nikdo by se nevracel k modelu, který máme my. Někteří starostové se děsí, že by nebyli členy zastupitelstva. Ale když jim vysvětlím, že by vůči zastupitelstvu měli právo veta, které by šlo přehlasovat jen dvoutřetinovou většinou, tak se hned rozzáří... Podle koaliční smlouvy máme do roku 2014 zavést přímou volbu jen v menších obcích. Ale když se to podaří prosadit, bude to dobré -Pražané už si pak dřív či později vynutí, aby tu možnost měli taky.

Je v přímé volbě starostů nějaký právní problém?

Někdo říká, že je to protiústavní. Je fakt, že článek 104 ústavy není nejšťastnější (pozn. red.: článek říká, že „ve věcech samosprávy rozhoduje zastupitelstvo obce“). Ale už dnes v malých obcích, kde nemají obecní rady, plní jejich úlohu starostové. Rozhodují „autokraticky“ - a to nikomu nevadí, nikdo nevolá po zásahu Ústavního soudu. Ale kdyby teď situace byla úplně stejná, starosta by měl pravomoci jako rada, jen by byl volen přímo, tak je z toho pozdvižení na vsi?

Jenže přímá volba starostů nemá tahouna. Měl by ji připravit ministr vnitra, ale to je nestraník a mentalitou policista.

Nemá to tu váhu, to je fakt. Zčásti zákon chystá legislativní rada, poměrně výrazně proti se postavilo ministerstvo spravedlnosti. Podle mě jsou za tím spíš obavy, že by strany neměly kontrolu, koho si lidé zvolí. Asi to skutečně znamená, že bychom do toho - my Starostové a nezávislí - měli šlápnout. Vicepremiér by platil 630 tisíc

Jaké to bylo, když jste poprvé dorazil do sněmovny? Jak vás brali parlamentní „mazáci“?

Ve volbách 2010 se do dvousetčlenné sněmovny dostalo 114 nových lidí, takže zděšení „mazáků“ bylo větší než naše. Jasně, první týdny tady člověk musí chodit s balíčkem mouky a sypat si pěšinku, aby našel kancelář, ale jinak mě překvapilo, jak jednoduše šlo některé věci prosadit. Třeba v nedávném zákonu o soudních poplatcích původně ministerstvo zavádělo poplatek u žalob proti státu o náhradu škody. To mi přišlo nemravné. Stát vás poškodí - a ještě po vás chce soudní poplatek? Už císař František Josef zakotvil, že pokud někdo žalovati bude trůn císařský, nechť je to poplatku prosto. Takže jsem prosadil vypuštění poplatku.

Před vstupem do parlamentu jste napsal vášnivý článek proti neférovým soukromým rozhodcům: líčil jste případ, kdy někdo kvůli smlouvě o koupi hrnců přišel kvůli rozhodčí doložce o dům. Teď je víc než rok po volbách...

... a ten zákon už prošel prvním čtením. Teď ve druhém jsme velmi razantně zasáhli ve prospěch spotřebitelů. Zákon nadřadí judikaturu v civilním soudnictví nad názor rozhodce, to je přece velký průlom.

Rozhodce by musel rozhodovat, jak by to na jeho místě udělal soudce - vázaly by ho názory soudců v obdobných případech?

Ano. To by mělo odstranit excesy typu přiznávání úroků v desítkách procent. Přišli za mnou rozhodci a vysvětlovali mi svůj pohled. Říkal jsem jim - nezlobte se, ale tak dlouho se chodilo se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Mám osobní zkušenost, kdy jsem jako advokát musel rozhodnutí velmi složitě soudně napadat.

Uspěl jste?

V jedné kauze ano, v druhé ne.

Vybral jste si nějaké osobní téma, které chcete prosadit?

Teď předkládám návrh zákona o odpovědnosti úředníků - a zdá se, že se mi podaří přesvědčit ministerstvo, abychom do toho šli spolu. Mám k tomu zvláštní vztah: kdysi jsem se poměrně osobně škorpil s Bohuslavem Sobotkou, když byl ještě ministrem financí...

Jak čtyři roky zadržoval Evropským demokratům Jana Kasla státní příspěvek za úspěch v pražských volbách roku 2002?

Ano, byli jsme za ním s Kaslem, když v náš prospěch poprvé rozhodl Městský soud v Praze. On říkal, že se odvolají. Nejvyšší správní soud rozhodnutí potvrdil, ale pan Sobotka řekl, že si na rozsudek nechal udělat právní posudek - to mi přišlo fakt bizarní - a že by měl rozhodnout Ústavní soud. Ten pak rozhodl: vytkl ministerstvu nečinnost... a tak dál. Příspěvek vyplatili až noví ministři. Část Tlustý, část Kalousek. Tehdy jsem si říkal, že to přece není možné. A jakmile bych měl příležitost, tak... ne že bych mu to chtěl vrátit, ale upozornit ho na důsledky. Vždyť stát už nad rámec původních 15 milionů korun vyplatil skoro 1,3 milionu na náhradě újmy za nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (v tomto případě došlo k obojímu, což je zřejmě precedens). Tak jsem se rozhodl oživit debatu o odpovědnosti úředníka.

Včetně ministra?

Pokud rozhoduje jako správní orgán, je to úřední osoba.

Takže by Sobotka hradil škodu ze svého?

Do výše čtyřapůlnásobku platu, což není málo. U vicepremiéra jde o 630 tisíc, takže polovinu by stát dostal nazpět. Podle zákona o odpovědnosti státu se už dnes škoda následně „může vymáhat“ po úředních osobách, které ji zavinily. A slovíčko „může“ se téměř vždy vykládá tak, že nemusí. To chci změnit na povinnost - ledaže by existovaly okolnosti hodné zvláštního zřetele, třeba rozporná interpretace zákona. Mohlo by to zlepšit kvalitu veřejné správy. Úředník by namítl starostovi nebo ministrovi: Proč bych měl jít proti rozhodnutí soudu a později to platit ze svého? Problém jsou anonymní akcie

Projde občanský zákoník?

Takto: já před tím samotným dílem smekám, že ho vůbec dal někdo dohromady. Jeho obrovský přínos je v tom, že sjednotí obchodnězávazkové vztahy do jednoho kodexu. Protože ty spory, co ještě upravuje dosavadní obchodní zákoník a co občanský, byly nekonečné. Jen se v něm objevují hlasy ze záhrobí. Kostra zákoníku je z roku 1937, takže k nám budou promlouvat staří klasici, v podstatě z doby Antonína rytíře Randy.

To není tak špatná společnost. Pořád lepší, než když ze současné kostry promlouvá Zápotocký nebo Antonín Novotný.

Podívejte se, dnes je třeba v Londýně velké téma, že pokud máte pozemek, můžete prodávat prostor od určité výše nad ním. Koupí si to třeba majitel sousedního mrakodrapu, aby vedle nemohl vyrůst vyšší. S tou hodnotou „vzduchu“ se běžně obchoduje. Anebo: uzavírání smluv elektronicky a vůbec nastavení vztahů v elektronické komunikaci. Tady kodex jen popisuje dnešní stav. Zato upravujeme právo pastvy pro pár stovek případů v zemi.

Co máte proti právu pastvy? Vždyť jste z Valašska, tam nikdo nepase ovce?

Dobře, já neříkám, že to nikdo nevyužije. Ale počet paragrafů na toto téma mi přijde přehnaný. Duch moderního kodexu tam podle mě chybí. Ambice mohla být větší.

A co související zákon o obchodních korporacích? Tady se po minulém týdnu zdá, že ho Věci veřejné chtějí zastavit.

Tady si dovolím jednu poznámku. Chápu, pokud někdo chce měnit občanský zákoník s argumentem, že má ducha ze 60. let. Ale obchodní právo se na začátku 90. let psalo na zelené louce. Po dvaceti letech - včetně dost drahých zkušeností s tunelováním - jsme ho dostali na určitou úroveň, kdy se vžilo a lidem začíná být jasné. A teď ho celé předěláme? Proč?

Když se mění občanský zákoník, není lepší vzít z jedné vody načisto i obchodní právo?

Ale zase bude trvat dlouhá léta, než se nová úprava usadí. Samo ministerstvo připravilo rozsáhlé pozměnění - o 495 bodech - původní verze. Návrh má 900 paragrafů, v průměru byl víc než každý druhý dotčen změnou. Já vím, že je to proto, že se snažili zahrnout názory oponentů, ale stejně...

Na čem se teď debata zasekla?

Na anonymních akciích.

V čem je problém?

Věci veřejné si představují, že to, co neuměly dát do návrhu zákona o veřejných zakázkách, teď vyřeší v obchodním právu. Ale představa, že budete moci nahlížet do záznamu akcionářů u burzy nebo u banky, narazí na bankovní tajemství. Navíc tím nic nevyřešíte: co když se bude o veřejnou zakázku ucházet třeba společnost registrovaná na Kypru?

Máte nějaký návrh, co s tím?

Musíme to vyřešit v zákoně o veřejných zakázkách. Proto je mi sympatičtější návrh Nadačního fondu proti korupci: kdo se chce ucházet o veřejné peníze, musí se „svléci donaha“ - a stejně tak i jeho subdodavatelé. Návrh zákona o veřejných zakázkách je nepochybně docela dobrý, ale má - úmyslnou či neúmyslnou - chybu, že zapomněl na subdodavatele. Ti přitom dnes zajišťují klidně 90 procent zakázky. Udělal jsem chybu

V jednom rozhovoru jste říkal, že si i dnes vyděláte víc jako advokát než jako poslanec.

To je pravda. Mám ale specializovanou kancelář a funguje to jen za cenu zvýšených nákladů - musel jsem najmout další právníky.

Tím ale vzniká riziko, že politika by se mohla pro vás stát pokračováním advokátní práce jinými prostředky - že svým klientům budete pomáhat změnou zákonů. Ukládáte si nějaké sebeomezení?

Samozřejmě to svádí. Ale doufám, že mám v sobě kompas, podle nějž dávám přednost veřejnému zájmu. Netroufl bych si podepsat se pod něco, kde bych nebyl přesvědčen, že přínosy převažují. Vezměte si třeba zdanění fotovoltaiky. Můžu na to mít jako právník osobní názor, ale především si jako poslanec nepřeji, aby stát prohrál, a nechci oslabit jeho pozici u Ústavního soudu. Proto mě dost překvapilo, že i naši senátoři Jaromír Štětina a Jan Horník se podepsali pod ústavní stížnost. Říkal jsem: Tož jste normální, chlapi? To pak vypadáme dost divně. Taky jsem stáhl svůj podpis pod návrhem zákona paní Řápkové o „domovském právu“. Myslím, že ten směr je správný, ale nelíbí se mi, že někdo téma využívá proto, aby po událostech na Šluknovsku situaci ještě víc destabilizoval.

A co jste si od „domovského práva“ sliboval? Že se vyjasní, kdo do které obce patří?

Ne, ale že někde nebude moci být. To je dnes možné, jen pokud trestní soud rozhodne o zákazu pobytu. Nicméně návrh toho zákona byl rozcupován kvůli porušení mezinárodních závazků - což byla oblast, kterou jsem si nenastudoval, protože jsem byl ubezpečen, že je to v pořádku. Udělal jsem chybu.

Poslední otázka: proč jste studoval Katolickou teologickou fakultu? Chtěl jste se stát původně knězem nebo jáhnem?

Ne ne, já jsem tam studoval laickou větev, nikoli bohoslovectví. Baví mě církevní dějiny. Ale než jsem se k nim přes filozofii a ontologii dostal, narazil jsem na profesora Václava Wolfa.

Profesora dogmatické teologie, jehož děkanskou éru musel ukončit až kardinál Vlk? A co se stalo, příliš jste chtěl diskutovat?

Já jsem proti němu dokonce zorganizoval petici... A to už pak nešlo ustát. Ale potěšilo mě, že asi rok po mém odchodu skončil i on.

Takže jste katolík?

Jsem. Ale hříšný.