Česká ústava se řadí mezi rigidní ústavy, pro její změnu jsou předepsána přísnější pravidla oproti změně běžných zákonů. Tato skutečnost přispívá k větší stabilitě našeho politického systému. Neznamená to však, že bychom měli na ústavu nahlížet jako na neměnitelný předpis.
Na druhou stranu ji nelze měnit při každé politické krizi či při každém volání po novelizaci. Od 1. ledna 1993 došlo k osmi dílčím novelám tohoto zásadního předpisu. Po více než 22 letech se nabízí otázka, zda nenastal čas na hlubší revizi. Zásahy do ústavy ovšem musí být vždy prováděny s rozmyslem.
Ústavně-právní výbor Sněmovny shromažďuje podněty, které reagují na vývoj společnosti i na nedokonalosti současné úpravy. Některé nejsou novinkou, např. institut konstruktivního vyslovení nedůvěry vládě, který považuji za velice užitečný. Vyslovení nedůvěry vládě by bylo možné pouze tehdy, byl-li by zároveň nadpoloviční většinou poslanců navržen nový předseda vlády.
Tento požadavek by přispěl ke stabilitě ústavního systému, protože by vyžadoval v případě politické krize i pozitivní přístup. Nestačila by jen destrukce vlády, ale byla by současně nutná shoda na novém předsedovi vlády. To úspěšně funguje v Německu.
Podnětů ke změně je mnohem víc. Ve Sněmovně již je návrh TOP 09, podle kterého by nebylo možné, aby byla jedna osoba jmenována soudcem Ústavního soudu víc než jednou. Tato podmínka podle mého názoru přispěje k nezávislosti rozhodování ústavního soudce, protože již nebude hrozit podvědomé přizpůsobování rozhodovací činnosti soudce jeho možnému opětovnému zvolení.
Dalším z podnětů, který již má podobu návrhu ústavního zákona, je rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu tak, aby bylo možné kontrolovat obce nebo kraje při hospodaření s veřejnými prostředky a s prostředky z veřejných rozpočtů. Kontrolní pravomoc by se také měla vztahovat na majetek právnických osob, v nichž má ČR, kraj nebo obec majetkovou účast.
Mezi dalšími náměty je například omezení pravomocí vlády, která nezískala důvěru Sněmovny, úprava pravomocí prezidenta republiky při jmenování předsedy vlády nebo spojení zániku mandátu poslance a senátora s jeho pravomocným odsouzením k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
Od námětů k faktické změně ústavy je však ještě daleká cesta. Nyní před námi stojí pečlivé zvážení navrhovaných změn a případně jejich citlivé a systémové zapracování do textu.
Martin Plíšek, poslanec TOP 09
zdroj: Právo, 5. 2. 2015, str. 7
