Pecková: Právě proto, že si seniorů vážím
Komentář poslankyně Gabriely Peckové
Český jazyk je velmi bohatý a byla moje chyba zvolit při projednávání změny valorizace penzí ve Sněmovně výraz, který může mít celou škálu významů, od pejorativních až k pochvalným.
Omlouvám se tímto všem, kterých se mohly interpretace mého projevu dotknout. Seniorům pomáhám celý život a velmi si jich vážím. Nemohu se ale divit, že byla opozicí má řeč zneužita a některými nesprávně pochopena. Mluvila-li jsem o „přizpůsobení se situaci“, byla za těmito slovy nikoli arogance, nýbrž úcta a pokora před těmi, kteří dokážou vyjít s tím, co mají, a pro budoucnost svých vnoučat udělají prakticky cokoli.
Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly, a tak se stalo, že kvůli této dezinterpretaci zapadlo to, k čemu jsem chtěla obrátit pozornost posluchačů a co by mělo být předmětem společenské diskuse. Totiž upozornit na komplexnost problému našich seniorů. Zabývám se touto problematikou dlouho a ze své profese k ní mám velmi blízko. Také hned první seminář, který jsem ve Sněmovně organizovala, jsem věnovala seniorům – potřebě měnit společenské postoje k této stále početnější skupině.
Neredukovat problém na čistě finanční, vést se seniory jako s partnerem dialog, který tato skupina nabízí i oprávněně žádá. Naprosto tím ale nepodceňuji nutnost jejich materiálního zabezpečení.
Sama se dlouhodobě věnuji mezigenerační solidaritě a koncepci vzdělávání seniorů v oblasti finanční gramotnosti, aby dopady nutných přechodných opatření, se kterými přichází vláda, byly co nejmenší.
Poděkování
Nejsem schopná pochopit, proč slova MUDr. Peckové vyvolala doslova smršť negativních reakcí opozičních poslanců. Jako 74letá seniorka naopak výroky paní poslankyně považuji za mimořádnou pochvalu, protože jsou lidsky a hlavně společensky pravdivé.
Možná, že právě nejstarší generace pochopila, že jiná cesta než cesta úspor v této ekonomicky obtížné době neexistuje. Proč to nechápou i lidé mladší a výkonnější?
Eva Číhalová, učitelka v.v.
poslankyně a lékařka
Mladá fronta DNES, 7. 5. 2012, Rubrika: Názory, str. 10