Parkanová: Tajemství Bílé knihy

Na jednání vlády se objevila Bílá kniha o obraně. Při jejím představování někdy vzniká dojem, že až doposud se armáda vyvíjela chaoticky a teprve Bílá kniha vnese do tohoto zmatku řád. Strategických a koncepčních dokumentů však vlády v této oblasti schvalovaly v minulosti celou řadu.

Reformu naší armády odstartovala Koncepce výstavby profesionální armády z roku 2002, po které následovaly další dokumenty reagující na „změněný zdrojový rámec“. V praxi to znamenalo, že původní cíle reformy a rychlost jejich realizace musely být přehodnocovány v závislosti na poklesu reálných i plánovaných příjmů ministerstva obrany.

Současné příjmy resortu obrany odpovídají zhruba polovině toho, co předpokládala původní Koncepce z roku 2002. Jen za poslední dva roky se snížily o 12,5 miliardy a Bílá kniha obrany tak vznikala v době, kdy už není možné na klesající zdroje reagovat pouze prodlužováním termínů a změnou priorit.

Nastal čas k zásadnímu přehodnocení samotných ambic a schopností, kterými bude naše armáda v budoucnu disponovat, a to včetně toho, že budeme muset odepsat některé investice z posledních let, které se, bohužel, v nových rozpočtových podmínkách ukázaly neudržitelné.

Výsledný dokument však zůstal v tomto směru jen v půli cesty. Deklaruje sice, že armáda nebude nadále investovat do méně perspektivní techniky nebo zbraňových systémů, víceméně však uvádí, že je bude dál provozovat do skončení životnosti. O úsporné řešení jde jen zdánlivě, neboť to znamená, že se řadu let budou vynakládat peníze na provoz a výcvik „odepsaných“ zbraní a vojáků. Těžko říci, jak tento plán koresponduje s tím, k čemu se Bílá kniha obecně hlásí v částech, které se týkají efektivity vynakládání finančních prostředků a řízení lidských zdrojů.

Rozpor mezi obecnými deklaracemi a několika málo konkrétními plány, které Bílá kniha obsahuje, lze najít už v úvodu, kde ministr Vondra slibuje realismus a otevřenost. Tyto zásady však zjevně končí tam, kde by mohl narazit. Plánuje zrušit „nejméně“ (rozuměj alespoň jednu) taktickou leteckou základnu, ale víc raději neprozradí, protože dobře ví, že právě v tom je kámen úrazu.

Stejně nekonkrétně hovoří i o plánu na snížení počtu vojenských újezdů. S rušením základen i újezdů se to přitom má stejně jako s úsporami v rozpočtu. Všichni souhlasí, ale jen do chvíle, než řeknete, které to budou.

Jasnou vizi nepřinesla Bílá kniha ani Centru biologické ochrany Těchonín, kam už se proinvestovalo přes miliardu korun a další investice jsou potřeba. Společné využití nemocnice, kde se nikdo neléčí, jsme už od roku 2007 nabízeli jak ministerstvu zdravotnictví, tak našim aliančním partnerům. Nyní, pět let poté, tým odborníků, který sestavil Bílou knihu, přichází se stejnou myšlenkou, přestože většina z nich musí vědět, že o tuto spolupráci dotyčné subjekty nemají zájem. Alibismus místo řešení.

A tak by se dalo pokračovat. Jako možná největší problém ale vidím fakt, že Bílá kniha, tak jako předchozí koncepční materiály, klade důraz na stabilizaci rozpočtu ministerstva obrany, ale i na jeho postupné navyšování.

Obávám se, že pokud by se k něčemu takovému v současném politickém a ekonomickém prostředí vláda zavázala, vytvoří podmínky pro opakování nekonečného příběhu transformace naší armády: obranné plánování bude i tentokrát založeno na planých slibech a brzy se opět ocitne v troskách.