Také máte raději kruhový objezd než náročnou křižovatku? Jako nevalný řidič vítám, že nemusím bleskově vyhodnotit situaci, opakovat si, kdo má přednost. A především, že nemusím mít strach z dalších účastníků provozu, kteří možná pravidla neznají nebo na ně nedbají. Na “kruháč“ můžete vjet, aniž přesně víte, kde odbočíte, protože v nejhorším případě se ocitnete tam, odkud jste vyrazili.
Taková klasická křižovatka nás učí dívat se vpravo, vlevo, směr další cesty máme jasně před sebou a riziko nesprávného rozhodnutí může mít fatální následky. Proto jsme soustředění a pozorní…
Neztratili jsme na všech nadjezdech a podjezdech společenských a politických chuť a schopnost hodnotit situaci samostatně a s rozvahou? Jsme snad líní rozhlédnout se na obě strany? My Češi jsme přece - alespoň občas - uměli dohlédnout několik kroků dopředu.
Necháváme se vést znovuvstalými vůdci, oslepuje nás záře těch, kteří takzvaně byli u samého začátku. Myslím sametové revoluce. Kníže Václav nás chrání z velké dálky, vizionář Václav odešel do jiného světa a ti, kteří se připojili, či připojeni z různých důvodů byli, si bez nebezpečí připisují patent ukazovat správný kurs.
Mám ráda východ, především slunce, a nepochybuji, že je správné vytvářet partnerství se všemi státy. Jen se mi nelíbí výkřiky “pryč od Evropy“ a velký strach mám z toho, že budeme vedeni po kruhovém objezdu zpátky do bodu, který jsme se ztrátami opustili před dvaceti lety. Tam opravdu nechci.
parlamentnilisty.cz, 22. 9. 2012
