Lehkost, s jakou Rusko porušilo základní pravidla mezinárodního soužití, je v příkrém rozporu s váháním, které provází jinou než symbolickou odpověď západních zemí. Váhání není na místě. Rusko ukázalo, že pro Západ nemůže být spolehlivým politickým ani obchodním partnerem. A Kremlem zvolená cesta může tamní ekonomiku zle poškodit.
Psát o tom, jak nebezpečné a šokující je chování Ruska posledních týdnů, je zbytečné. Váhání Západu přiměřeně reagovat s ohledem na naše bolestivé zkušenosti z minulého století mělo budit jasně formulovaný nesouhlas. Není překvapivé, že již na pouhý náznak možnosti ekonomických sankcí (byť nejprve směřovaných proti úzké skupině lidí spojených s kremelskými rozhodnutími) se ozvali podnikatelé či finančníci s varováním o značných škodách. Není divu. V situaci, kdy se západní ekonomiky teprve dostávají z vleklé krize, je mnoho politiků vnímavých k těmto argumentům. Ale bylo by špatné, kdyby tento postoj zvítězil. I tak stojí zato třeba zrovna o českém obchodě s Ruskem něco vědět.
Podíváme-li se na řeč čísel, tak v roce 2012 (ČSÚ poslední data) směřovalo do Ruska o něco víc než jedna třicetina našeho vývozu (3,8 procenta, což je 118 miliard korun). Na Slovensko vyvážíme více než dvakrát tolik. Více než do Ruska jsme vyvezli třeba do Británie, Francie či Rakouska. O Německu nemluvě – jen tam směřuje osmkrát více zboží než do Ruska.
Při úvahách o možné obchodní válce je pro nás větší problém poměrně silná, ale nikoliv výhradní závislost naší ekonomiky na dovozech ruské ropy a plynu. Rusko totiž pokrývá 20–30 procent evropské spotřeby, ale v případě naší země jde u ropy o více než polovinu a u zemního plynu dokonce o tři čtvrtiny spotřeby.Přesto však nečeká obchod s Ruskem růžová budoucnost. Bez ohledu na to, k jakým sankcím se Evropa odhodlá a co bude protitah Kremlu. A ne naší vinou. Sami ruští představitelé svými rozhodnutími minulých dnů způsobili své ekonomice škody. Lze stěží čekat, že zahraniční firmy budou ochotně obchodovat s podniky ze země, která nerespektuje nejelementárnější pravidla civilizovaného světa. Evropa (jako celek či jednotlivé země) také nepochybně urychlí opatření, aby ke škodě Ruska dále snížila svou potřebu ruských energií (ropa a plyn tvoří více než polovinu ruského vývozu).
Nejsou to tedy sankce, co ohrožuje perspektivu obchodu s Ruskem. Kreml svými kroky zajistil, že Rusko přestalo být de facto přes noc pro Evropu perspektivním obchodním partnerem. Obdobné je to také s investicemi. A to bez ohledu na „odvetnou“ zákonnou iniciativu v Rusku, která vede k zabavení majetku západních firem (zbavit se nevítané konkurence na domácím trhu, ne-li dokonce získat jejich majetek, je jistě lákavé pro ruské podnikatele, obvykle spojené s vládou).
Utěšeně porostou zřejmě jen finanční operace, kterými mnoho Rusů převede i přes hrozbu sankcí majetek mimo Rusko. Pochopí totiž, že jen málo zemí na světě je pro jejich majetek méně bezpečných. Na těchto eticky sporných operacích řada lidí i zemí stejně jako v minulosti zbohatne. Ale ani zájmy finančníků nesmějí diktovat politiku západu vůči Rusku.
Mnoho firem obchodujících s Ukrajinou (a možná i Ruskem) přijde v následujících týdnech a měsících o peníze. A to bez ohledu na to, jaké sankce a kdy budou přijaty. A pokud budou dopady velké, státy budou muset těmto podnikům dokonce pomoci. Není ale možné, aby svobodné rozhodnutí firem, které se na své riziko rozhodly někam vyvážet či investovat, určovalo, jak bude jejich země reagovat na situace podobné té dnešní.
Dnes si snad skoro každý uvědomuje, kolik je toho pro nás i pro Evropu na Ukrajině ve hře. Lze si jen těžko představit ekonomické škody, které by obhájily liknavost západních vlád reagovat na situaci. A navíc je reálné, že neochota smířit se s menšími ekonomickými ztrátami dnes povede k větším (snad jen ekonomickým) škodám v budoucnu. Ekonomové a podnikatelé proto nemohou formovat dnešní rozhodnutí svých vlád. Měli by ale rychle uvažovat o tom, jak obchodní svět „bez Ruska“ bude vypadat. Není pochyb, že v důsledku neutěšeného stavu ruské ekonomiky budou mít snazší úkol než ekonomický tým Kremlu. Evropa je s obrovským předstihem hlavním ruským exportním partnerem (s podílem nad 60 procent), zatímco podíl vývozů zboží z EU do Ruska je jen něco méně než osm procent.
Právo, 26. 3. 2014, Rubrika: Publicistika, str. 6
