ARÉNA NÁZORŮ
Ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský doporučuje ministru životního prostředí, aby neposkytl (schválenou) finanční podporu obci Horní Jiřetín, která hodlá vybudovat kanalizaci a čistírnu odpadních vod. Říká, že by to bylo mrhání penězi, protože obec bude tak jako tak zbourána, aby se mohlo vytěžit uhlí, které je pod ní. Je to normální? Ministr Tošovský se opírá o jednoduchou argumentaci. Uhlí potřebujeme, protože jinak hrozí vážné problémy zejména v oblasti teplárenství, kde již od roku 2015 nastane nedostatek paliva. S touto argumentací však souhlasit nelze.
JE TO NUTNÉ?
Není zřejmé, že uhlí, které je vázáno limity, je skutečně zapotřebí. Při správném nastavení různých ekonomických nástrojů (na jedné straně daně a poplatky, na druhé straně promyšlené formy dotací) zaměřených na efektivní využívání energie v průmyslu, dopravě, domácnostech a stavebnictví by bylo možno snížit spotřebu uhlí velmi výrazně. Snadno lze ušetřit značné množství paliva především důraznou podporou ekonomicky rychle návratného zateplování budov, v němž je podle některých studií skryt až pětinásobek uhlí za limity. Tepelné izolace domů a bytů by přitom měly jít ruku v ruce s řadou ekonomických a technologických opatření s cílem zefektivnění výroby, rozvodu a využití tepla; to se týká jak strany nabídky, tak i poptávky, konečných uživatelů, domácností i podniků.
HLUBŠÍ SOUVISLOSTI
Prolomení či neprolomení limitů těžby má však ještě hlubší souvislosti. Uhlí je energetický zdroj spojený s nejvyššími emisemi skleníkových plynů ohrožujícími globální klima. Globálně se předpokládá, že bude třeba snížit emise ve vyspělých státech do roku 2050 o 80–95 % tak, aby se celosvětově snížily o 50 % (vše ve srovnání s rokem 1990). To však znamená zásadní přebudování – v globálním měřítku – celé rozsáhlé technologické základny dnešní ekonomiky založené na fosilní energii, která byla a stále je v zásadě levná a snadno dostupná. Poslední dokumenty OECD (tzv. Green Growth Strategy, připravená pro nastávající ministerské zasedání), jednotlivých nejvyspělejších států, včetně USA a Japonska, Evropské unie, ale i podnikatelské sféry (Světová podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj připravila dokument Vision 2050) se jednoznačně zaměřují na novou, „zelenou ekonomiku“, která jde zcela novým směrem s využitím nízkouhlíkových zdrojů, decentralizace energetiky, chytrých přenosových soustav a mnoha dalších nových technologií.
BEZ STEREOTYPŮ
Uvedené materiály vyznívají v zásadě optimisticky, soudí, že změna je nejen potřebná, ale i možná. Předpokládá ovšem důkladné pochopení nové situace, změnu současných stereotypů a odvážná řešení, jež pochopí ekologické limity nikoliv jako obtížnou bariéru a zbytečné dodatečné náklady, ale jako velkou ekonomickou příležitost. Rozhodnutí o prolomení či neprolomení limitů je rozhodnutím o příštím směřování České republiky. Vydáme se vpřed v souladu se světovými trendy, nebo se budeme tvrdošíjně držet cesty, která dříve či později ponese označení „slepá ulice“?
