„Veškeré nutné kroky, které přispějí k ochraně životního prostředí, budu nejenom podporovat, ale s odborníky a občany i iniciovat,“ předesílá Břetislav Rychlík. Kandidát TOP 09 do Senátu PČR, odpovídal v úterý 10. září od 10 hodin v on-line rozhovoru Deníku na otázky čtenářů.
Proč jste se vůbec rozhodl kandidovat do senátu? Co je Vaší motivací ucházet se o tuto veřejnou funkci?
Ten důvod je asi moje odpovědnost. Není mi lhostejný stav společnosti, není mi lhostejný směr politiky. Jsem takřka celoživotní tvor politický, vždycky jsem měl potřebu strkat svůj dlouhý nos do věcí veřejných. Jedna věc je něco si myslet, druhá aktivně vstupovat do dějů. Před rokem 1989, během listopadu, kdy jsme spolu s HaDivadlem a Divadlem Husa na provázku začali první stávku československých divadel, jsem byl jeden ze tří Brňanů, který stál zakládání Občanského fóra v Praze. V Brně jsme s několika přáteli jako první vyzvali ke svržení totalitního režimu. Po roce 89 jsem jako dokumentarista i občan upozorňoval kriticky na chyby či křivdy, také v dlouholeté spolupráci s úřadem ombudsmana Otakara Motejla. To jsem stál na straně mnohdy bezbranných občanů v souboji s arogantní či nefungující státní správou. Nechci teď šířit vzpomínky starého zbrojnoše, ale jak říká moje podporovatelka, emeritní ústavní soudkyně doktorka Eliška Wagnerová - v Senátu mu to půjde efektivněji.
Jaké jsou vaše hlavní priority, které chcete v Senátu prosazovat, a proč jste se rozhodl právě pro ně?
Životní prostředí. Opravdu mi není lhostejné, v jakém stavu budeme přírodu a planetu odevzdávat dalším generacím, protože už naše generace zažívá důsledky lidské slepoty a nezodpovědnosti. Za životní prostředí považuji i vztahy mezi lidmi, solidaritu, ochranu menšin, lidská práva, odpor proti všem podobám rasismu a extremismu, tedy všechno, co činí atmosféru v krajině našeho žití snesitelnějším a lidštějším.
Svobodná, pluralitní a nezávislá média představují v demokratické společnosti nezpochybnitelnou kontrolu moci, a proto by měla být od této moci jasně oddělena. Kroky dosavadních polistopadových politických elit se mi zdají nedůsledné, nesystematické, pokušení ovládat média veřejné služby narůstá. Svobodná, pluralitní a nezávislá média představují v demokratické společnosti nezpochybnitelné právo občanů kontrolu polické moci.
Jaké jiné národní bohatství chceme mít, než chytré a vzdělané mladé lidi? Každý jeden mladý člověk, který nemůže studovat, protože je ze sociálně slabší rodiny nebo prostě proto, že se politici nepřipravili na silné populační ročníky, je promarněný talent, který nám bude v budoucnu chybět. Tohle je zadlužování země, které není na první pohled vidět, ale je mnohem nebezpečnější, než půl procenta veřejného dluhu, kterými po sobě politici máchají v parlamentu.
Nebojme se investovat do kultury, vrátí se nám to. Živá kultura je základním identickým znakem národa. Podfinancovaná kultura je však hanbou země, která se chce považovat za vyspělou.
Jak plánujete přispět k ochraně životního prostředí a jaké kroky byste navrhoval k řešení problémů spojených s klimatickou změnou na lokální i celostátní úrovni?
Myslím, že letošní léto dalo drsnou a nepříjemnou odpověď všem, kteří klimatickou změnu zpochybňují. Náš region je nejvíc postižený suchem. Můj kamarád spisovatel Ludvík Vaculík říkal, že jamile přijdou Moravané domů z práce, která je nebaví, hned se dají do práce, která je baví. Vinohrady, ovocnářství, sady a zahrádky. Je třeba vracet vodu do krajiny, která je tak kouzelná, která je naší pýchou a která tak trpí. Zrovna o víkendu jsem pozoroval stromky před naším domkem v Javorníku i cestou přes Chřiby do Brna, kde je úchvatná krajina. Viděl jsem je v tomto ročním období doslova hynout. Veškeré nutné kroky, které přispějí k ochraně životního prostředí, budu nejenom podporovat, ale s odborníky a občany i iniciovat.
Jak se podle Vás mění role žen ve společnosti a jakou úlohu by měl Senát hrát v podpoře těchto změn?
V indexu rovnosti žen a mužů se Česko pohybuje na spodních příčkách. Ženy u nás čelí celé řadě překážek. Nedostatku infrastruktury jako jsou školky, nerovnému rozvrstvení péče, ženy jsou minoritně zastoupené ve vedoucích pozicích. Je to škoda, protože tím přicházíme o silný potenciál poloviny společnosti. Taky považuju za zaostalé nerovné ohodnocení ženské a mužské práce v mnoha oblastech. Velkou pomocí by byla lepší síť a rozvrstvení péče, aby nedopadala pouze na ženy.
V oblastech, kterým se věnuji, bych vypíchnul právě media. Léta se snažím neúspěšně prosazovat a nominovat ženy do rad veřejnoprávních médií. V kurzu jsou obskurní nemuži, hulváti a sprosťáci. Vnímám tu nerovnost a taky si uvědomuju, že ženy v čele těchto rad by mnohdy lépe zvládly tuto agendu. Navíc jsem obklopený ženami. Mamince je 96 let, mám ženu, dvě dcery a dvě vnučky. Takže vím, o čem mluvím a taky bych to pěkně schytal, kdybych se bál bojovat za ženy.
Jaké konkrétní zkušenosti z vaší kariéry vás připravily na roli senátora a jak je hodláte využít ve svůj prospěch?
Jsem z odbojářské rodiny. Oba moji dědové byli nesmírně aktivní v protinacistickém odboji, řada členů naší rodiny byla vězněna i popravena. Strýc přišel se zahraniční armádou. Jejich názory a angažovanost v dobách, kdy riskovali životy, mě zavazují. Taktéž mě ovlivnilo brněnské HaDivadlo a jeho obrovská role jako jednoho z ohnisek odporu proti totalitě. Práce režiséra je navíc prací týmovou, kdy musíte pospojovat všechny složky inscenace – od techniky, kulisáků, osvětlovačů, zvukařů přes výtvarníky, hudební složku, herce. Totéž platí u filmu. Týmová práce a celoživotní angažovanost, schopnost dávat lidi dohromady, umět je nadchnout pro společnou věc. Nebál jsem se investovat do víry v demokracii a lepší život lidí.
