Hovoří anglicky, francouzsky a rusky, vypadá jako hlavní postava amerického akčního filmu, mluví srozumitelně a naplno říká své názory. Navíc má na svém kontě zcela ojedinělou akci: V roce 1992 se svými muži v horách Srbské Krajiny osvobodil 53 francouzských vojáků.
Je skoro neuvěřitelné, že právě tenhle muž byl před pár dny jmenován šéfem české armády. Znám totiž ve veřejné sféře jen málokoho, na něhož by tak dokonale sedělo tvrzení, že jde o člověka na správném místě. Generálporučík Petr Pavel, nositel státního vyznamenání ČR Za hrdinství a francouzského Řádu čestné legie.
Co říkáte výroku ministra financí Miroslava Kalouska: „Jako major v záloze těžko mohu uvěřit, že velitel armády byl totální sráč. On na vládě seděl a říkal: CASY jsou úžasný a já je chci. Kdybych měl připustit, že se nechá zmasírovat od nějakýho podělanýho náměstka, tak si armáda nezaslouží ani korunu."?
Když nebudu hodnotit použitý slovník, ale jen obsah, musím říct, že ve všech armádách demokratických států jsou vojáci řízeni politiky. A je to tak zcela správně, protože veřejnosti by se určitě nelíbilo, kdyby se armáda rozhodovala bez ohledu na názor volené reprezentace.
No, já bych byl rád, aby mi někdo ukázal na trhu letadlo levnější, než je CASA. Cena veškeré vojenské techniky se neměří jenom tím kusem, zvlášť u letadel je to markantní. Promítá se do ní veškerá infrastruktura, materiál pro servis, školení obsluh, zabezpečení pro tankování atd. Cena se tedy tvoří individuálně pro každý druh techniky i kupující stát.
Jenže dvacetiletá historie ukazuje, že právě ta se chová jako utržená ze řetězu, když jde o armádní zakázky. Buď nakupovala vojenský materiál, který armáda vůbec nepotřebovala, nebo byl mnohonásobně předražený. Kdyby vojáci trvali na svém, možná by to dopadlo jinak.
Trvat na svém mohou, když se během diskuse hledají argumenty pro nejvhodnější řešení. Tam musí armáda reprezentovaná náčelníkem generálního štábu jasně formulovat své požadavky. V okamžiku, kdy je přijato politické rozhodnutí, debata končí a vojáci ho musejí respektovat. My nemůžeme hodnotit celý průběh nákupů včetně ceny. Vojáci jsou od toho, aby řekli, zda daný transportér, letadlo, zbraň má požadované parametry nebo se jim vybraný produkt aspoň maximálně přibližuje.
Právě. Letouny CASA jsou příkladem toho produktu, který se jim ani nepřibližuje. Vozí koně do Mongolska, ale bojové úkoly v Afghánistánu neplní, protože tam nedoletí a nemá potřebné ochranné zabezpečení. Proč váš předchůdce generál Picek netrval na svém původním stanovisku a CASY prostě rezolutně neodmítl?
Rozdíl mezi CASOU a druhým nabízeným letounem SPARTAN zdaleka nebyl tak velký, jak se dnes prezentuje, tedy že CASA je druhořadé letadlo, zatímco konkurenční SPARTAN byl přesně to, co jsme potřebovali. Když jsme před lety obě letadla porovnávali, hodnocení vycházelo o něco příznivěji pro SPARTAN, ale CASA zase měla jiné přednosti, například větší přepravní kapacitu osob. My jsme připraveni plnit úkoly v různých variantách, a pokud se vláda rozhodla pro CASU, z hlediska armády to neznamená, že jde o letadlo zbytečné. My ho používáme den co den, pro běžnou přepravu osob a materiálu. Ta letadla jsou využitá v maximálně možné míře.
Rozdíl mezi CASOU a druhým nabízeným letounem SPARTAN zdaleka nebyl tak velký, jak se dnes prezentuje, tedy že CASA je druhořadé letadlo, zatímco konkurenční SPARTAN byl přesně to, co jsme potřebovali. Když jsme před lety obě letadla porovnávali, hodnocení vycházelo o něco příznivěji pro SPARTAN, ale CASA zase měla jiné přednosti, například větší přepravní kapacitu osob.
Ale mohla to zvládnout i technika daleko levnější.
No, já bych byl rád, aby mi někdo ukázal na trhu letadlo levnější, než je CASA. Cena veškeré vojenské techniky se neměří jenom tím kusem, zvlášť u letadel je to markantní. Promítá se do ní veškerá infrastruktura, materiál pro servis, školení obsluh, zabezpečení pro tankování atd. Cena se tedy tvoří individuálně pro každý druh techniky i kupující stát. Proto se těžko porovnává jednotková cena letadla CASA, které jsme koupili my a Polsko. Kontrakt byl vždy konstruován jinak a za jiných podmínek.
Přesně to říkala Vlasta Parkanová před poslanci. Policie si evidentně myslí něco jiného. Mne by zajímalo, jak byste se zachoval vy, kdybyste nesouhlasil s nákupem techniky za miliardy korun a náměstek ministra obrany by na vás tlačil, ať názor změníte?
Udělal bych totéž, co generál Picek. Do poslední chvíle bych se snažil zastávat názor opřený o odpovídající argumenty. Pokud by daný výrobek vyhovoval armádnímu záměru, nebyl by důvod z toho dělat principiální záležitost. Mezi těmi letouny opravdu není žádný fatální rozdíl.
Nemluvme o CASÁCH, ptám se na budoucí zakázky.
Trval bych na názoru, k němuž armáda dospěla. Samozřejmě politici mají právo ho nereflektovat. Jen budoucnost může ukázat, kdo měl pravdu. Pokud by armádní stanovisko reprezentované mou osobou bylo chybné, vyvodil bych z toho příslušnou odpovědnost. Nicméně znovu opakuji, že rozhodnutí o pořízení jiné techniky, než jakou armáda původně chtěla, není důvodem k rezignaci náčelníka generálního štábu. Jedinou podmínkou je, aby takový nákup nebránil armádě plnit její úkoly. A tu letoun CASA splňuje.
Vás čekají daleko tvrdší oříšky než vojenské nákupy. Ještě nedávno čítal roční armádní rozpočet 55 miliard korun, nyní máte 42. Už jste řekl, že s takovými prostředky není možné ufinancovat všechno. Co obětujete jako první?
Armáda plní zadání vyplývající ze zákonů ČR a mezinárodních závazků. Z nich musíme vycházet při plánování personálu, techniky, materiálu a zásob, přičemž musíme brát v úvahu nejhorší možný scénář. V reálném světě je ovšem souběh všech těchto úkolů málo pravděpodobný a na poslední bezpečnostní radě na to poukázali jak prezident, tak premiér. V časech, kdy se rozpočty trvale snižují, se snažíme zvyšovat zálohy a v aktivní službě nechávat síly a prostředky odpovídající běžnějšímu scénáři.
Armáda má nyní zhruba 18 a půl tisíce lidí ve zbrani, 1200 vojenských policistů a 1100 aktivních záloh. Jak by se tento poměr měl měnit?
My nyní přepočítáváme limity rozpočtu na jednotlivé složky, tedy platy, výcvik a investice. Do budoucna chceme držet optimální poměr 50:30:20, abychom se nedostali do stavu, kdy celý rozpočet projíme a utratíme za výplaty. Armáda musí být akceschopná a mít tomu odpovídající techniku. Z toho plyne nutnost redukovat počty, v první fázi sáhneme do velících a podpůrných struktur.
Znamená to, že budete propouštět i na generálním štábu?
Určitě, odejde asi stovka lidí.
Jak se promění poměr vojáků v aktivní službě a záložáků?
Logicky by mělo jít o přímou úměru. Čím méně aktivních vojáků, tím více záložníků. Bohužel my nejsme z našich vnitřních zdrojů schopni zajistit rozvoj záloh tak, aby dosáhly cílového stavu 3000 osob. Už několik let se jejich počet pohybuje kolem tisícovky mužů. Velmi by nám pomohlo zkvalitnit systém pobídek pro zaměstnavatele, aby uvolňovali zájemce o službu v zálohách na cvičení.
Počítáte s rušením posádek?
K případným změnám přistoupíme až poté, co nám vláda koncem léta schválí strukturu a počty armády. Pro nás rušení každé posádky znamená velké náklady, takže se budeme snažit to časově rozumně rozvrhnout. Prvním krokem bude sestěhování vojáků a techniky do menšího počtu objektů v rámci posádek. Teprve ve druhé fázi přistoupíme k jejich eventuální redukci.
Pokud chce armáda skutečně šetřit, neobejde se to bez změny její struktury. Pokud mluvíme o reálných nebezpečích 21. století, tedy terorismu, útocích na jaderné elektrárny a centrální počítačová centra i živelních pohromách, jaký typ vojska bychom mohli postrádat?
Struktura armády se odvíjí od našich závazků a úkolů. Kolektivní obrana v NATO probíhá na základě dělby práce, aliance má scénáře pro případná ohrožení, o nichž jste hovořila. Ty se rozdělují mezi členské státy a každý naplňuje své zadání. Náš díl ve formě závazku je jasně definovaný. Zatím zahrnuje většinu spektra zbraní, jimiž dosud disponujeme, takže my nemůžeme svévolně zrušit třeba tankové vojsko nebo dělostřelectvo. Specializace v rámci společné armády NATO v dohledné době nepřipadá v úvahu.
Kde tedy chcete šetřit?
Nebudeme nakupovat žádnou techniku do skladů, budeme provozovat jen tu, kterou nezbytně potřebujeme. Některé její druhy už se neobnoví, to se týká například bitevních vrtulníků, některých typů letounů, protiletadlových řízených střel.
Česká armáda si vydobyla prestiž na mezinárodní scéně díky působení v zahraničních misích. Tato její role se ale bude v příštích letech utlumovat. Co se stane její prioritou?
V minulosti se v NATO skutečně mluvilo o afghanizaci. Afghánistán byl územím, které si vyžadovalo specifické přístupy. I proto, že tamní mise trvá deset let, se mnohé armády tomuto úkolu přizpůsobily. S postupným odchodem se vracíme k primárnímu úkolu všech armád. Stažení z Afghánistánu i pro nás tudíž znamená návrat k intenzivnímu výcviku v základních vojenských činnostech sloužících k obraně vlastního území.
I vy jste působil v zahraničních misích, v horké válce na Balkáně, na velitelském postu během operace Trvalá svoboda. O účastnících misí se někdy pejorativně mluví jako o žoldácích, kteří to dělají jen kvůli penězům. Proč vy jste odjel do bývalé Jugoslávie, odkud jste se nemusel vrátit živý?
Především jsem dělal svoji práci. Drtivá většina vojáků, kteří jezdí do misí, se o totéž snaží i dnes. Možná by naše veřejnost měla vědět, že jejich účastníci dostávají mezinárodní ocenění právě za to, že jsou dobrými vojáky. My dokážeme být hrdí na sportovce, kteří předvedou kvalitní výkon. Když odvedou výbornou práci vojáci, lidé ji znehodnotí nespravedlivým odsudkem, přestože ti sportovci dostávají mnohokrát větší odměnu.
denik.cz, 20. 7. 2012, Rubrika:
