Zveřejnění volebního programu TOP 09 vyvolalo v českých médiích vlnu pochval od některých odborníků, ale také kritiku, ironické poznámky i urážky od politických oponentů.
Nechápu tvrzení, podle kterého se strana dostává na samotný kraj pravicového spektra. Cožpak si Karel Schwarzenberg s Miroslavem Kalouskem nechali vyholit hlavu a hajlují na koncertu neonacistické kapely? Doporučoval bych, aby se zde s pojmy levice-pravice zacházelo opatrněji, protože v oblasti hospodářské politiky příliš nesedí. Spíše bychom mohli přijmout tezi, že program je v této oblasti důsledně konzervativní.
Při dalším označení - „pravicový populismus" - se jedná o další nesmysl. Cožpak najdeme další stranu, která by měla tak okázale antipopulistický program? Pokud si populismus definujeme jako snahu politiků vlichotit se voličům do přízně za cenu nezodpovědných a neudržitelných opatření, pak se taková definice na program TOP 09 vztahovat nemůže. Přijmeme-li domněnku, že velká část voličů je krátkozraká a hledí na svůj krátkodobý prospěch, zatímco dlouhodobé dopady ignorují, TOP 09 takový druh voličů neoslovuje.
Od šéfa lidovců jsme si zase vysloužili obvinění, že program jsme šili na míru sobeckým singlům a nemyslíme na rodiny. Opak je pravdou. Právě „sobeckým singlům" nezáleží, jak velký po nich zůstane dluh. Oni zemřou, po nich potopa. Naopak odpovědným rodičům nemůže být jedno, že svým dětem odkážou část veřejného dluhu i s úroky. Když tyto dluhy vznikaly, budoucích generací se nikdo neptal a ani ptát nemohl. Proto musíme přestat předstírat, že podporujeme rodiny s dětmi, a přitom tuto podporu necháme splácet zrovna tyto děti.
Od dalších socialistů na české politické scéně jsme se dočkali hodnocení, že program oslovuje pouze několik procent nejbohatších obyvatel. Táži se jich, na koho nejvíce dopadá a dopadne veřejný dluh? Bohatý člověk se o sebe sám postará, má vždy nejvíce možností naši republiku opustit a např. zajistit si kvalitní lékařskou práci jinde. Tíživé břemeno úrokových nákladů pak dopadne na ty sociálně nejpotřebnější, na jejichž zaopatření v konečném důsledku nebudeme mít peníze. Stane se to tehdy, když se současným trendem zadlužování nic neučiníme a budeme se konejšit, že do Řecka máme ještě daleko.
Věřím, že se předvolební diskuse o programech politických stran dostane do věcnější roviny a oprostí se od prázdných výkřiků. Voliči jsou už unavení handrkováním a chtějí férovou soutěž racionálních argumentů.
Mimochodem mi to vše připomíná jednu velmi záludnou nemoc, a to cukrovku. Ta sama o sobě nebolí, ale pouze devastuje do budoucna. Když o ní víte a přesto kašlete na životosprávu a dopřáváte si hojně všeho dobrého, tak přijdou nejrůznější fatální a osudové následky způsobené jen a jen Vaším přežíráním a nezodpovědností k sobě a tedy i Vaší rodině. A tak i když se dnes máme celkem dobře, ale víme o nebezpečí, tak nezačneme-li konzumovat omezeně a s rozumem, tak může přijít osudová nemoc veřejných financí ústící jednou až v jejich možnou smrt.
