Tuhle jsem se díval na zpravodajství Prima Family, kde jsme byli informováni o problematice měření tělesné teploty u pacientů v nemocnicích a nemocných vůbec. Dozvěděli jsme se, že rtuťové teploměry, spolehlivé, snadno použitelné, už nejsou a nebudou. Důvod je jednoduchý: Evropská unie je zakázala.
Takže jsme odsouzeni používat teploměry jiné, z různých důvodů problematické. Lihové nejdou sklepat, digitální jsou drahé a mnohdy nepřesné a nespolehlivé.
Dvojí špatná zpráva. První pro nemocné, ale i zdravé: Děti i dospělí si občas chtějí či musí změřit teplotu, a vlastně pořádně není a ani nebude čím. Žádné dobré řešení nabídnuto nebylo. Druhá pro všechny: Evropská unie se zase jednou projevila ve své veskrze špatné podstatě, představuje nejen útok na naši svobodu, ale přímo i na naše zdraví.
Ani jedno slovo nepadlo o tom, proč vlastně se Evropská unie takto chová. Televizní divák se může jen domýšlet, zda je to důkazem další zvůle vládychtivých bruselských byrokratů, obstrukce některých států, které prosadily svou vůli, nebo nátlaku jistých průmyslových lobby, jež zvítězily nad jinými lobby.
Nad veškerou pochybnost bylo prokázáno, že rtuť patří k mimořádně nebezpečným látkám, je neurotoxická, má na svědomí nejen akutní, ale zejména chronická, plíživá onemocnění, postihující zejména nervový systém.
Zjištěná a dokázaná míra nebezpečnosti vedla k tomu, že se tomuto těžkému kovu vyhlásila „totální válka“ a snažíme se jej postupně z našeho životního prostředí co nejvíce eliminovat. Chemický charakter rtuti je přitom takový, že to jde jen velmi těžko a pomalu. Tento kov je jednak těkavý, poměrně snadno se odpařuje a zůstává v ovzduší, jednak tvoří různé méně nebo více (někdy extrémně) jedovaté sloučeniny, které různými cestami putují naším životním prostředím pořád dokola a nelze je odstranit. Proto je jedinou možností zabránit pokud možno všem únikům do okolního prostředí, tedy i z případně rozbitých teploměrů.
Informovanější čtenář možná namítne, že přece rtuť je i v úsporných žárovkách, které naopak Evropská unie nařizuje používat místo starých dobrých žárovek s wolframovými vlákny. To je pravda a mělo by se to změnit, i když velké riziko to nepředstavuje, protože jeden teploměr obsahuje asi tolik rtuti jako několik tisíc zářivek, které (když doslouží) navíc odevzdáváme jako nebezpečný odpad k bezpečné likvidaci.
Takže pokud se vám podaří rozbít rtuťový teploměr, pokuste se všechny kuličky rtuti, které se rozutíkaly, pečlivě sesbírat a potom rtuť odneste do lékárny, kde ji předají specializované firmě. Dbejte přitom na svou hygienu.
Zákaz rtuťových teploměrů byl přijat po dlouhém zvažování, kterého se účastnili odborníci z celého světa, jistě i od nás. Politici ze všech zemí Unie a bruselští byrokrati přitom měli jen poslední slovo. A jejich rozhodnutí bylo správné, i když snad přinese dočasné menší nepříjemnosti, ale nic více než ty. Zlepšení kvality životního prostředí za to stojí, snad to pomohou ocenit i televizní redaktoři.
Mladá fronta DNES, 2. 3. 2012, Rubrika: Názory, str. 11
