Už jsem si zvykl na jednostranné útoky proti fotovoltaickým elektrárnám. O tom, že obnovitelné zdroje jsou v principu dobrá a potřebná věc, se nemluví.
Cena elektřiny, na níž se i fotovoltaika podílí, má navíc více složek. Podpora obnovitelných zdrojů je jenom jedním z jejích faktorů. Když se podíváme na dlouhodobý trend cen elektřiny, vidíme, že za posledních dvacet let stoupají vcelku pravidelně o šest až sedm procent ročně, s podporami nebo bez nich. Navíc specificky u fotovoltaiky byly – byť opožděně – přijaty potřebné korekce.
Zdražování energie odráží skutečnost, že ceny služeb a statků závislé na přírodních službách – ať už jde o nerostné suroviny, potraviny, či další komodity a služby odvozené z přírody – v krátkodobé i dlouhodobé perspektivě nutně stoupají, protože jsou stále vzácnější.
Je to velmi jednoduchá rovnice. Lidí na Zemi přibývá, jsou bohatší a jejich materiální nároky rostou, zatímco planeta a její zdroje jsou konečné, jakkoliv se díky sofistikovanějším technologiím může zdát, že jsou neustále k dispozici nové a nové. Zaráží mne, že to lidé všeobecně nechápou, zatímco v jiných oblastech (třeba u zdražení nájmů nebo nemovitostí) nevyhnutelnost zvýšení cen přijali bez emocí.
U cen energie hraje důležitou úlohu další významný faktor, totiž probíhající a zrychlující se globální změna klimatu, která s sebou nese řadu negativních důsledků (častější sucha, větší hrozbu povodní, zvyšování hladiny oceánu, mohutnější bouře). Špičkoví ekonomové se shodují v tom, že je naléhavě potřeba investovat do mitigačních opatření, která mají zpomalit a zmírnit průběh změny klimatu. Představitelé OECD podrobně rozebírají vysokou „cenu za nečinnost“, kterou v budoucnosti zaplatíme za každé dnešní váhání.
Mezi potřebná opatření patří i investice do nové energetiky, kterou si nelze bez masivního uplatnění obnovitelných zdrojů představit. Je zřejmé, že jejich podpora, zčásti i ve formě vyšších cen elektřiny, mezi taková opatření patří. Nejefektivnější jsou přitom investice, jejichž cílem je zvýšení efektivity využívání stávajících energetických zdrojů. Znamená to například účinnější motory, osvětlení a zejména systémy vytápění. Všechny vyspělé země tímto směrem kráčí.
Místo toho však u nás někteří navrhují (naposledy Roman Makarius v MFD 3. 12.), aby se zvyšovala těžba hnědého uhlí prolomením ekologických limitů, s odůvodněním, že jinak by se neúnosně podražilo vytápění. Dokonce jdou tak daleko, že žádají, aby byli pohnáni k zodpovědnosti ti, kteří jsou zodpovědní za zdražování energií.
Během několika málo příštích let se však spíše budeme ptát, kdo je odpovědný za to, že jsme setrvali v krátkozrakých stereotypech, na rozdíl od vyspělého světa neinvestovali do perspektivních technologií, už nyní tolik potřebných a nutných v budoucnosti nepříliš vzdálené.
Mloadá fronta DNES, 10. 12. 2012, rubrika: Názory, str. 14
