Máme léto plné teplotních rekordů a extrémů – na Kvildě změřili rozdíly denní teploty 30 stupňů Celsia. Vzpomínáme ještě na silné mrazy v zimě, k tomu přicházejí zprávy o rozmrzající Arktidě, mimořádné sucho nejen na jižní Moravě, ale i ve velké části Evropy a zvláště devastující v USA, k tomu časté povodně, hurikány... Ano, v posledních létech se počasí nejen u nás mění. Je doloženo celkové oteplení planety přinášející časový posun vegetačních období, jiný průběh jara a podzimu, hojnější výskyt horkých vln i extrémních mrazů. Počasí je rozkolísanější než v minulosti, jsou sucha a na druhé straně přívalové srážky a následující povodně, vichřice, orkány, mohutné bouře.
Jsme varováni, že podobný vývoj můžeme očekávat také v budoucnosti. Musíme proto zavést širokou škálu adaptačních opatření – od protipovodňových hrází a pevnějších střech přes výzkum nových plodin odolnějších vůči očekávaným rozmarům počasí až po opatření ve zdravotnictví. Stručně řečeno, připravme se na to, že počasí už není, co bývalo, a pravděpodobně bude ještě hůř. V současnosti probíhá a zřejmě se prohlubuje globální změna klimatu.
Ale jak víme, jak se bude klima v nejbližší nebo i vzdálenější budoucnosti měnit? Opíráme se o mnohokrát potvrzené a stále přibývající informace o změně klimatu. Proč tomu tak je? Abychom mohli jakákoliv adaptační opatření provádět, musíme pochopit příčiny těchto změn, mít představu o tom, na co se vlastně máme připravit.
K tomu slouží klimatické modely a scénáře, které vycházejí ze spolehlivých vědeckých poznatků a dnes jsou již rozpracovány do značných podrobností.
Charakter zemského klimatu, teplota, vodní srážky, pravidelné střídání ročních období i rozdíly během dne se v průběhu času měnily. Minulý vývoj je dobře prozkoumán zejména za posledních několik set tisíc let, čím blíže k současnosti, tím spolehlivější výsledky máme a víme, že za posledních zhruba 10 tisíc let bylo zemské klima pozoruhodně stabilní.
Základním faktorem je sluneční záření, které v průběhu milionů let zůstává stálé. Periodicky se nepatrně mění dráha Země okolo Slunce, což působí malé změny intenzity dopadajícího záření, které způsobily kolísání mezi ledovými a meziledovými dobami.
Avšak pro podnebí na Zemi jsou stejně významné vlivy pozemské. Nejdůležitější je zemské ovzduší, které obaluje celou planetu jako neviditelná pokrývka. Jeho velmi důležitou vlastností je přirozený takzvaný skleníkový efekt atmosféry, který ohřívá zemský povrch přibližně o 30 stupňů Celsia ve srovnání s tím, kdyby tohoto efektu nebylo. Bez jeho působení by na Zemi nemohl existovat život, jak jej dnes známe, protože teplota povrchu by byla okolo minus 15 stupňů Celsia. Velikost skleníkového efektu je závislá na složení ovzduší, přesněji řečeno na obsahu skleníkových plynů, který se v průběhu posledních stovek tisíců let příliš neměnil.
V poslední době se však výrazně mění, od počátku předindustriální doby výrazně vzrostl obsah skleníkových plynů, například oxidu uhličitého, který je jedním z nejvýznamnějších, o 40 procent, a tím se skleníkový efekt atmosféry zesílil. Za tento růst je odpovědná činnost člověka, nejdůležitější je přitom spalování fosilních paliv. To je hlavní příčinou současných změn globálního klimatu. Mimo celkové oteplení k ní patří dlouhá řada dalších jevů, z nichž některé právě zažíváme na vlastní kůži.
Mladá fronta DNES, 22. 8. 2012, Rubrika: Názory, str. 12
