MUDr.Miroslav Kobsa je renomovaný dětský lékař, primář dětského oddělení Nemocnice s poliklinikou v Novém Jičíně. Ve volebním obvodě č.67 – Nový Jičín také kandiduje za TOP 09 do Senátu. Působil také opakovaně ve funkci náměstka ředitele pro léčebnou péči, v rámci krizového managementu byl přechodně ředitelem Nemocnice v Bílovci. Založil Centrum pro atopickou dermatitidu, je členem několika odborných společností a konzultantem v řízení nemocničních zařízení. Pto jeho dětské pacienty, u nichž je velmi oblíbený, máme dobrou zprávu. I kdzž v boji o senátorské křeslo uspěje, lékařské praxe se zcela nevzdá.
Jste dětský lékař, máte zkušenost s vedením lékařských zařízení. Jaké největší problémy vidíte v českém zdravotnictví?
Střídáme ministry zdravotnictví jak na běžícím pásu, to je mimochodem obraz toho, že jsme zatím nedokázali zdravotnictví správně uchopit a včlenit správně do života. Do dnešního dne nejsme schopni říci, co je zdravotní péče hrazená z objemu zdravotního pojištění, které máme k dispozici. Nenašli jsme dostatek kontrolních mechanismů, jak čerpání péče regulovat a nedokázali jsme definovat, co je základní síť léčebných zařízení. Proto je náš zdravotní systém tak trochu černou dírou. Faktem je, že na světě neexistuje dokonalý model a způsob, jak tento problém zvládnout. Můžeme čerpat zkušenosti zámořské medicíny, ale s tím, že evropské pojetí zdravotnictví je trochu jiné a postavené na jiných základech. Systémově se mohou střídat levicové a pravicové vlády, ale musí zůstat základ, který je akceptovatelný pro obě strany. Bitva o poplatky je přesně to, co odvádí pozornost od podstaty věci. Pokud bych měl ale zdůraznit některé základní problémy, pak je to určitě systém odměňování zdravotnických pracovníků, neexistence (nebo spíše nefunkčnost) regulačních opatření, špatně stavěná síť zařízení a odklon od klasické medicíny založené na znalostech a klinické rozvaze. Někdy však chybí i odvaha sdělit veřejnosti, na co v současné době nemáme a kde bude spoluúčast pacientů nutná, jako je tomu různými způsoby všude ve světě.
Budete se otázkami zdravotnictví zabývat i v případě vašeho vstupu do Senátu?
Určitě, nechci se však zaměřit pouze na otázku zdravotnictví. Lidský život je podstatně barevnější a zdaleka není jen o zdravotní péči či sociálním zabezpečení. Jde hlavně o kvalitu lidského života a ta se skládá z řady na prvním pohled třeba nesouvisejících věcí. Málokdo si uvědomuje, že samotný pojem zdraví neznamená jen nepřítomnost nemoci. Světová zdravotnická organizaci poskytuje přiléhavější definic: zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody. Proto mne tolik zajímá seniorská problematika. Pro ty je zdraví ve své komplexnosti přímo podmínkou soběstačnosti a autonomie. Ke zdraví tedy nepřispívají jen pilulky a prášky, ale také možnost aktivního dožití, setkávání se s lidmi, možnost mít dostupnou místní dopravu a řada dalších věcí.
Nemrzí vás trochu, že v případě úspěchu ve volbách budete muset vaši lékařskou praxi, ve které jste dosáhl nesporných úspěchů a respektu, omezit nebo opustit?
Senátní pozice naštěstí dovoluje se v souběhu udržet se ve svém oboru a uplatnit všechno, co se člověk za svůj profesní život naučil. Tento čas je ale současně pro mě i obdobím, kdy je potřeba hledat někoho, kdo bude v této práci pokračovat. Roky ve funkci vedoucího pracovníka jsou znát. Můžete si stokrát namlouvat, že na svou práci stačíte, ale nemůžete nikdy tolik let udržovat tempo a chuť stále něco rozšiřovat, měnit a rozvíjet. Střídáni toho pomyslného štafetového kolíku je stejné jako v atletice. Sólista v medicíně nevítězí nikdy a dobrý pocit je pak dán i tím, že to vcelku dobře funguje i bez vás.
Vy vstupujete do politiky jako řekněme nováček, nikdy dříve jste se v politice neangažoval. Co vás přimělo ke vstupu do ní?
V určitém věku si řeknete, že není možno jen donekonečna na něco nadávat, je potřeba se k tomu také postavit. Budu upřímný, lákalo mne také si politiku zkusit a uspět v ní – nemám moc v povaze získávat ceny za účast. Takže bych řekl, že je to taková zdravá symbióza: těžko něco dokážete jenom proto, že je to správné, je potřeba chtít a mít energii se o to porvat.
A co vás přimělo hájit v nadcházejících volbách barvy TOP 09?
Tady se v první fázi svého rozhodování orientuji spíše podle osobností. Hesel a proklamací máme každý jistě za posledních 20 let dost. Pro mne je tam prostor pro pravicové myšlení, ale i prostor pro sociální cítění. To, že se z řadového člena TOP 09 nakonec stává kandidát do senátu, je souběh více faktorů. Velkou roli však jistě hraje to základní přesvědčení, že mohu uspět.
Region, ve kterém kandidujete – Novojičínsko. Jaký k němu máte vztah a co považujete za priority, které byste chtěl jako senátor ve vztahu k regionu prosazovat?
Nejsem zdejší rodák – do regionu, konkrétně do Nového Jičína, jsme s manželkou přišli před více jak třiceti lety na základě tzv. krajského stipendia a (jak už to obvykle bývá) pouze na pár let. Těch pár let se najednou protáhlo na pár desetiletí, vyrostly tady naše děti a my už jsme dávno přijali zdejší region za svůj. Jsem přesvědčený, že region Novojičínsko má budoucnost před sebou. Vidím ho jako vstupní oblast do Beskyd, udržovatele poměrně bohaté historie a vidím ho také jako perspektivní pro ty, kdo do života teprve vstupují i pro ty, kdo v něm budou hledat optimální místo pro aktivní prožití konce života. Náš region vidím jako klidovou část Moravskoslezského kraje, ve které se bude dařit rozumně rozvíjenému menšímu průmyslu a hlavně drobným živnostníkům. Mimochodem, ztráta kreditu řemesla mi vadí. Mám malou, postupně se rozvíjející, sbírku starých výučních listů a z nich je vidět hrdost na svůj stav, na svoje řemeslo, na svůj cech. Nikdy nebudeme region velkých průmyslových závodů, proto v drobném podnikání vidím část budoucnosti regionu. Oblasti zaměřené na relaxaci a oddych potřebují spoustu doprovodných služeb a jejich rozvoj je jedna vizí, které bych si přál prostřednictvím senátorské funkce prosazovat.
Jak Vaši kandidaturu přijala rodina?
Tak trochu se smíšenými pocity, ale myslím, že nejbližší rodina si již dávno zvykla, že se neustále do něčeho pouštím. Stále mne baví učit se nové věci a politiku beru také jako další životní zkušenost. Ono ani tak nejde o to, jak rodina přijala mojí kandidaturu, nýbrž jak bude akceptovat další pracovní vytížení – i kdyby senátní kampaň nedopadla úspěšně, tak přede mnou bude nemálo práce v komunální politice, neboť si skutečně přeji pracovat ku prospěchu našeho regionu. Kontakt s lidmi mi nevadí a navíc: jak lékaři, tak i politici jsou připraveni být viditelní v pohledu veřejnosti.
Máte takového netradičního, ale záviděníhodného koníčka. Chováte parkurového koně. Kdo na něm parkury skáče? Vy nebo někdo z vaší rodiny? Účastníte se s ním i nějakých soutěží?
Ke koni jsem se dostal tak trochu oklikou. Koně si nejdříve pořídila moje dcera, potřeboval ale do stáje kamaráda, tak jsem koupil druhého staršího. O něj jsme nakonec přišli, ale to už jsem byl natolik „zaháčkovaný“, že další kůň, kterého mám doteď, byl už pro mne. Měl to být koník pro radost a rekreaci (na koně jsem poprvé sedl něco před padesátkou), ale ukázalo se, že je to talentovaný skokan. Prošel tedy kompletním výcvikem a dnes nám dělá radost při závodech. Na trénink a závody má už zkušenou jezdkyni, já jsem samozřejmě nadále chovatel a sponzor.
K vaším zálibám ještě patří chalupa a domácí muzicírování. Na co hrajete a při jakých příležitostech?
Domácí muzicírování je pro mě ideální relax. Nemám hudební vzdělání a neznám noty, jsem však vybaven hudebním sluchem, takže mi nečiní velké problémy naučit se hrát na nějaký hudební nástroj v jeho základech. A to je přesně ta úroveň, která pro moje potěšení stačí. Vlivem proudů hudby, které okolo sebe denně máme, jsme si zvykli vnímat jen melodii. Je však s podivem, kolik zajímavých obratů a myšlenek je ukryto v textech řady písní, a to si člověk uvědomí až v ten moment, kdy se jí sám snaží reprodukovat. Mám rád texty Michala Horáčka, texty písniček Františka Nedvěda a mám rád romantiku trampské klasiky z dob první republiky, kdy mladí muži opouštěli v sobotu Posázavským Pacifikem Prahu a stávali se na chvíli těmi pravými muži zákona s kolty pověšenými proklatě nízko. No a chalupa je to místo, kde si trochu té romantiky můžete stále uchovat.
Kterou knihu jste naposledy četl a jaký film jste naposledy viděl?
Vzhledem k nedostatku času mám nyní jen svoje stálice. Má to tu výhodu, že se můžete začíst na kterémkoliv místě, na jak dlouho chcete. Určitě mám po ruce od Tři muže ve člunu Jerome Klapka Jeromeho a Ustláno na růžích a pod nebesy Jindřišky Smetanové. Z filmů si určitě opakovaně pustím Toma Hankse ve filmu Forrest Gump. Ten je pro mě navíc umocněn geniálním dabingem pana Vladimíra Dlouhého.
