*Pamatujete si ještě nějaký úryvek básně?
Jediné, co si teď vybavím, je zvolání: „Ve jménu života, radosti a krásy". To je refrén z představení z básní Stanislava Kostky Neumanna, se kterým jsme vyhráli Wolkerův Prostějov.
*Jaký byl váš první kontakt s praxí po dokončení studií?
Po škole jsem dostala stipendium do Divadelního ústavu, do roka jsem se ale vdala a otěhotněla. A protože jsem byla skoro až do sametové revoluce na mateřské, měla jsem to štěstí, že jsem v roce 1989 vstoupila do svobodného světa pracovně zcela „nekontaminovaná" dobou předcházející.
*Čím jste tedy po revoluci začínala?
Po roce 1989 jsme společně s dvěma kolegy začali vydávat časopis Svět a divadlo. V roce 1992 jsme založili mezinárodní divadelní festival v Plzni a podíleli jsme se na vzniku Cen Alfréda Radoka. To byly moje první kroky v profesní kariéře.
*Cenu Alfréda Radoka dostávají také nové divadelní talenty. Jak poznáte talent?
Je to hodně intuitivní. Několik let jsem byla porotcem v dramatické soutěži. Mýma rukama prošlo ročně od padesáti do osmdesáti divadelních textů. Když jsem si je přečetla, věděla jsem, které jsou ty dobré. Neumím to vysvětlit, ale je to, jako když vám vyplavou oka na polívce. Jdete z představení a víte, že některý ten člověk na jevišti se něčeho důležitého dotknul, že ve vás zůstal.
*Dá se poznat talent i u dramaturgů a režisérů?
Určitě, jsou to většinou lidé, kteří si zachovali čistý pohled na svět kolem sebe. Nenechají se splést tím, co se má dělat, co si mají myslet. Dívají se na svět očima dítěte, které všechno vidí poprvé.
*Potkáváte na jevišti herce, kteří nemají talent?
Řekla bych, že devadesát procent herců nemá talent.
*Co vám v dnešním divadelním světě chybí?
Mě nechybí nic, spíš přebývá. Myslím si, že například v Praze je divadel opravdu hodně.
*Kudy vede cesta divadelní novinářky do politiky?
Jsem skalní volič pravice. V létě jsem zjistila, že nemám koho volit. V tu chvíli vznikla TOP 09 a pro mě je to mnohem lepší alternativa než ODS. TOP 09 má v sobě respekt k tradici a k hodnotám, které jsou založeny mnohem hlouběji než je svobodný trh, postihují podstatu lidského života. K tomu se žádná jiná strana nepřihlásila.
*Máte politické ambice?
Mé politické ambice směřují do Řevnic, kam jsem se nedávno přestěhovala. Chtěla jsem žít více na venkově, ale zjistila jsem, že to tam funguje stejně jako na sídlišti. Je to pro mě příležitost poznat lidi a komunikovat s nimi. Pokusit se něco v té obci změnit, protože je tam opravdu co.
*Budete působit i v oblasti kultury?
Chtěla bych ovlivnit věci, které se týkají kultury a jejího financování. Chtěla bych, aby tam peníze proudily jednodušeji, přehledněji a hlavně přímo k lidem, kteří by je opravdu měli dostat. Kultura není podfinancovaná, jen v Praze jde na kulturu více než půl miliardy, to je hrozných peněz.
