Dobrý večer, vážení posluchači, začíná dnešní vydání pořadu Člověk a obec. Od mikrofonu vás zdraví a při poslechu vítá Ivana Denčevová. Tak jedna z obcí v Moravskoslezském kraji, které se také přezdívá Beverly Hills, ostatně bývá zmiňována v souvislosti s tím, jak z nevzhledné obce lze udělat za několik let sídlo, které přitahuje nejenom turisty, ale také ty, kteří tam žijí. Dnes ve studiu je host právě této obce a já za chvíli řeknu, to je a jaká je to obec. Ale hned dodám, že nebudeme hovořit jenom o tom, jak vůbec spravovat obec, ale poněvadž také starosta tamní obce je zákonodárce, tak naše téma bude také souviset s tím, jak vůbec financovat naši komunální politiku. Do jaké míry najít nějaký shodná stanoviska nebo alespoň ta přibližující se. Mezi financování velkých měst a menších obcí. Také jaká vůbec je role našich obcí. Co můžeme očekávat od našich zastupitelstev, aktuálním tématem je například nedostatek míst v mateřských školkách. Máme chodit za svými zastupiteli? Tak to budou také dnešní otázky. Hovořit budeme o Čeladné a hostem je starosta Čeladné od roku 1994 s krátkou přestávkou, takže sedmnáctiletá komunální dráha. Také působil jako náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje a poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za TOP 09, pan Pavol Lukša.
Dobrý večer.
A já vám samozřejmě přeji příjemný poslech. Čeladná v Moravskoslezském kraji, první zajímavost. Je tam asi 2300 obyvatel. Tak to by takovou zajímavostí nebylo, ale zaujalo mně, že je tam průměrný věk 39 let. To je poměrně mladá obec. Jak jste toho docílili? Bylo to také vaším záměrem nebo to tak jenom vzniklo shodou okolností?
Tak naším záměrem bylo přebudovat areál bývalých kasáren na centrum obce. Nějakou významnou lokalitu. Vybudovali jsme tam 90 bytových jednotek. A spolu s tím přišly do obce mladé rodiny a tím prostě došlo k tomu, že když se to pak všechno zprůměrovalo, máme ten věk 39. Já si myslím, že to je docela dobrá zpráva i proto, že prostě ta mladé rodiny a jejich děti mají možnost, aby jejich děti navštěvovaly základní školu jedna až devátou třídu, mají mateřskou školu, dneska si mohou vybrat, mají dvě mateřské školy. A je tu i blízkost prostě střední školy, protože ve Frýdlantě nad Ostravicí je skvělé gymnázium.
Tak to jsou důvody, vy je ostatně také na svém webu uvádíte, bydlení v přírodě, výborná dostupnost, bezpečnost, k tomu také se můžeme dostat, zázemí pro bydlení, volnočasové aktivity. Ale Čeladná byla, řekněme, v období první republiky lázeňským rekreačním městem. Samozřejmě před těmi dvaceti lety vypadala také Čeladná nějak jinak. A vy jste se tehdy rozhodl, že byste chtěl z toho vybudovat, jak se nazývá, moravské Beverly Hills. Šel jste takovou, můžeme říci, lehce riskantní cestou. Půjčil jste si tehdy něco přes sto milionů korun ve Švýcarsku. A začal jste jaksi tím operovat ve prospěch obce. Proč zrovna ve Švýcarsku?
No jednak, já bych chtěl opravit, jednak mně se ten daný název Beverly Hills vůbec nelíbí, nicméně prostě jedna developerská skupina to tak nazvala a dneska se toho všichni chytaj.
Takže v našem pořadu už nebudeme říkat, budem říkat jenom Čeladná.
Ano, jenom Čeladná. Je to krásná podhorská obec. Já bych jenom malinko upozornil, že prostě ty peníze nebyly švýcarské, ale byla to holandská společnost. Na těch stránkách, tam se občas vyskytnou chyby. Znovu říkám, byla to holandská společnost. A my jsme šli v té době do rizik. A z jednoho prostého důvodu. Měli jsme skvělý projekt. Byl to investiční projekt a banky naše na to nechtěly slyšet.
Je to už rozdíl třeba, když se podíváme na komunální politiku devadesátých let a současnosti, že v devadesátých letech vzpomínají tehdejší starostové, že vlastně byli pro banky nezajímavým klientem, že nikdo se nechtěl s městy, s obcemi vůbec o nějakých variantách půjček bavit.
Tak ono to bylo složité. Ty rozpočty obce tenkrát nebyly až tak příliš velké. Pamatujete možná všichni, v roce 97 přišly památné Klausovy balíčky, které jakýmsi způsobem umrtvily prostě ten vývoj těch obcí. A obce pro banky byly opravdu nezajímavými partnery, protože jednak nebylo, mnohé obce neměly čím ručit a bylo potřeba budovat kanalizace, vodovody, plynofikace. A když si uvědomíte, že prostě stát tenkrát podělil obce akciemi energetickými, plynárenskými i prostě energetickými prostě s tím, že nebyly žádné dividendy, to znamená, měli jsme akcie pro akcie. Navíc v roce 97 přišly na Moravu povodně a po těch povodních drtivá většina měst a obcí prodala svoje energetické akcie, protože z nich do té doby nebyly prostě žádné dividendy. Když se dneska podíváte, jak společnosti vyplácejí dividendy, tak určitě by si je obce nechaly.
Tak pozdě, jak se říká, bycha honiti. Sto milionů korun od holandské společnosti. Na co jste tyto peníze použili a jak na to reagovalo zastupitelstvo, když jste vůbec s tímto nápadem přišel?
Tak u nás to bylo trochu takové pozoruhodné, protože máme patnáct zastupitelů a prošlo to v té době jenom o jeden hlas, což nebylo nijak extra prostě s nějakou velkou převahou. Nicméně zastupitelstvo, osm moudrých zastupitelů rozhodlo, že tedy do investičního projektu, kdy tedy z objektu bývalých kasáren uděláme centrum prostě, kde budou obchody, kde budou byty, kde bude dům s pečovatelskou službou. Tak si myslím, že v té době, byť to bylo o jediný hlas, tak rozhodlo zastupitelstvo správně. Tím druhým krokem bylo, že my jsme v té první etapě stavěli víceméně na zelené louce. Protože jsme snesli všechny objekty, které v tom bývalém kasárenském prostoru byly. A řekli jsme prostě, nebudeme ty jejich byty ukazovat dříve, než budou každý mít svoje dveře, aby se ten člověk tam přišel podívat. Bylo to riskantní. Nicméně v tom roce 99 to vyšlo.
Nebylo riskantní i si těch sto milionů půjčit? Jen tak pro ilustraci, jaký byl zhruba rozpočet Čeladné tehdy, případně dnes? Jenom abychom si dokázali představit, kolik to bylo těch ročních obecních rozpočtů.
Tak kdybychom jenom nedělali nic jiného, tak rozpočet v roce 99 byl 20 milionů korun. To znamená, bylo to nějakých pět obecních rozpočtů.
S tím, že nesvítíte, prostě celou obec bychom umrtvili nebo přeskákali několik let v kalendáriu.
Dneska je ten rozpočet zhruba kolem padesáti milionů korun a už se dýchá poněkud lépe.
Tak už by ty dva roky se jenom nesvítilo. Jak jste na tom se splácením?
Tak já musím říct, že prostě my dneska máme 91 milionů, my jsme ty, samozřejmě ty dolary jsme potom překlopili u českého bankovního ústavu k Raiffeisenbank, prostě máme zhruba 91 milionů v Raiffeisenbance a zhruba si 9 milionů v kampeličce, protože my jsme ještě mezi tím, co jsme spláceli, jsme ještě dostavěli radnici. To znamená, celý ten projekt výstavby toho náměstí byl dokončen. Rozhodli jsme se, že ještě si postavíme takovou malou tělocvičnu. Neboli sportovní halu za 70 milionů korun. Ty byly z evropských peněz, 47 milionů korun poskytla Evropská unie a 20 jsme museli překrýt prostě půjčkou z kampeličky.
Přiznejte se, šel byste do takového podnikatelského záměru v roli starosty ještě jednou?
Tak v tom roce 99, když jsme do toho šli, tak jsme šli do toho s jakousi, bych řekl, nerozvážnou naivitou.
Takže šel byste do toho znovu?
No, s přibývajícím věkem by to bylo složitější, ale myslím si, že kdyby zastupitelstvo bylo ve stejném složení jako v roce 99, riskl bych to znovu.
Jak se vám spalo?
Blbě.
Tak to říká starosta Čeladné Pavol Lukša. Hovoříme o tom, jak vůbec nastartoval rozvoj a investice pro tuto moravskoslezskou obec. S tím také souvisí vůbec, pozastavme se u toho, do jaké míry má obec být do značné míry podnikatelem. Poněvadž jsou samozřejmě názory, že vůbec se nemá do ničeho takového pouštět, pak existují, byť u nás ne úplně využívané projekty těch tří PPP spolupráce se soukromým sektorem. Kde je ta hranice, abyste, jak se říká, nerozfofrovali poslední majetek, který tam je a nezadlužili tu obec. A víme, že tyto případy a takové příklady najdeme v České republice.
Tak, já osobně jsem přesvědčený, že obec by měla podnikat co nejméně. Taky by se obec neměla zbavovat toho majetku, který potřebuje prostě ke svému životu. Máte dva extrémy. Na jednom pólu prostě jsou obce, které nepodnikají vůbec, pak máte druhý extrém, že obce podnikají, a ten třetí extrém je, že prostě obce i města se zbavily svého veškerého majetku v domnění prostě, že ušetří spoustu peněz na provozní náklady. Myslím si, že všechno je špatně.
Víme, že se objevila informace, že zhruba 60 obcí, které jsou v té nejzadluženější situaci, by mělo ministerstvo financí či má svůj návrh zveřejnit na webu. Do jaké míry to považujete za zásah státní správy do, řekněme, samosprávy, do rozhodování zastupitelů, kteří jsou přece jenom v jiné roli a nepodléhají žádné, žádným, řekněme, zásahům z pozice státu.
Tak já si myslím, že tady je třeba rozlišovat dvě věci. Jako ministerstvo financí by mělo vykonávat dohled prostě nad rozpočty i těch místních samospráv. To na straně jedné. Ale prostě myslím si, že ve velmi omezené míře. Protože zastupitelé obcí a měst se zodpovídají svým vlastním voličům. A ti, když prostě nespravují jejich majetek řádně, tak jednou za čtyři roky provedou razantní změny prostě v těchhle těch svých zastupitelstvech. Já osobně jsem přesvědčený, že to je možná, že to bude viset na webových stránkách ministerstva financí, je na jedné straně dobrá věc, protože jsme měli situace, kdy tam nebyly třeba malé obce, které měly značné dluhy. Ale protože nesplácely prostě, tak se nikde nevedly, tyhle t statistiky. Takže já osobně jsem přesvědčený, že i když tam ty obce budou, pak je třeba se podívat na dvě zásadní věci, jestli je to obec, která má investiční záměr a splácí investiční peníze a splácí je z dlouhodobých výnosů. Anebo je to obec, která si jenom tak mimovolně řekla, máme rozpočet šest milionů korun, postavíme si aquapark jako v Bublavě.
Takže ještě byste chtěl, aby například bylo právě toto zohlednění a nevytvořil se takový trochu fach idiotský žebříček.
Tak já si myslím, že to není o žádném idiotském žebříčku. Já si myslím, že i když to ministerstvo financí to zveřejní, tak z toho zcela jednoznačně vyplynou obce prostě, které jsou zadlužené a nemohou splácet. A naopak obce, které mají investiční dluhy, mají je sice vysoké, ale v pohodě je splácejí.
Působil jste také jako náměstek hejtmana, byl jste krajským zastupitelem, říkala jsem už posluchačům, že jste poslancem v našem parlamentu. Bezpochyby i na krajské zastupitele se obracely obce, které měly tíživou ekonomickou situaci tak, jak se domnívám, že to znají kolegové ze všech ostatních krajských zastupitelstev. Jste pro, aby, když se obec dostane do takové situace, aby jím kraj například mimořádnou částkou přispěl, případně stát, aby je do jisté míry oddlužil? Poněvadž takové případy u nás máme.
Já si myslím, že víte, cesta oddlužení u obcí je cesta do pekel. Já osobně jsem přesvědčený a byly některé situace i v Moravskoslezském kraji a já jsem nikdy jako krajský zastupitel nebyl pro, aby se tyto obce oddlužovaly. Obce mají majetek, který mohou zpeněžit. A tím pokrýt své závazky. Nejsou-li schopny pokrývat tyto závazky, hold musí nastoupit nucená správa do obce.
Takže vaše zásada je nepomáhat v tomto smyslu.
Já osobně jsem přesvědčený, že celá řada obcí, které prostě volají po pomoci, si celou tu svoji svízelnou situaci zavinily samy. Víte, ono je to velmi složité. Jsou tady na jedné straně evropské peníze, na druhé straně je pětiletá udržitelnost těchto projektů. Jestliže obec nemá ani na to, aby si zaplatila svůj vlastní projekt, jaká je potom šance té obce, aby udržela prostě pětiletou udržitelnost projektu, když musí platit ještě navíc provozní náklady a rozpočet má zhruba dva až tři miliony korun ročně?
Domníváte se, že by bylo dobré nějakým, dejme tomu, zákonným způsobem omezit existenci těch nejmenších obcí, třeba do sto obyvatel tak, jak je to v některých státech v západní Evropě, kde se třeba už i hovoří nebo jsou kritéria několik tisíc obyvatel. Že právě tyto malé obce, které mají tak malé, řekněme, rozpočty, které jsou kolem milionu korun a opravdu nestačí téměř na nic jiného než na to světlo, že mohou prosperovat?
Tak já bych se podíval trošičku do minulosti. U nás jako trend těch sedmdesátých, osmdesátých let minulého století byl prostě, že docházelo ke slučování obcí, vznikaly střediskové obce. A ty střediskové obce prostě napáchaly možná z mého pohledu trochu více zla, než bývá obvyklé, protože ony se věnovaly jenom té svojí střediskové obci a tím svým prostě satelitům kolem nich prostě neopravovaly cesty, neopravovaly prostě, já nevím, školy a podobně. Takže já si myslím, že tam vznikla prostě, tam vznikl ten základ, že po roce 90 naopak z těch čtyř tisíc obcí do roku 90 pak vzniklo 6 tisíc obcí. Samozřejmě i malá obec, která má 90 obyvatel, má šanci přežít. Ale pětisethlavá nemá šanci přežít, protože její zastupitelé jakýmsi způsobem přehřáli svoji ekonomiku nebo prostě přestřelili to, co prostě na tom budovat mohli. Já osobně jsem přesvědčený, že dříve nebo později stejně ke slučování dojde a jsem přesvědčený o tom, že by to slučování mělo být dobrovolné. Jistým takovým dobrovolným prostě slučováním bylo, když v roce 2001 byla změna rozpočtového určení daní. To znamená, když se to přešlo prostě na počet obyvatel. Tady z toho možná vznikla od roku 2003 taková nepříjemnost, že zůstaly v této zemi se zánikem okresních úřadů prostě čtyři velká města, které do té doby byly i okresními úřady. A tam Praze, Brnu, Plzni a Ostravě prostě zůstaly peníze z okresních shromáždění.
Tak to říká Pavol Lukša, host dnešního pořadu Člověk a obec na okruhu Českého rozhlasu 6. A hovoříme nyní o komunální politice a už jsme se dotkli rozhodování našich zákonodárců. Rozpočtové určení daní, zákon, který má zkratku takovou jaksi slangovou, jak víme, RUD. Právě ten je také, řekněme, aktuálním tématem. Velká města jsou velmi nespokojena. Ta, která vy jste vyjmenoval, že by měly být kráceni na svých příjmech. Malé obce naopak na to čekají, poněvadž velmi jednoduše ty nůžky, kolik dostane, řekněme, malá obec na jednoho občana, jsou úplně jinde než velké město také na jednoho občana. Je šance, aby zákon o rozpočtovém určení daní, respektive jeho novela prošla v tomto smyslu?
Tak já osobně jsem přesvědčen, že tak, jak je navržen ministerstvem financí, má svoji hlavu a patu. Je třeba vzít opravdu historii. V roce 2002 skončily okresní úřady. A okresní úřady měly svoje finanční zdroje. Když to přeženu na náš příklad, prostě okres Frýdek-Místek měl zhruba 750 milionů ročně, které rozděloval mezi 72 měst a obcí v okrese Frýdek-Místek podle potřeby. V okamžiku, kdy skončily okresní úřady, tak skončily tyto peníze pro okresy Frýdek-Místek, Opava, Nový Jičín, Karviná, Bruntál, ale zůstaly v Ostravě. To znamená, tady se nabrala prostě těch necelá jedna miliarda prostě, pak bylo Brno, byla Plzeň, byla Praha prostě, kde ty peníze šly nahoru. Je třeba si uvědomit, že tady zhruba osm milionů občanů prostě dotovalo ve svých sídlech dva a půl milionu občanů v těch čtyřech městech. A já jsem dneska přesvědčený o tom,že to, co je dneska navrženo, že prostě se seberou určité prostředky těmto čtyřem městům, že se to uvede prostě, že budou ty města vycházet ze stejných koeficientů, z jakých vycházely ty ostatní města a obce. To znamená, budou zařazeny na, pomyslně bych řekl, spravedlivější startovací čáru ke všem a nebudou čtyři vyčnívat, když to řeknu, budeme vyčnívat o břicho nebo o dvě délky před ostatními. Takže když to vezmu i na tyto čtyři velká města bude pamatovat tenhle ten zákon s tím, že bude nějaké přechodné období čtyřleté, kde například město Ostrava dostane dva miliony korun, aby si mohlo prostě uspořádat svoje rozpočtování prostě svých projektů tak, aby pak mohly prostě nastoupit do stejného rozpočtového určení daní, jako mají města a obce. Když si to vezmeme, mají dneska zhruba Ostrava má osmnáct a půl tisíce na obyvatele a Frýdek-Místek má prostě jenom deset. To znamená, Ostrava má dvakrát tolik než prostě bývalé okresní město Frýdek-Místek, což si myslím, že je krajně nespravedlivé.
Argumenty pro tento návrh také jsou, že jiná krajská města jsou financována v tom klasickém režimu. Zvlášť možná hovořme někdy příležitostně o hlavním městě Praze, ale domnívám se, že s tím také souvisí to, jaká vůbec je role našich obcí, ať je to menší obec nebo ať je to větší město. Co vůbec obec může dělat, co dělat nemůže? Já jsem zmiňovala, že velmi aktuálním tématem, které takzvaně přes kopírák se objevuje téměř ve všech obcích i městech, je nedostatek míst v mateřských školách. Můžeme říci, že je s jistým podivem, že naši zastupitelé nepředpokládali, že když několik let je takzvaný baby boom, a buďme rádi, takže také ty děti dorostou to takzvaného školkového věku. Jsou některá větší města, kde se do mateřských škol nedostala polovina z těch, které byly, řekněme, mezi zájemci. Jak je to v Čeladné. A jak se domníváte, že vůbec může obec i takovouto situaci řešit?
Tak já bych se zase na to podíval prostě, možná je to hloupé, že v tomto pořadu se díváme stále do minulosti, ale je třeba se na to podívat tak, že prostě ten baby boom je zhruba tři, čtyři roky. Předtím prostě byl úbytek dětí, ať už ve školách . ..
A za tři roky už mohli jaksi tušit, že to tak bude.
To je pravda, to mohli sice tušit, jenže vemte si to tak, že v těch letech minulých se tyto objekty mateřských školek, ale i některých škol prostě prodaly, protože zkrátka nebylo tam dostatek prostě dětiček do té školy, tak se, je to jednoduché, se to prodalo. Tím nebyla, tím nešla, Čeladná nebyl výjimkou. My jsme vždycky měli plus, minus výjimku z kraje, že můžeme mít, máme počet míst v mateřské školce, tuším, 54 a měli jsme vždycky plus, minus dvě děti, tři děti nahoru prostě na nějakou výjimku. A dva roky zpátky prostě se ukázalo, že těch dětí je najednou skoro čtyřicet. A jako prostě už i ty okolní obce měly s tím problémy, tak jsme udělali z bývalého zdravotního střediska, protože výstavbou radnice jsme získali prostory, kde jsme umístili naše praktické lékaře, dětské lékaře a zubaře a zůstalo po nich zdravotní středisko a do toho jsme umístili mateřskou školu, která se dneska nazývá krásně Beruška. Je tam 38 dětiček. To znamená, že jsme si vyřešili tuhle tu věc vlastními silami.
Domníváte se, že když se třeba objeví i zájemce, který by chtěl zřídit soukromou školku nebo i varianty tak, jak bude nový návrh zákona, který připravuje, či zpracovalo ministerstvo práce a sociálních věcí, takové ty, řekněme, sousedské jednoduše to pojmenuji hlídání, že by například zastupitelstvo mohlo přispět i na takový soukromý projekt?
Tak já osobně si myslím, že to vždycky je jakási dohoda mezi tou obcí a tím soukromým subjektem, který bude určité služby vykonávat. A občané, kteří jsou v tom daném katastru, a spojuje je to, že mají trvalé bydliště a jejich zájem obce je prostě je spojit, tak si myslím, že tam zastupitelstvo může určitým financím prostě přispět. Druhá věc je, že já osobně, když bych to se týkalo opět Čeladné, kdo zřídil mateřskou školku, už bych se díval docela kritickým pohledem, protože my máme dvě mateřské školky, kde můžeme srovnávat. A myslím si, že obě prostě něco těm dětičkám přinášejí. A myslím si, že by ta soukromá mohla přinášet daleko více. Jsou tady různé plesy, rodiče jedou pryč. To znamená, nejenom, že prostě děti přivedete do školky na sedm prostě a v šestnáct je odvádíte ze školky, ale že třeba rodiče se chtějí pobavit, aby tam byla v té školce služba i sobotu, neděli, svátky, kde by mohli rodiče nějakým způsobem zabavit a ty děti by mohly dostat daleko lepší péči prostě v tom kolektivu, ve kterém je prostě celý týden.
Domníváte se, že i to by mohla být úloha obcí, aby vytvářely prostředí pro různé, řekněme, služby, které si každý z nás tak, jak žijeme svoje životy, umí představit, že by třeba využil?
Tak ono, co si budem povídat, základním posláním obce není prostě ani podnikat, ale spravovat věci veřejné. A jedním ze správ věcí veřejných je vytvářet podmínky pro své vlastní občany.
Jeden z argumentů, zůstaňme ještě u mateřských školek, který prezentoval jeden z vašich kolegů starostů, konkrétně to bylo ze jedné pražské městské části, tak uváděl, že například mateřská škola je vlastně sociální služba občanům. Tak můžeme se nad tím pozastavit. Ano, provoz toho zařízení stojí x, rodiče přispívají o něco méně, ale v tom případě bychom mohli říct, že i základní škola je sociální služba, i doprava je sociální služba, poněvadž my na to společně přispíváme přes ten slavný zákon, o kterém jsme hovořili. To jde až tam, kde to dojít má. Ale je to podle vašeho názoru klasická sociální služba, nebo jak byste to pojímal?
Tak já si myslím, že nazvat mateřskou školu jako sociální službou, já nechci říct prostě nějaké škaredé slovo, normálně bych to nazval doma, že to je hloupostí, protože osobně jsem přesvědčen, že prostě obec, na jejímž katastru žijí občané, kteří mají malé děti, tak obec je povinna prostě se postarat, aby ty malé děti měly kde chodit do školky, jestliže tomu tak není, tak musí udělat dohodu prostě se sousední obcí, kde třeba volná místa jsou. A pak samozřejmě musí obec prostě jakousi finanční kompenzaci těm obcím dávat. Takže vzít to na to, že prostě mateřská školka je jakási sociální kompenzace, to je asi stejně rozumné jako říkat si, když kdysi maminky spěchaly za svými malými ratolestmi do jeslí, tak ono se říkalo, že víceméně domovy důchodců je odměna těch dětí maličkých, co spěchaly do těch jeslí s těmi maminkami ve čtyři hodiny ráno. Takže já osobně si myslím, že se ta generace někde posunula. A já si myslím, že to je povinností obce, aby její malé děti prostě chodily do školky a do školy, pakliže je to možné a je to v silách té obce prostě na jejím vlastním katastru.
Také jeden z naštěstí, řekněme, pouze názorů řečených v rámci debaty byl, proč by například obec konkrétní měla zřizovat knihovnu, která také spolyká několik, řekněme, milionů ročně, z rozpočtů města zhruba o šesti tisících obyvatelích. Já to uvádím jako namátkové příklady, poněvadž pak možná úloha je si vůbec říci, proč máme obce, proč je máme platit, proč máme odvádět daně. Co by vlastně měly dělat, jestli ve finále při takových, řekněme, nápadech by možná ani nemuselo žádné zastupitelstvo existovat.
Tak ono, já si myslím, že zase pohledem do minulosti, v raném věku se prostě knihy přepisovaly, aby prostě došly k nějaké cílové skupině, která si je mohla přečíst. Já osobně si myslím, že knihovna je prostě, to patří k jakémusi základnímu prvku prostě, který na té obci je. Je to jakási první prostě skupina nebo složka, která v té obci je. A říct, že prostě obec na to nemá. Obec, která nemá peníze na svoji knihovnu, by neměla mít právo ani na svůj vlastní kód a existenci.
Chodí v Čeladné návštěvníci do vaší knihovny?
My máme knihovnu v rámci mikroregionu Frýdlantsko, myslím, nejvíce navštěvovanou.
A vy sám chodíte, pane starosto, pane poslanče?
Tak já jsem chodil do knihovny, já mám teď parlamentní knihovnu, takže když potřebuji prostě, zajdu si do parlamentu do knihovny.
V Čeladné mimo jiné také máte více než deset let velké golfové hřiště, také tam máte lázeňské zařízení, také tam jsou aktivity, které můžeme nazývat wellnes centrem. Také tam je centrum, které se věnuje rehabilitacím, navštěvujete tato zařízení?
Tak, víte, my máme první takové zařízení v České republice, které jsme otevřeli, tuším, někdy v roce 2002 nebo 2003, takzvaná kriokomora. To znamená, tam vás ....
Byl jste zamražen?
Tam jsem se byl zamrazit mezi prvními. Protože, víte, já jsem rád, když si někdo myslí, že starosta a zejména starosta Čeladné vždycky jako půjde do toho, nepůjde do toho, dovolil jsem si jít do toho jako první. Neříkám, že prostě to bylo dvakrát příjemné. Přežil jsem to a potom mi bylo docela dobře.
Říkáte, máme toto zařízení. To jsou soukromé subjekty. Jak vůbec může obec, město přitáhnout nejen ty, kteří vytvářejí takzvaně tu dobrou adresu, což je také případ Čeladné. Postavili jste nové centrum, oslovili jste renomované architekty, přišly tam soukromé firmy, které provozují vlastně tyto veškeré služby. Co může pro to obec udělat, co by mohlo být třeba kuchařkou pro některé jiné, kteří by měli třeba i podobné, řekněme, přírodní a zeměpisné podmínky jako Čeladná?
Tak já si myslím, že na to jakási kuchařka, jako když jste zvyklá na guláš, ta osobně neexistuje. Jednak to musí být nějaké nasazení a pak tam musíte mít nějaké zapálené lidi, kteří hlavně prostě, když je projekt, musí tomu projektu věřit. My jsme měli to štěstí, že ji jste tady vzpomínala hned na začátku v úvodu, že to byly prostě v roce 1902 to byly klimatické a bahenní lázně, které založil doktor Máj. A pak z toho byla nemocnice, pak se v té nemocnici prostě udělala porodnice v roce 90 prostě to byla nemocnice, která byla na katastru obce, nemocnice s poliklinikou ve Frýdlantě. A my jsme v roce 92 požádali o zřizovatelskou funkci jako obec Čeladná. My jsme tu zřizovatelskou funkci dostali. My jsme sice tam nějaké dluhy, které tam byly, prostě platili. Nicméně napsali jsme privatizační projekt někdy v roce 94 a v roce 95 jsme tu nemocnici taky bezúplatně dostali. A v roce 96 se nám podařilo se skupinou Agel, která už to není ten Agel, který známe z dneška, kolem pana doktora Durise, kteří vytvořili z toho opravdu odborný léčebný ústav, který, myslím, zase opět šíří tu slávu obce Čeladné za hranice kraje tak, jako kdysi šířila porodnice na tom samém místě.
Co se domníváte, že je, řekněme, nejdůležitějším tahákem pro turisty, pro návštěvníky Čeladné?
Tak já osobně jsem přesvědčený, že to je především to, že nám předci zanechali krásné prostředí. Jsme uprostřed beskydských hor. Beskydy jsou prostě nepolíbené, neobjevené. A já si myslím, že do Beskyd je třeba se chodit dívat. Je tam rád prostě, je tam spousta věcí, které můžete projít. Pustevny, u nás můžete si zahrát golf, na Ostravici si zahrajete golf, prostě je tam spousta příležitostí, kdy prostě lidé dneska nejezdí ven, ale mohou poznávat krásy České republiky. A z těch východních cípů je to ideální - Beskydy.
Závěrečná otázka. Také se objevil návrh ministerstva vnitra, že by měli starostové, ti, kteří by byli rádi starosty, absolvovat nějaká školení a zkoušky, zda by vůbec mohli tuto funkci vykonávat. Vy jste vystudoval lesnickou školu, pak jste pracoval v oblasti strojírenství, pak jste starostoval. Domníváte se, že ten nápad je smysluplný a šťastný?
Já si myslím, že to je hloupost.
Český Rozhlas 6, 11. 7. 2011
