Senátorka Ludmila Müllerová bude v říjnových volbách obhajovat mandát v horní komoře parlamentu ve svém rodném Ústeckoorlicku. Zároveň je i místostarostkou obce Dolní Čermná a tento region dobře zná a ví, jak mu pomoci. Může to ostatně ukázat na konkrétních výsledcích.
Jaký máte vztah k regionu, za který budete kandidovat do Senátu?
Žiji na Ústeckoorlicku a tak si troufnu říci, že jeho problémy dobře znám. Navíc těžiště mé senátorské práce spočívá právě v působení zde, nikoliv v Praze. Během uplynulých šesti let jsem měla možnost poznat spoustu odvážných lidí, které obdivuji, ať už to jsou starostové, podnikatelé, zemědělci, či lidé pracující ve službách. Pokud mohu napomoci k jejich úspěchu a lepšímu uplatnění, tak mám pocit, že moje práce má smysl a proto v ní chci pokračovat, ale rozhodnutí je samozřejmě na voličích a tak je to správné.
Pokud by se nějaký váš známý chystal na návštěvu Ústeckoorlicka, co byste mu doporučila?
Je to drsný a přesto krásný kraj, který začíná na východě Kralickem a končí Českotřebovskem. Líbí se mi městečka typu Jablonné nad Orlicí či Letohrad, která mají svůj specifický charakter a snaží si ho uchovat. Staví na tradicích, zachovávají klasické obchůdky, lokální muzea a památky, zkrátka udržují si tu příjemnou atmosféru malého města. A samozřejmě že bych nebyla dobrý patriot, kdybych neřekla, že stojí za to navštívit další i obce, jako třeba Dolní Čermnou, odkud pocházím. Náš region je příjemný také díky dobrým vztahům se sousedy. Navázali jsme velmi úzké vazby s Poláky, a je úplně normální, že si zajedeme na oběd za hranice, platíme tam korunami a naopak. To je fajn a myslím, že ten, kdo zažil éru totality s nepříjemnými kontrolami na hranicích, tak musí být rád, že je tato bariéra pryč.
Takže společná Evropa na ryze lokální úrovni funguje?
Ano, funguje a navíc velmi dobře. Tu aktivní spolupráci musí totiž naplňovat sami lidé, bez nich by vize, které vzniknou někde v Bruselu, zůstaly jen na papíře. U nás má téměř každá obec určitou formu spolupráce s městy či organizacemi na polské straně. Řekla bych, že v poslední době se ta interakce stává čím dál intenzivnější. Není to jen spolupráce měst, ale konkrétně škol, spolků, kulturních souborů. Dokonce už to učíme i malé děti. Začíná to vzájemnými návštěvami školek a vrcholí dlouhodobými projekty příhraniční spolupráce, což mne moc těší. Až mne překvapuje ta ochota ke spolupráci a dokonce snaha učit se jazyk těch druhých. Povědomí Poláků o naší kultuře je obrovské, znají filmy i literaturu, my jsme je dříve měli tendenci trochu podceňovat, ale naprosto neprávem. Jsem ráda, že se tento postoj mění.
Jak konkrétně může senátor prospět svému regionu?
Víte, já jsem moc ráda, že už se v příštích letech nebude v Poslanecké sněmovně takzvaně porcovat medvěd. Poslanci dostali určitý příděl financí a měli možnost nasměrovat ho do svých regionů, například do sportu, do kultury, do rekreačních objektů. Nebyla to tak úplně jejich zásluha, protože dostali přidělený určitý objem a ten potom alokovali. Já jsem vždy viděla a vidím práci senátora spíše v tom, že řeší problémy svého regionu tím, že chodí a otvírá dveře potřebných úřadů, dokáže nasměrovat konkrétního občana či starostu tak, aby byl jeho problém vyřešen. Prostě „lobbuje“ a není potřeba se za takovou činnost jakkoliv stydět. Senátor musí lobovat pro svůj region, samozřejmě zákonných a etických v mezích, a ten, kdo to neumí, tak důvěru lidí v regionu ztrácí. Politika je řemeslo jako každé jiné. Když se děla zodpovědně, tak vás dokáže naplnit pocitem dobře vykonané práce.
Jste členka Stálé komise senátu pro rozvoj venkova. Čím se v ní zabýváte?
Je to největší komise v Senátu, má 15 členů a tuším, že všichni kolegové, kteří se v komisi angažují, jsou zároveň členy samosprávy obcí. To je velmi přínosné, protože víme, o čem mluvíme, každý z nás zná z vlastní zkušenosti problémy, které venkov trápí. Abych byla konkrétní, velkým tématem, které řešíme, je rozpočtové určení daní, tj. rozdělení daní v neprospěch malých obcí. Snažíme se prosadit více kritérií v tomto dělení, aby nehrál roli jen počet obyvatel a rozloha katastru obce, ale třeba také nadmořská výška. Výše položené obce mají třeba se sněhem daleko větší náklady než obce v nížinách. Mimo to se zabýváme územním plánováním, legislativou a dalšími aktuálními problémy, např. nyní to jsou tendry státního podniku Lesy ČR. Zajímáme se také o situaci na venkově u našich sousedů za hranicemi a sledujeme, jak řeší své problémy oni. Pořádáme také různé semináře či veřejná slyšení, abychom si formovali názor na danou problematiku. A abych nezapomněla, máme záštitu nad vyhlašováním soutěže Vesnice roku.
Vy jste také členka rady Státního fondu životního prostředí ČR. Na co jste se v oblasti ekologie doposud zaměřovala?
Velkou pozornost jsem věnovala oblasti čistoty vod. Komunální politici se na nás obraceli s často těžko řešitelnými problémy, ohledně legislativy a získání finančních prostředků na čističky. Orientace v programech je velmi složitá. Starostové často nevěděli, na který úřad se obrátit. Proto jsem se této oblasti začala intenzívně věnovat a podařilo se mi řadu starostů nasměrovat správným směrem. Počet zahájených akcí v oblasti čistoty vod se v našem regionu hodně zvedl.
Kromě senátorského křesla jste ještě místostarostkou Dolní Čermné. Jak vám zkušenost z komunální politiky pomáhá při práci senátorky?
Hlavním přínosem je to, že vidíte, jak konkrétně v praxi působí rozhodnutí, která přijímáme tady v Senátu. Mohu to uvést na příkladu daně z nemovitosti. To je jediná daň, která je stoprocentním příjmem obce. Zákonodárci dali obcím možnost navýšit koeficient daně a tím získat větší prostředky do rozpočtu. Každý zastupitel si samozřejmě kladl otázku, jestli je dobré zvednout o vlastní vůli lidem daně anebo jestli je příjemnější to nechat na stávající úrovni a pak „brečet“, že nejsou na nic peníze. Naše obec byla jednou z obcí, která našla odvahu, aby ten koeficient zvedla na dvojnásobek. Měli jsme o tom v zastupitelstvu velkou debatu, probrali to ze všech možných úhlů a byla jsem nakonec mile překvapena, že jsme se na tom nakonec téměř stoprocentně shodli. Dnes jsme rádi, protože v obci stavíme kanalizaci a čističku odpadních vod. Dotace, kterou jsme na to získali ze Státního fondu životního prostředí, je podmíněna vlastními prostředky a těch máme díky zvýšené dani k dispozici více.
Je něco, co se vám v komunální politice v Dolní Čermné podařilo?
Nám se v loňském roce podařila velmi významná investice. Získali jsme z prostředků Regionálního Operačního Programu EU téměř 12 miliónů na „Revitalizaci sportovně kulturního areálu“. Zní to vznešeně, ale naše obec pořádá vyhlášený mezinárodní folklórní festival a dříve byl velký problém zajistit důstojné prostory pro vystoupení účinkujících a zázemí pro návštěvníky. Dnes vás můžu všechny hrdě pozvat na návštěvu Dolní Čermné, která je ideálním místem pro ty, kteří preferují aktivní odpočinek.
Zbývá vám při Vašich bohatých aktivitách ještě čas na rodinu? Jak rodina vnímá vaše angažmá v politice?
Já trávním většinu času mezi Prahou a svým regionem, zatímco manžel pracuje v Bruntále, takže jsme klasické víkendové manželství. Ale ono to má i svá pozitiva, protože veškeré malé bouřky, které se v každém vztahu občas vyskytnou, velmi rychle odezní. Uvědomujeme si, že společně strávený čas je příliš vzácný na to, abychom jej zatěžovali malichernými šarvátkami.
Víte, proto je tak málo žen v politice, protože ženy plní roli matky, se kterou tradičně souvisí výchova dětí a politici tráví hodně času mimo domov. Musíte ukrajovat něco z toho, co by normálně mělo patřit rodině. Naštěstí já už mám velké dcery, které mají svoje rodiny. Jako babička si mohu dovolit ten přepych být političkou.
A co nějaké koníčky, zbývá vám na ně čas?
Já mám pocit, že se všem svým koníčkům začnu naplno věnovat, až budu v důchodu, což je samozřejmě špatně. Jsou ale minimálně dvě věci, o které se ochudit nenechám. Mou velkou vášní je houbaření, a tak když nadejde houbařská sezóna, musím alespoň párkrát vyrazit do lesa. A také velmi ráda čtu. Když se mi dostane do ruky dobrá knížka, vydržím u ní i do brzkých ranních hodin. Pak mám výčitky, že jsem měla číst něco důležitějšího, zákony, vyhlášky, odbornou literaturu, ale nemůžu si pomoci.
Kterou knihu jste četla naposledy?
Po několika letech jsem si minulý týden znovu přečetla Alchymistu od Paola Coelha. Moc se mi to líbilo, protože jsem ji četla s odstupem a trochu jiným pohledem na běh událostí a jakousi osudovost.
Chodíte do kina?
Musím přiznat, že kino v poslední době používám především k nápravě svých babičkovských restů, takže jsem naposledy s vnučkou viděla Harryho Pottera.
Ještě zpátky k politice. Vaši soupeři jsou výhradně muži. Považujete to za výhodu či nevýhodu?
Je obvyklé, že v politice se většinou pohybují muži. Domnívám se, že lidé u volebních uren příliš nehledí na to, jestli je kandidátem muž nebo žena. Z vlastní zkušenosti však mohu říci, že korektní soupeření a vedení politických debat ve férových mezích je více vlastní ženám. Ty nepreferují agresivní styl jednání, a kdyby bylo v politice více žen, tak rozhodně nebudou tolik častá teatrální vystoupení, kterých jsme občas svědky v Poslanecké sněmovně. Jsem přesvědčena, že ženy jsou schopny jednat ohleduplněji, jsou nakloněny určitému konsensu a v tom je jejich výhoda.
Poprvé budete ve volbách hájit barvy TOP 09.
Víte, každá politická strana by měla mít cíl, kterému bude sama věřit a také určitý řád a pravidla. Tyto tři věci jsem v poslední době v KDU-ČSL postrádala, a proto jsem se rozhodla odejít. Jsem moc ráda, že jsem mohla být u toho, když se zakládala TOPka, která má jasnou vizi a kde systém a řád fungují. Začíná to u toho, že platí to, na čem se lidé dohodnou. Myslím, že to je hlavní důvod, proč lidi v TOPku vložili svou důvěru.
Ing. Ludmila Müllerová
Narodila se 27. září 1954 v Lanškrouně. Je absolventkou provozně ekonomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně. V období 1976 – 1998 působila v administrativních a ekonomických profesích u několika státních podniků a družstev. Od roku 1991 podnikala v oblasti ekonomiky a účetnictví a odtud v roce 1994 odešla do nemocnice Bruntál, kde až do roku 1998 pracovala v ekonomických funkcích. V roce 1998 byla zvolena do Poslanecké sněmovny PČR, kde se zabývala především oblastí sociální politiky. V letech 2002 – 2004 působila na Ministerstvu práce a sociálních věcí jako náměstkyně ministra odpovědná za oblast sociální politiky, sociálních služeb a rodinné politiky. Od listopadu 2004 pracuje jako senátorka zvolená za obvod č. 46 Ústí nad Orlicí. Je předsedkyní Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova a zároveň působí jako místostarostka obce Dolní Čermná. Členství v KDU-ČSL ukončila ke dni 10. června 2009. Byla členkou Přípravného výboru TOP 09 a je místopředsedkyní strany TOP 09.
