Paní Liběna Dobrovolná se v českém soudnictví pohybuje dvanáct let, předtím pracovala jako právnička bankovních domů. Pochází z Moravy, od roku 1983 žije v Ústí nad Labem. Ve volebním obvodě Ústí nad Labem také kandiduje do Senátu. Stav českého soudnictví považuje za natolik alarmující, že opouští křeslo soudkyně a vrhá se do politického boje.
Paní Dobrovolná, vstupujete do politiky jako nováček, nikdy dříve jste se v politice neangažovala. Co vás přimělo ke vstupu do politiky? Proč hájíte v nadcházejících volbách právě barvy TOP 09?
Politické dění jsem začala sledovat po revoluci. Stejně jako ostatní i mě zajímalo, jakým směrem se bude Česká republika ubírat. Musím říci, že jsem byla vývojem politiky postupem času víc a víc zklamána a asi jsem nebyla sama. Občas mě napadalo, že bych se měla politicky angažovat a posílit tak slabou účast žen v české politice.
Vstupem do justice jsem musela tyto myšlenky opustit, protože se plně ztotožňuji s názorem, že soudcovská nestrannost a nezávislost se neslučuje s politickou angažovaností. Během své soudcovské praxe jsem se setkala s mnoha systémovými nedostatky fungování justice, které však, dle mého názoru, nelze změnit zevnitř tohoto systému. Po vzniku TOP 09, jako strany s velkým potenciálem změny, navíc s osobnostmi, které u mě vzbuzují důvěru, jsem nabyla přesvědčení, že nastal čas mé angažovanosti, a tedy k přípravě a prosazení změn v justici zvenčí. Těší mne, že díky TOP 09 již k mnoha změnám došlo a přeji si, aby tento trend pokračoval. Jakmile mi byla nabídnuta kandidatura do Senátu právě za stranu TOP 09, neváhala jsem ani minutu a nabídku jsem přijala.
Na to se chci zeptat. V případě, že ve volbách do Senátu uspějete, budete se muset vzdát soudcovského taláru…
To vás musím trochu poopravit. Já už jsem na svou funkci rezignovala, nenechávám si žádná zadní vrátka. Opravdu si myslím, že s výkonem funkce soudce se politická angažovanost neztotožňuje. Domnívám se, že působením v politice, konkrétně ve funkci senátorky, můžu být justici prospěšná víc, a to i za cenu ztráty téměř doživotní jistoty, protože soudce může v taláru působit až do sedmdesáti let a přiznejme si, jedná se o dobře placenou funkci. Ale za stávající situace v justicií setrvávat dále nechci. Zde bych chtěla parafrázovat Zdeňka Svěráka ve Vratných lahvích: „Nejsem tam ráda“ a chci poměry v justici změnit.
V čem si myslíte, že mohou být Vaše předchozí pracovní zkušenosti, ať již jako právničky nebo soudkyně, přínosem pro činnost senátorskou?
Spousta lidí nedomýšlí, že práce senátora je z velké části prací se zákony. Senát je tvůrcem a spolutvůrcem zákonů, jakož i korektivem a mnohdy i protiváhou Poslanecké Sněmovny. Může se zasadit o spoustu změn. Nedávno jsem četla stesky ústavních soudců nad nedostatkem právníků v obou komorách Parlamentu. Volba senátora je u nás jedinou přímou volbou, což někdy směřuje k tomu, že voliči zvolí „mediální hvězdu“, herce, zpěváka apod., případně lékaře nebo učitele. Souhlasím, Senát by měl být složen ze širokého spektra osobností, ale zvlášť v době krize je nezbytné, aby se v co nejkratší době přijaly kvalitní a srozumitelné zákony a právě v tomto vidím svůj přínos. Mám zkušenosti z různých odvětví práva a očima soudce mohu již v samém počátku vytušit, které návrhy zákonů mohou působit výkladové problémy. Rovněž tak mohu v prvopočátcích zabránit přijetí různých přílepků a podobně.
Takže v Senátu se chcete zaměřit hlavně na legislativní činnost?
Ano, a protože nejsem spokojena s fungováním justice, je právě změna justice moje stěžejní téma. Myslím si, že nastal čas morální obrody justice. Co si budeme povídat, po revoluci v justici téměř k žádným personálním změnám nedošlo. V době, kdy jsem vstupovala do justice, tj. v roce 1998, sice byli ve vedení lidé nezatížení komunistickou minulostí, ale postupem času se situace začala měnit a najednou jsem si uvědomila, že se na pracovišti setkávám se stejnými praktikami, které jsem již zažila v minulém režimu, kdy se člověk bojí projevit názor a podobně. Je evidentní, že není zájem, aby do justice vstupovaly osobnosti a tomu se samozřejmě uzpůsobil i výběr nových soudců. Když jsem se nad tím zamýšlela, došlo mi, že se pomalu a plíživě dostali do vedoucích pozic bývalí komunisté a předlistopadoví soudci. Je třeba prosadit zásadní změny ve fungování justice a zaměřit se nejen na odbornost, ale i na morálku jednotlivých soudců. Rozhodně nejsem zastáncem myšlenky, že právo je minimem morálky.
Vy pocházíte z Moravy, ale do Ústí nad Labem jste s manželem přišli už v roce 1983. Jak se vám tam žije?
Nebyla to programová volba. My jsme si s manželem pospíšili a už za dob jeho studií se nám narodil syn Petr. Nechtěli jsme být závislí na rodičích, proto jsme zvolili Ústí nad Labem, které nabídlo manželovi nejen práci, ale i byt. Přiznám se, že když jsme se sem stěhovali, čekala jsem to nejhorší. Ústí nad Labem mělo díky komunisty zdevastovanému životnímu prostředí strašnou pověst, ale už při příjezdu do tohoto města mě překvapila krásná krajina – údolí Labe a okolí. Postupem času se životní prostředí zlepšovalo a to, co jsme tu zpočátku zažívali - negativní vlivy povrchové těžby uhlí a každodenní inverze - se už dnes neobjevuje. Je pravda, že „pachové stopy“, ať už z chemického, či jiného průmyslu z ovzduší zcela nevymizely, ale my to vnímáme jinak, než třeba turisté a lidé, kteří zde trvale nebydlí. Já mám štěstí, že bydlím v nádherném místě. Podařilo se nám zrekonstruovat dům v chráněné krajinné oblasti, takže bydlíme v krásné přírodě. V Ústí a okolí máme spoustu přátel a jsme tady rádi.
Takže region Ústí nad Labem máte ráda a máte v něm určitě spoustu oblíbených míst. Pokud by se nějaký váš známý chystal do regionu, co byste mu doporučila k návštěvě?
Nádherným místem jsou třeba Tisské stěny, pro milovníky lyžování je kousek za Ústím nad Labem lyžařský areál v Telnici, kde se dá lyžovat i ve večerních hodinách. Krásným místem je opravený výletní zámeček Větruše s nádherným výhledem a samozřejmě středověký hrad Střekov. Za zmínku stojí např. zámek Velké Březno. Rozhodně je zde stále co navštěvovat a objevovat.
Jakým způsobem byste chtěla regionu prospět, co vnímáte jako jeho největší problémy?
I když je téma reformy justice problémem celospolečenským, zasahuje do všech oblastí života, a to i do těch regionálních. Jednou z nich je výstavba dálnice D8. Kdyby fungovala justice tak, jak má, nemohl by soud dojít ke zjištění, že územní rozhodnutí nebylo vydáno v souladu se zákonem, po sedmi letech. To je absurdní a když si představím, že na rozhodnutí čeká 15 dalších žalob, tak je konec dálnice v nedohlednu. Když to přeženu, tak se třeba po 20 letech můžeme dočkat verdiktu, že se jedná o černou stavbu, kterou je třeba zbourat. Za další důležité téma považuji např. dostavbu Kampusu - univerzitního městečka, které by mohlo přilákat do tohoto regionu další vysokoškoláky. Vůbec mě netěší stále zapáchající lihovar v Trmicích, který je dosud v režimu zkušebního provozu a snaží se nepříjemný zápach odstranit. Je nezbytné dohlédnout na to, aby před definitivním spuštěním provozu, plnil veškeré zákonem předepsané normy. Musím podotknout, že jsem velice ostražitá, kdykoli slyším úvahy o prolomení těžebních limitů, protože jsem nepříznivé dopady povrchové těžby uhlí pocítila na vlastní kůži. Rovněž mě znepokojují úvahy o výstavbě paroplynové elektrárny v Užíně. Po revoluci se mluvilo o tom, že je třeba podpořit jádro a tím odlehčit našemu regionu. Mám pocit, že skutečnost je jiná. V každém konkrétním případě by se měly pečlivě zvážit veškeré dopady na životní prostředí.
Na Ústecku je palčivou otázkou vysoká nezaměstnanost. Sociální složení obyvatelstva je jiné, než v ostatních regionech, na což je třeba se zaměřit. Samozřejmě je zde mnoho dalších oblastí, kde může senátor svým vlivem přispět k pozitivní změně, ale spíše neformálně, váhou své osobnosti. I z tohoto důvodu se chci své práci věnovat naplno, bez vedlejších aktivit. Vím, že můžu ledacos dokázat každodenní mravenčí prací, jakož i otravnými dotazy, ať už na ministry či na příslušné úřady a instituce.
Mezi Vaše záliby patří hudba. Věnujete se ji i aktivně? Jakou hudbu máte ráda?
Hudba je mou velkou vášní. Ráda si pro vlastní potěšení zahraju na klavír, zazpívám, ale rozhodně to neprezentuji veřejně. Jinak poslouchám všechno možné. Z klasiky mám ráda českou barokní hudbu, zejm. Jana Dismase Zelenku, Tůmu, Bendu, mými oblíbenými skladateli jsou dále Händel, Bach či Mozart. Ale mám ráda taky kvalitní pop, rock i folk. Mé oblíbené kapely jsou U2 a Coldplay. Mám moc ráda moravské lidovky a jako rodačka z Havířova samozřejmě skupinu Kryštof a Jarka Nohavicu. Hudbu poslouchám často i v kanceláři, dobře se mi u ní pracuje. Často mi pomáhá překonat to nekonečné cestování mezi Ústím a Prahou a při poslechu hudby relaxuji i večer doma.
Když jsme u kultury, kterou knihu jste naposledy četla?
Literaturu mám ráda, ale protože moje práce spočívá v soustavném čtení zákonů a různých předpisů a ve studiu soudních spisů, ke knize se dostanu jen v době delšího volna. Teď jsem během poslední dovolené přečetla knihu Zahrada bestií svého oblíbeného autora Jeffrey Deavera. Píše detektivky z právního prostředí a v téhle skvěle vykreslil fašistické Německo v roce 1936 – v době konání olympiády. Zajímavě popisuje život obyčejných slušných Němců, kteří nesouhlasili s nacismem. Miluju Milana Kunderu. Od něj jsem přečetla všechno a mrzí mne, že jeho tři poslední knížky nebyly dosud přeloženy. Francouzsky neumím, takže mi nezbývá, než čekat. Přestože k přečteným knížkám se už nevracím, Kunderovu Nesmrtelnost jsem přečetla už třikrát.
Jste z Ústí, četla jste Párala?
Párala samozřejmě, a také Švejdu. To jsou knížky, na které jsme v osmdesátých letech stáli fronty Byly to tzv. podpultovky, které jsme hltali, protože to bylo něco jiného než běžně dostupné věci. Byly čtivé, navíc z našeho prostředí.
A co kino a filmy?
Do kina už nechodím tak často jako dřív, protože jsme si pořídili domácí kino. Člověk už je zvyklý na své pohodlí a oba s manželem chodíme z práce dost unavení. Mám moc ráda české filmy, komedie dvojice Smoljak-Svěrák, miluju Hřebejkovy Pelíšky, moc se mi líbí Zelenkovi Knoflíkáři, Formanovy filmy. Na odlehčení jsou skvělé taky anglické romantické komedie jako Čtyři svatby a jeden pohřeb či Deník Bridget Jonesové.
Jste z justičního prostředí, už jste viděla Kajínka?
Neviděla, asi je to zajímavý film, ale přiznám se, možná právě proto, že jsem v justici, že mne tento žánr až tolik neláká. Mám ráda opravdu spíše odlehčenější záležitosti.
Funguje v Ústí kultura?
Rozhodně. Na první pohled by se mohlo zdát, že nikoli ale opak je pravdou. Má zde obrovskou tradici třeba divadlo, a to jak státní, tak samozřejmě legendární Činoherní studio, kterým prošli skvělí herci a režiséři a i dnes je myslím na špičce českého divadelního dění. Již několikátou sezónu se zde pořádá Ústecká forbína, kde hostují různé divadelní soubory a zajímaví herci. Představení bývají často vyprodána. Ve státním divadle je zase na vysoké úrovni balet a opera. Krásné koncerty vážné hudby se špičkovými interprety se pravidelně jednou za měsíc pořádají na zámku v Trmicích. Funguje zde i zčásti zastřešené letní kino, kde se kromě promítání odehrávají různé koncerty, třeba věhlasná Porta.
Jak váš vstup do politiky vnímá rodina. Jsou smířeni s tím, že vás doma moc neuvidí?
Syn už je dospělý, zůstal v Brně, kde vystudoval architekturu a manžel podniká a je natolik zaměstnaný, že se často vídáme večer a o víkendech. Velká změna tedy nenastane. Manžel i rodina mi fandí. Musím říci, že bez jejich podpory bych do takové nejistoty a rizika jit nemohla.
Mgr. Liběna Dobrovolná se narodila 17. 10. 1959 v Karviné.
Od narození až do roku 1983 byl jejím trvalým bydlištěm Havířov. V tomto období absolvovala základní školu a Střední pedagogickou školu v Novém Jičíně. V roce 1980 se provdala za Aleše Dobrovolného a v roce 1981 se jim narodil syn Petr. V roce 1983 se s rodinou přestěhovala do Ústí nad Labem.
V letech 1978 až 1993 postupně pracovala v různých referentských funkcích. V roce 1988 začala při zaměstnání studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončila v roce 1993 státní závěrečnou zkouškou. Po absolvování vysokoškolského studia byla zařazena do funkce právní čekatelky u Okresní prokuratury v Ústí nad Labem. Dále pracovala jako právnička v České spořitelně, a.s., v Pragobance a.s. a jako ředitelka právního úseku Universal banky, a.s.
Od roku 1998 pracuje v justici. Po absolvování čekatelské praxe, kterou ukončila justiční zkouškou, zahájila svoji soudcovskou praxi u Okresního soudu v Teplicích a pokračovala v ní u Krajského soudu v Ústí nad Labem a u Krajského soudu v Praze.
