Místopředseda poslaneckého klubu TOP 09 a místopředseda hospodářského výboru sněmovny František Laudát se domnívá, že čekají světovou a tím pádem i českou ekonomiku neveselé vyhlídky. Podle něho stojí na špatných principech.
Laudát míní, že druhá a třetí dekáda jednadvacátého století je a bude charakterizována velkou politickou a ekonomickou nestabilitou světa, velkou mobilitou výrobních prostředků, ohrožením a úpadkem dosud platných společenských jistot a předpokladů, jako jsou jistota pracovního místa, penzijní a zdravotní pojištění a klasické vzdělání. Nevylučuje též globální finanční bouři.
Upozornil na radikální změnu peněžního systému. V roce 1971 totiž americký prezident Richard Nixon opustil vazbu amerického dolaru na zlato. “Dolar ztratil funkci peněz a stal se nástrojem dluhu. Tomu odpovídá aktuální chování světové ekonomiky. Dolar v roce 2010 měl pětiprocentní hodnotu dolaru z roku 1971. Inflace ničí majetek a úspory lidí,“ říká Laudát.
Laudát upozorňuje na to, že dochází k enormnímu transferu mezi sociálními skupinami, přičemž propast mezi chudými a bohatými se zvětšuje a příslušníci střední třídy se propadají mezi chudé.
“To je způsobeno tím, že přestává platit klasické konzervativní schéma: Dobře se uč, ať si najdeš dobře placené místo, pořiď si vlastní bydlení, nežij v dluzích, investuje do penzijních fondů, diverzifikuj své majetkové portfolio, šetři na penzi a buď zaměstnancem nebo malým podnikatelem. Hlavní vinu za negativní sociální transfery nesou politické reprezentace vyspělých zemí, zastaralé systémy školství, sanace bohatých, přenášení zátěže na chudé a střední třídu. Dluhová funkce peněz ničí úspory a práci běžných lidí. Například v září 2010 bylo v USA 15 procent chudých. Za pouhý rok se tam ze střední třídy propadlo přes čtyři miliony lidí,“ myslí si poslanec.
Podle Laudáta sociální inženýrství vlád bez ohledu na jejich proklamovanou ideovou orientaci nejvíce postihuje lidi, kteří se chovají podle výše uvedeného klasického konzervativního schématu střední třídy. “Budou drceni vysokými daněmi, vzestupy a pády globální ekonomiky, úpadkem vzdělanosti, omezováním pracovních míst krachy trhu s akciemi,“ obává se Laudát.
Jelikož peníze ztrácí svou funkci uchování statků a vlády s nimi manipulují, padá tím i stará zásada, že se vyplatí šetřit: “Lidem se říkalo, aby šetřili a svěřili své peníze takzvaně seriózním finančním ústavům, ale miliony lidí vložily svá aktiva bance Lehman Brothers, ta ale zkrachovala. Miliony lidí žádaly o radu a daly své akcie makléřské firmě Merrol Lynch, ta zkrachovala a koupila ji Bank of America. Po krizi v letech 2008 až 2010 přišli Američané v penzijních fondech o astronomických 6,6 bilionu dolarů.“
Podle Laudáta je globální finanční systém jedno velké “letadlo“. “Globální finanční systém má dnes charakter jednoho velkého vládami drženého Ponziho schématu. peníze z centrálních bank jsou dluhem, nikoli aktivem,“ podotýká Laudát. Charles Ponzi (1882-1949) je považován za největšího podvodníka ve světě financí. Ponziho schéma je tvořeno tak, že investoři jsou placeni penězi nově přicházejících, kteří jsou lákáni na vysoké výnosy, u nás je spíše známo jako letadlo.
Podle Laudáta je možným lékem konzervativní “zákon reciprocity“: “Morem současných vyspělých zemí je, že lidé chtějí dostávat více peněz za méně práce. Ve zdravě nastavené společnosti je obvyklé, že více dostaneme za větší výkon. Některé země EU jsou dokladem toho, kam tyto snahy vedou. Všichni jsou chudší bez ohledu na to, kolik peněz vydělají.“
parlamentnilisty.cz, 24. 6. 2013
