Poslanec Michal Kučera (TOP 09) je přesvědčen, že za svobodu se i dnes musí bojovat, či dokonce zemřít. Cítí pachuť historie, která se v podobě ukrajinsko-ruského konfliktu vrací, a připomíná v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, jak komunisté vyvraždili i elitu vlastního národa. Lounský politik se také opírá do „estébáků“ kolem ministra financí Babiše a odhaduje, jak dopadnou komunální volby, v nichž kandiduje na severu Čech.
Profesně se zabýváte rozvojem společností, které působí i na zahraničních trzích. Jak z tohoto pohledu vnímáte současné ekonomické dopady rusko-ukrajinského konfliktu a přístup vlády, potažmo premiéra Sobotky, k sankčním opatřením proti Rusku?
Postoj pana Sobotky vnímám poměrně negativně. Můj názor je jednoduchý: Myslím, že respekt si vždy zaslouží silní partneři, ale i silní soupeři. Pro ty slabé bohužel vždy zbyde jen pohrdání. My bychom se tedy měli zachovat jako silní partneři NATO a EU a vystupovat velice sebevědomě a hrdě. Jedině tak dokážeme, že naše republika bude stát na úrovni ostatních evropských států a nakonec získáme respekt i jako silný soupeř proti těm, kdo stojí proti Evropské unii.
Předpokládám dobře, že jste tedy spokojen i s jednáním představitelů NATO v Ostravě, kteří odsouhlasili zapojení do takzvaných hrotových sil, které by měly být jednotkami rychlé reakce, schopnými přispěchat na pomoc v řádu pouhých hodin některé z členských zemí?
Samozřejmě, máme se do těchto aktivit plně zapojit. Když navážu na vaši zmínku o zahraničních trzích, tak v okamžiku, když vstupujete na ruský trh, tak tak činíte s jistým rizikem. Myslím, že naše svoboda se nedá měřit na počet prodaných paštik nebo obráběcích strojů. Naši předci umírali v druhé světové válce a nasazovali své životy a my to teď přepočítáváme na paštiky? Já vám řeknu úplně konkrétně: Můj děda byl umučen v Osvětimi za to, že pomáhal partyzánům v horách. Můj táta byl ročník 38, byl nejstarší ze tří dětí, tak si lehko spočítáte, kolik jim jako dětem v té době bylo. Přesto všechno se zapojil do odboje. Vyhodnotil to prostě tak, že za svobodu jako takovou se musí bojovat a počítat s oběťmi.
Dá se tedy říci, že dokonce v současné situaci vidíte historické paralely a že některé tragédie z české historie by se mohly opakovat, přestože jsme si 25 let po Listopadu mysleli, že svoboda je už absolutní?
Takto přesně to vnímám. Ty paralely tu jsou, s rokem 38, kdy jsme nebránili naše hranice, i s rokem 68, kdy jsme se rovněž nějakým způsobem prostě nebránili. Nechává to v lidech jistou pachuť. I kdybychom v roce 1938 bojovali dva dny – pravděpodobně bychom se neubránili - byli bychom na své předky více hrdí a stáli za nimi. Měli bychom se o co opřít. My jsme prožili špatnou zkušenost i v roce 1948, kdy naši komunisté vyvraždili elitu vlastního národa, hrdiny z druhé světové války, inteligenci, vůdce skautu, velitele zahraničních jednotek… A neumíme se z toho poučit.
Váš stranický kolega, poslanec Plíšek, iniciuje změnu zákona o lustračních osvědčeních v tom smyslu, aby byla pro členy vlády povinná. Myslíte, že nyní, kdy i velká kauza zejména Andreje Babiše je již pasé, to má ještě svou důležitost?
Myslím, že to stále smysl má – buď lustrační zákon důsledně uplatňovat, jak navrhuje kolega Plíšek, nebo jej úplně zrušit. Dnes se dočítáme, kolik příslušníků StB se pohybuje kolem pana Babiše v jeho politických aktivitách – kolem třiceti estébáků. To je naprosto děsivé. Stále bychom na vysokých politických funkcích měli mít lidi, kteří nemají minulost spjatou s komunistickou státní bezpečností.
Máte pocit, že i tato skutečnost se pak projevuje v proruském či protiruském hlasování ve věcech přístupu Česka k ukrajinsko-ruskému konfliktu? Chápu dobře vaše jízlivé poznámky na Facebooku, kde považujete za příznačné, že ANO spolu s komunisty na usnesení, že „Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby ve shodě se západními demokraciemi důsledně hájila bezpečnostní zájmy České republiky" hlasují záporně?
To bylo naprosto děsivé, že takové usnesení nebylo přijato. Bylo přitom jasné a měli jsme jasně deklarovat, že Česká republika by měla jít cestou západních demokracií a takto hájit demokratické zájmy. Tento jasný postoj přispěje více než nějaké sbírky po tisícikorunách od poslanců. Každý samozřejmě přispějeme, ale jednoznačná deklarace postoje by pomohla více.
V Poslanecké sněmovně jsem vás viděla s oběma zafačovanými dlaněmi. Také jsem vypozorovala, že byť to práci ztěžuje, daří se vám i telefonovat. Prozradíte, co se vám stalo?
Vypadá to trošku komicky, mám obě ruce v sádře. Měl jsem nehodu bez nějakého dalšího zranění. Vybouchl mi airbag, který mi poranil ruce. Normálně funguji, pouze neřídím auto.
Také zvládáte předvolební kampaň na Lounsku, kde kandidujete na 3. místě. Jaký předpokládáte výsledek voleb jak celostátně, tak místně? Je v Lounech nějaké stěžejní kontroverzní téma, na němž svou kampaň stavíte?
Já doufám, že v Lounech obhájíme počet zastupitelů, který jsme měli nyní – tři, tedy 11 procent. Podařilo se nám překonat poměrně dobře ekonomickou krizi. Louny byly bez dluhů, dokonce se podařilo nastartovat růst, rozdělovali jsme poměrně výrazné finanční prostředky do sportu, kultury, sociální oblasti. Podařily se nové investice do kulturního domu, náměstí, i za pomoci evropských dotací. Louny jsou specifické oproti jiným městům v Ústeckém kraji – my zde nemáme korupci, nejsme zadluženi, hazard zde není velkým problémem. Vůči nám se proto těžko vymezuje a těžko se hledají nějaká témata, na čem se chytnout. Prostě tady se člověk v politice prosadí jedině, když bude trpělivě a dobře pracovat. Věřím, že voliči to viděli, ocení to a znovu nás podpoří. Jak to dopadne obecně jinde? Myslím, že TOPka je konzistentní, říká i věci, které nejsou populární. Asi nikdy nebudeme stranou, která bude sbírat 25 či 30 procent, ale vždy oslovíme konzervativní a pracovité voliče.
Parlamentní listy, 21. září 2014
