Kučera: Chceme jen montovat, nebo i myslet?

Poslední čtyři roky jde automobilový průmysl v Evropské unii nahoru a na tom vydělává i mnoho firem v České republice. Ale není jich už dost? Ne příliš, jen dost na to, abychom se soustředili na jiná odvětví. A hlavně na odbornější práci, která se nedělá jen rukama.

Podle statistik z roku 2016 výroba automobilů táhne průmysl Evropské unie. Do státních rozpočtů zemí přináší v podobě daní ročně 395,7 miliardy eur a dává práci 2,5 miliónu lidí.

Jen na území Česka a Slovenska se dnes vyrábí nejvíc aut ze západoevropských zemí, s výjimkou Německa sedmina celkové produkce EU. Česko také vede žebříček zemí s nejvyšším počtem lidí za městnaných přímo v autovýrobě. Pro automobilky u nás pracuje 3,24 procenta všech ekonomicky aktivních lidí, zatímco v Rakousku nebo ve Francii je to pod procento.

Proč se toho obávat? Už proto, že za pár let firmy navázané na výrobu aut tolik vydělávat nemusí. O tom, že jsou montovny nejohroženějším byznysem, se stále mluví velmi potichu. Ale musíme si to říct i kvůli tisícům lidí, kteří v nich pracují. Postupující automatizace výroby nezadržitelně přichází, a pokud chceme uspět, musíme podporovat firmy s inovacemi a nápady.

Stát by už neměl jásat nad tím, když firma postaví halu s výrobní linkou na zelené louce. A už vůbec by jí neměl dávat daňové prázdniny a další benefity. Ty se totiž nevrátí. Nejen proto, že tato výroba je neperspektivní, haly zabírají cennou úrodnou půdu a neřeší staré výrobní komplexy - brownfieldy -, se kterými si pak musí poradit obce a stát. I z jiného, dnes aktuálního důvodu. Pokud chceme, aby se platy lidí v Česku srovnaly se západní Evropou, nechovejme se jako rozvojová země.

Technologické a hi-tech firmy perspektivu mají. A nejen ony, ale i jejich zaměstnanci a všichni, kteří se budou chtít dál vzdělávat. Pokud bych si měl vsadit na perspektivu autoprůmyslu, nebo nejvyššího dosaženého vzdělání, bylo by to bez rozpaků a rizika. Samozřejmě sázím na to druhé.

Jsem pro podporu rozvoje technických oborů na univerzitách a vysokých školách. A také těch firem, které přicházejí s inovacemi a mají ambice být ty nejlepší z oboru. Právě v těch bychom měli mít zájem pracovat a nabídnout v nich místa všem tvůrčím lidem.

Celý život jsem pracoval rukama, říkával můj děda i otec. Naše doba ale nabízí jiný výhled. Už to není pro každého nutnost, jen možnost. Pro Českou republiku tento nevýhodný poměr chtějí změnit všichni odpovědní a přemýšliví s vizí. Dalo by se parafrázovat i takto: Jistě, pane ministře. Je dobré mít práci, ale musíme všichni montovat auta?