Kubata: Rada měla zvednout prapor jako první

Zásah Vojenské policie v České televizi vyvolal během okamžiku bouřlivé reakce poměrně širokého spektra naší společnosti. Logicky.

Jde o bezprecedentní akt, který ohrožuje svobodu veřejného média a jehož neadekvátnost následně uznala i sama vojenská policie. Nicméně nalezl jsem v celé situaci ještě jednu věc, která mne silně znepokojuje a s níž se nedokážu snadno smířit. Jde o zcela laxní „reakci“ Rady České televize.

Postoji rady nerozumím, Rada České televize měla zvednout prapor jako první. Z pozice obyčejného občana, ale i toho, kdo se profesně mediální problematikou zabývá, bych očekával, že se rada, jejímž primárním a nejdůležitějším úkolem je v České televizi hájit zájmy veřejnosti, postaví proti takovému nátlaku v plné síle. Očekával bych, že se ujme jednání. Že pochopí závažnost situace a okamžitě se s Českou televizí spojí a požádá parlament o podporu.

Nic takového se ale nestalo. Nerozumím postoji Rady ČT, která nakonec zareagovala až celých dvanáct dní po zásahu vojenské policie. Asi jej nepovažovala za natolik významný, aby svolala mimořádné zasedání. Rada České televize tím zásadně porušila všechny myslitelné principy, kterými se v novodobé historii naší země řídíme.

Až na řádném jednání rady 23. března dospěli její členové k usnesení, které poměrně ne entuziasticky vyjadřuje jakousi právně-formální korektní reakci – podporu všech aktivit, které Česká televize provedla.

Budu požadovat vysvětlení To označuji za neprofesionální a nedostatečné. V okamžiku, kdy se v ohrožení nacházejí jedny ze základních demokratických principů, svoboda médií, slova a nedotknutelnost majetku, požaduji, aby Rada České televize bojovala za zájmy veřejnosti. Na půdě sněmovny proto nebudu požadovat vysvětlení toho, zda byl či nebyl zásah adekvátní, ale toho, proč se orgán sněmovnou volený chová tak nečinně a nejednoznačně.