Kubata: Příležitost pro český průmysl na nových trzích

Václav Kubata se intenzivně zabývá exportní strategií a vyhledáváním exportních příležitostí pro české podniky v tzv. zemích BRIC. Navázal řadu obchodně politických vazeb s parlamenty zmíněných zemí, včetně obchodních komor a jiných lokálních uskupení podporujících obchodní styky. Kromě toho jako bývalý marketingový ředitel České spořitelny ví velmi dobře, co malé a střední podniky, potažmo český průmysl tíží, co potřebuje a kde by ocenil od státu pomoc a podporu.

Je podle Vás skutečně tolik potřebné pro českou ekonomiku vyhledávat nové exportní trhy?

Exportní výkonnost českých podniků má zásadní vliv na kondici české ekonomiky i na tvorbu pracovních míst. Export je pro Česko důležitější téma než pro řadu dalších zemí. Stačí se jen podívat na oficiální statistiky, podle kterých se vývoz v roce 2011 podílel na celkové výkonnosti naší ekonomiky skoro 79 % HDP. Potíž je však v tom, že drtivá většina českého exportu, více než 80 %, směřuje do zemí Evropské unie a cca 90 % do celé Evropy. Z těchto čísel jasně vyplývá, že česká ekonomika je na vývozu silně závislá a zároveň je mimořádně citlivá na hospodářský vývoj v Evropě. Navíc, více jak 30 % našeho exportu směřuje do jediné země, a to je Německo. Proto dluhová krize, s níž se aktuálně potýká eurozóna, by pro nás měla být jasným signálem, že větší orientace na trhy mimo EU je pro naši ekonomiku více než potřebná. Nyní vyvstávají jen otázky kam a jak na to.

Na tyto otázky se snaží odpovídat nová exportní strategie z dílny Ministerstva průmyslu a obchodu. Jak tuto strategii hodnotíte?

Do politiky jsem poprvé vstoupil teprve toto volební období. V letech 1998 až 2009 jsem pracoval v Citibank a České spořitelně, tedy v bankách, které poskytují podnikatelským subjektům peníze na jejich činnost. Kromě jiného jsem se spolupodílel na tvorbě strategie podpory malých a středních podniků, vedl jsem týmy zabývající se službami pro průmyslové kolosy i velké společnosti a troufám si tedy říci, že znám potřeby českých firem. Konkurence ve světě je neúprosná. Nevyčkává, až si to všechno pěkně v ministerských kancelářích promyslíte, ani ji nezajímají okázalé marketingové studie. I proto jsem přesvědčen, že skutečné exportní potřeby českých podniků se s předloženou strategií poněkud míjí. Zvláště problematická mi připadá integrace sítě služeb agentur Czech Trade a Czechinvest pod ministerstvo průmyslu a obchodu. Proti této koncepci vystoupili již i například představitelé Asociace malých a středních podniků, s kterými nová exportní strategie Ministerstva vůbec nebyla projednávána! Musíme hledat především účinné cesty pomoci a ne bořit. To, že nová strategie stojí primárně na tom, že se vše nejprve zruší a pak se to vytvoří jinak, je jen ukázka dalšího zbytečného politickomocenského boje. Zrušit cokoliv je totiž vždy velmi snadné, ale vybudovat bývá těžké a zpravidla i mimořádně nákladné. Takto pojatá cesta je zbytečně drahá a zdlouhavá. A to je přesně to poslední, co exportující české podniky od státu potřebují.

Jaký je tedy Váš recept na podporu exportu?

Všichni, kdo mají co do činění s obchodním jednáním v zahraničí, vědí, jakou výhodu představuje osobní angažmá velvyslance. A to nejen při kontaktech se státními úřady. Zvláště v teritoriích mimo území Evropské unie otevírá jeho osoba pomyslné dveře, které by jinak mohly být českým podnikatelům uzavřeny. Navíc je to vždy nejvyšší představitel našeho státu v té které zemi. Je lichá představa, že jej lze nahradit, nebo snad i vyřadit. A tím je řečeno vše. Velvyslanci mají podléhat obchodní složky ambasády. Neumím si představit, že by tyto lidi vybíral někdo jiný, než samotné ministerstvo zahraničí. Proto za dostačující pokládám loni v červnu uzavřenou Dohodu o garantované úrovni služeb. Ta jasně definuje standard podpory exportu, který musí dostat každá firma, jež usiluje o úspěch na zahraničních trzích bez ohledu na to, u kterého resortu o takové informace požádá. Současně Dohoda jednoznačně definuje, jakou roli v jednotlivých oblastech podpory exportu má hrát diplomacie, a jakou úlohu má v této oblasti agentura CzechTrade. Tím byla pro mne odstraněna dvoukolejnost řízení podpory exportu, na kterou si české firmy často stěžovaly.

Malé a střední podniky dosud relativně málo využívají služeb dalších státních institucí podpory exportu, tj. České exportní banky a pojišťovny EGAP. Domnívám se, že často o jejich existenci a službách ani nevědí. Cílem ČEB a EGAP by mělo být větší zaměření právě na segment perspektivních malých a středních podniků. Ty by měly na jednom místě nalézt všechny informace o možnostech, které jim poskytuje státní podpora exportu.

Pojďme od exportní strategie ke konkrétním trhům. Představují rychle rostoucí ekonomiky zemí jako je Brazílie, Čína, Indie, Rusko a další opravdu tak významné exportní příležitosti pro české podniky, nebo tato teritoria v sobě mají skrytá rizika a hrozby, o kterých se nemluví?

Narodil jsem se v Mexiku a část svého dětství jsem prožil v Brazílii. Proto je mi lokalita Latinské Ameriky osobně velmi blízká. Považuji ji za velmi perspektivní přesto, že zde zatím směřuje pouhé procento našeho vývozu. Měl jsem možnost tamní trhy pracovně sledovat několik let a z vlastní zkušenosti musím říci, že jejich dynamika, o které se píše, není jen papírová. Všichni znalci latinsko-amerických zvyklostí, tradice i kulturních kořenů se však shodují, že pro úspěšné obchodní vazby v této části světa je důležitým faktorem, ne-li podmínkou, přímý osobní kontakt. Proto se angažuji v prohlubování této formy spolupráce, která může napomoci snazšímu proniknutí českých podniků k atraktivním obchodním příležitostem v Brazílii, Argentině, Mexiku a Chille. Z jiných oblastí bych jmenoval Turecko.Pro české podniky jsou tato teritoria velkou příležitostí. Tradičně dobrý zvuk českého skla, piva, přesného strojírenství a řady speciálních profesí

jako například hydrologie či expertů z chemicko-technologické oblasti a rafinace dnes úspěšně rozšiřují investice a aktivity českých firem. Ty zde působí v oblasti farmacie, výroby speciálních lůžek do nemocnic stejně jako v leteckém průmyslu. Mám na mysli spolupráci s třetím největším výrobcem letadel na světě, společností Embraer, na vývoji, stavbě a prodeji nového dopravního letadla. To vše dává českým podnikatelům jasný signál, že tyto vzdálené trhy jsou nejen zajímavé, ale i připravené na spolupráci s jasně deklarovaným zájmem na českých investicích v daném regionu.

Máte nějaké konkrétní zkušenosti z těchto teritorií, o které byste se chtěl s našimi čtenáři podělit, či poznatky, na které byste chtěl upozornit?

Za velmi zajímavé považuji obchodní příležitosti například brazilského státu Rio de Janeiro. Ekonomika tohoto státu zaujímá 11,2 % HDP Brazílie. V posledních letech zažívá Rio de Janeiro ekonomický boom, který způsobila především těžba ropy a dobrá lokace státu. V okolí 500 km okolo města se generuje polovina HDP celé země. Produkce ropy v tomto regionu je 1,8 mil. barelů denně, což je 85 % brazilské produkce a odpovídá přibližně angolské nebo alžírské produkci. Budoucí rozvoj ekonomiky se bude zaměřovat především na těžbu ropy a plynu a jejich zpracování, výrobu oceli, výrobu aut a lodí, stavebnictví a tzv. kreativní průmysl (móda, televizní a filmová produkce atd.). V blízkosti Ria by měl vzniknout obří průmyslový, obchodní a obytný komplex. V plánu je taktéž výstavba třetího bloku jaderné elektrárny Angra. Zajímavé obchodní příležitosti pro české firmy v současnosti vidím také v investicích Brazílie v rámci nadcházejících dvou vrcholných sportovních akcí: v roce 2014 se zde bude konat mistrovství světa ve fotbale a o dva roky později letní olympijské hry. Největším projektem je Transcarioca – velkokapacitní autobusová doprava, která má mít stejnou kapacitu jako metro, avšak pouze třetinové náklady na výstavbu. Tramvaje mají propojit 4 čtvrtě, kde budou OH probíhat, a centrum města.Starosta Ria de Janeira Eduardo Paes navíc vyhlásil desetiletý plán na přebudování nejchudších oblastí tzv. favel , který má vyjít v přepočtu na více než 70 miliard Kč a má ovlivnit život více než 260 000 obyvatel. Největší investice půjdou do rozvoje dopravní infrastruktury, do životního prostředí a do společenského rozvoje. Dopravní kapacita má být navýšena o 50 %. Z iniciativy soukromého kapitálu vzniká nové městské centrum, kde vznikne i přístaviště pro ubytovací parníky s kapacitou 8,5 tisíce lůžek. Probíhá masivní výstavba čističek odpadních vod. To vše je stále jen krátký výčet příležitostí, u kterých by české firmy neměly chybět.

Mají vůbec české podniky v konkurenci s jinými ekonomikami šanci uspět na vzdálených trzích?

Jsme středně velkou evropskou zemí s vyspělým průmyslem, která je charakterizována politickou i ekonomickou stabilitou, zdravými financemi a nízkou zadlužeností. Což je dnes v Evropě vzácností. To z hlediska zahraničního obchodu a exportního potenciálu českých podniků vůbec není málo. Náš průmysl má zvuk a jméno. Pokud se nám, politikům, podaří najít účinné cesty podpory, vždy šité na míru podmínkám rychle rostoucí ekonomiky, jsem přesvědčen, že se lze úspěšně prosadit i v silné konkurenci. Ostatně, naše firmy to již na mnoha trzích jasně ukázaly. Nezapomínejme také, že v celé řadě zemí třetího světa jsme velmi úspěšně působili i v minulé době a spousta jejich expertů u nás studovala. Na těchto vazbách je nyní třeba intenzivně pracovat a dále je rozšiřovat. Prostě musíme do vztahů investovat čas a energii. Je proto nutné, aby každá zahraniční cesta českých ústavních činitelů měla za cíl navazování a prohlubování kontaktů vhodných pro český vývoz. Podle toho musí být voleny i lokality zahraničních cest poslanců, aby měly skutečně smysl.Přes veškeré úsilí státu jsou to nakonec sami podnikatelé, kteří drží klíč k úspěchu ve svých vlastních rukách. Pravidlo, že z malých zakázek se utvářejí ty velké, platí na těchto trzích častěji, než kdekoli jinde. Podniky musí mít odvahu investovat – do jazykové vybavenosti, do veletrhů, seminářů i do marketingu a publicity v daných regionech. Chceme-li na nových trzích něčeho dosáhnout, tak u toho prostě musíme být a nesmíme to nechat na těch druhých, třeba z Německa nebo Itálie.