Vedení České televize se pochlapilo. Podařilo se mu najít technické řešení omezující hladinu zvuku reklamy. Žádné výmluvy, žádné odklady.
Ale dobrá ukázka snahy o řešení problému, na který si veřejnost již dlouho stěžuje dopisy, peticemi a stížnostmi, a to dokonce i přes politiky, umělce a celebrity. Určitě je třeba nové vedení České televize pochválit, že to řeší ještě před vytvořením zákona, který by mu to dal jako povinnost. Poslanci rozepsali zákon a veřejnoprávní televize sama, skoro dobrovolně, našla cestu. Byla prostě rychlejší. Je teď otázka, jakou cestu si zvolí soukromé stanice. Vyslyší svoje diváky, tedy svoje klienty, nebo jim to bude jedno? Počkají si na zákon, když přece nejsou placeni z koncesionářských poplatků?
Rád bych věřil, že jejich cesta bude obdobná a my nebudeme muset nadskakovat v křesle u oblíbených pořadů vždy, když začne reklamní blok. I když si nejsem tak jistý, že můžeme po této dobré zprávě začít spokojeně v televizním křesle dřímat s vědomím, že nás reklama na veřejnoprávních kanálech přestane ohlušovat.
Česká televize nepatří mezi nejsledovanější, pokud jde o kategorii dětí a -náctiletých. Otravný a zbytečný problém vyřešíme až tehdy, kdy se přidají i ostatní stanice. Nebo jim to budeme skutečně muset nařídit zákonem?
Právo, 30. 3. 2012, Rubrika: Publicistika, str. 6
