Kandidát do senátu Korda: Je nutné přemýšlet o změně přijímaček. Kvalita vzdělávání nikoho nezajímá

Mohl byste stručně říci, co vám ve školství vadí a co byste chtěl změnit?
Dělám 20 let ředitele školy, 25 let jsem ve školství a přináším si ze své praxe znalosti, které bych chtěl vnést na parlamentní úroveň, kde o tom bohužel není tolik povědomí. Chybí mi například objektivní hodnocení kvality školství. Když neumíme měřit kvalitu, tak se nám těžko zlepšuje.

Systém odměňování by měl být více zásluhový, a ne obecný. Školství je drahé, ale efekt není takový, jaký by mohl být.

Jak se to projevuje?
Některé školy jsou přeplněné, bojují se zápisovou turistikou, mnohdy musí losovat mezi spádovými dětmi. To je i náš případ. Současní rodiče pečlivě vybírají pro své děti školu, hledají kvalitní vzdělávání. Jediný způsob, jak ulevit přetíženým školám a nenutit rodiče podvádět formou zápisové turistiky, je zkvalitnit obecně všechny školy. Ale je nutné ke kvalitě motivovat. Kvalita se musí vyplatit. Dnes jsou všechny školy financovány úplně stejně. Učitelé v přeplněné škole jsou placeni stejně jako učitelé v poloprázdných školách, o které zájem není. Kvalita u nás není pojmenovaná, nikoho nezajímá. Vše se dává plošně a to je špatně.

Nebyla by ta práce efektivnější z role poslance?
Mám pořád podmínku, že chci zůstat ředitelem školy. Nechci být jen profesionální politik. Myslím, že senát je ideální cesta, kde můžete skloubit praxi s legislativou a sdílet, co se v terénu opravdu děje. Poslanci jsou dnes od „terénu“ hodně vzdálení, senátoři jsou blíž, mnoho z nich se nadále věnuje svým oborům. Rád bych navrhoval moderní zákony, které budou vycházet z mých pracovních zkušeností a společnosti budou ku prospěchu.

Co říkáte na aktuální složení a fungování senátu?
Líbí se mi, že je to soubor osobností, který není svázán stranickými dohodami a řeší témata dle svého názoru. Říkám tomu rada moudrých či starších. Je to velký rozdíl proti poslanecké sněmovně, kde místo diskuzí a řešení témat, která společnost pálí, bojují poslanci koalice a opozice mezi sebou. Současné nastavení poslanecké sněmovny a celé politiky je velmi polarizované a nerad bych se dočkal podobného scénáře jako na Slovensku. Politika má být službou pro občany, a nikoliv dokazováním svých eg.

Pro mě je vstup do politiky jen pokračováním mé služby pro občany, kterou nyní děláme ve škole. Nehodlám bojovat ani se svými senátorskými protikandidáty. Volby jsou důležitou součástí demokracie a nechť vyhraje kandidát, který bude pro voliče nejsmysluplnější. Já to budu respektovat. Což je hodnota, která ve společnosti chybí.

Řekl jste rada starších, nevnímáte jako problém, že je senát v průměru nejstarší, co kdy byl?
Naopak. V politice obecně by dle mého měli být lidé, kteří mají zkušenosti ve svém oboru a ideálně jsou za nimi vidět výsledky práce. Dvacet let řediteluji školu, je za mnou zkušenost s vedením velké školy se 180 zaměstnanci a více než s 1000 dětmi, učil jsem na fakultě připravující budoucí studenty, vedl jsem profesní asociace. Rád bych nejen tuto zkušenost využil a pomohl budoucím generacím. Už to, že jsem byl osloven ke kandidatuře, beru jako ocenění mé práce a v případě zvolení se budu snažit s pokorou důvěru voličů nezklamat.

A jak je na tom podle vás české vzdělávání se svou kvalitou? Řekl jste, že kvalita není pojmenovaná, co to znamená? Chcete ji pojmenovat?
České školství nemá pojmenovanou kvalitu, ale ono nemá ani dlouhodobou vizi sdílenou většinou společnosti a politickou shodu. U kormidla se často mění lidé a tím se často mění koncepce. Příkladem je zavedení inkluze, která v roce 2016 v širší míře integrovala děti se specifickými vzdělávacími potřebami do běžných škol. Dnes už se hovoří o tom, že inkluze je drahá a měla by se zrušit… České školství v první řadě potřebuji jasnou neměnnou koncepci. Nezapomeňme, že výsledky vzdělávání se odrazí ve společnosti až za desítky let.

A co tedy je ta kvalita?
V první řadě kvalita není cílový stav, ale proces – posun správným směrem. Kvalitní škola se musí stále rozvíjet, kvalitní vzdělávání by mělo každé dítě posouvat v rámci jeho možností, kvalitní učitel se posouvá ve svých pedagogických dovednostech, třeba dalším vzděláváním. Abychom se mohli posouvat, potřebujeme znát směr. Prvním krokem tedy musí být pojmenování kvality. V současné době jsou v českém školství rámcovými vzdělávacími programy pojmenovány jen cíle vzdělávání, ale nevíme, co je kvalitní škola, kdo je kvalitní učitel. Rád bych s pojmenováním pomohl, aby školy a i učitelé věděli, co od nich stát vyžaduje.

Jakým způsobem toho chcete docílit? Nebo alespoň jak tu cestu s tímto cílem v senátu začít?
V ČR vzniklo ke kvalitě škol i učitelů tolik dokumentů, že není třeba vymýšlet nové. Stačí z nich ve spolupráci s odborníky hlavně z řad ředitelů a učitelů vybrat to správné pojmenování, správně vysvětlit a obhájit laické i odborné veřejnosti a mít odvahu to prosadit. Jelikož není jasná koncepce vzdělávání, může do systému hovořit mnoho subjektů a „odborníků“, kteří se snaží prosadit své pohledy. To je nutné změnit. Koncepce vzdělávání musí být jasná a čitelná. Všechny případné změny musí do této koncepce zapadat. Myslím si, že jednou z mých dobrých vlastností je komunikace. Jako učitel umím věci předat, vysvětlit, vykomunikovat. Rád bych tyto mé silné stránky využil a pomohl se zavedením smysluplné neměnné koncepce školství.

O jaké principy by se měla taková koncepce opírat?
Problémem nejen vzdělávání, ale celé společnosti je neustálé srovnávání a snaha dávat lidi i děti do nějaké jedné linky. Ve třídách i ve společnosti ale máme škálu různých dětí a lidí, které nelze srovnávat. Je nutné ke každému přistupovat individuálně. Hledat v každém jedinci jeho silné stránky, motivovat ho k dosažení maxima svých možností, které je u každého člověka jinde.

Je nutné zavést do školství uvědomělou individualizaci. Proč bychom nemohli mít víceúrovňové přijímací řízení na SŠ či maturity, kdy každý zkusí dosáhnout maxima svých možností? Už dnes existuje maturitní matematika + pro děti nadané v tomto oboru. Splnění matematiky + přináší studentům body na VŠ. Proč je toto jen v úrovni dobrovolné, a ne povinné?

Je nutné začít přemýšlet i o změně formy přijímacích zkoušek na SŠ a ruku v ruce i se způsobem hodnocení na základních školách, neboť není žádným tajemstvím, že jednička v jedné škole má jinou hodnotu než jednička v jiné škole.

Co říkáte na úvahy zrušit známkování?
Nerad řeším formu, pojďme se bavit, co by to hodnocení mělo splňovat. Nejlepší forma hodnocení je sebehodnocení. Vy víte nejlíp, jak na tom jste. Samozřejmě nebuďme idealisté, zvlášť u menších dětí je zpětná vazba učitele potřeba a i rodiče máme povinnost informovat. Z tohoto úhlu pohledu máme jednoznačně pojmenované, co by mělo hodnocení splňovat, a pak hledejme vhodné formy.

Hodnocení by mělo zhodnotit individuální pokrok každého dítěte, což známka nedokáže. Mělo by motivovat, což jednička zabezpečí, ale vidíme případy, kdy i dvojka vede k psychickému problému. Jsem zastáncem kriteriálního hodnocení, tedy toho, abychom uměli jednoduše popsat a pojmenovat úrovně různých dovedností, kterých dítě dosáhne, aniž by to bylo administrativně náročné pro učitele.

Patříte mezi zastánce naplňování tzv. kurikulární reformy, jejímž cílem je zásadní změna vzdělávání i vzdělávací politiky s důrazem na smysluplnost výuky a efektivitu výsledků. Jak to souvisí?

Kurikulární reforma je tu od roku 2005, kdy staré osnovy nahradily rámcové vzdělávací programy. Je v nich řečeno, že hlavním cílem vzdělávání jsou kompetence, dovednosti dětí, a nikoliv jen znalosti, jak bylo v předchozích osnovách. Já souhlasím s kompetenční filosofií a také se ji snažíme naplňovat. Pokud chci komunikovat, musím mít slovní zásobu. Změna ale spočívá v tom, že dříve stačilo umět slovíčka, ale méně se komunikovalo. Dnes mi připadá, že lidí dokážou komunikovat, ale chybí ty znalosti… Správná cesta je vyváženost obou složek, kompetence bez znalostí je jako mlýn bez vody.

Co si můžeme představit pod názvem Smysluplná škola?
Chceme, aby děti i učitelé chodili do školy rádi, proto máme vzdělávání v naší škole založené na vnitřní motivaci. Vnitřní motivaci zabezpečují tři „S“ – smysluplnost, svoboda a spolupráce. Smysluplnost jsme si dali do názvu vzdělávacího programu. Snažíme se učit věci, které dávají smysl pro život. Spolupráce je podmínkou příjemného klimatu a dnes neustále se zmiňujícího well-beingu.

Svobodu mají učitelé například ve výběru metod. I děti mají svobodu ve vzdělávání. K učení je nenutíme, pokud se nechtějí vzdělávat, nemusí, je to jejich volba a my je motivujeme, stanovujeme cíle, nabízíme aktivity, ale k učení nepřemlouváme. Učitele proměňujeme v průvodce dětí na cestě vzděláváním, které nikdy nekončí.

A jaké máte výsledky? Jak dopadly letos deváťáci u přijímaček?
Každý tak, jak se snažil. Máme cca 10 % nepřijatých dětí, což odpovídá Praze. Většinou z důvodu špatného výběru škol, kdy ambice byly velké a zapomnělo se na variantu jistoty. Další skupinou nepřijatých dětí jsou cizinci, kteří v českém systému vzdělávání nejsou dlouho a příliš šancí na úspěch při přijímačkách zvlášť v Praze neměli.

Takže systém digitálního přihlašování hodnotíte kladně?
Souhlasím s řediteli středních škol, kteří hodnotí nový systém přihlašování na SŠ kladně, neb jim to hodně usnadnilo práci. Tady bych chtěl ocenit Cermat, který v amatérských podmínkách dokázal podat profesionální výkon. Digitalizace přijímacího řízení je správná cesta, co mi vadí, je obsah přijímacího řízení.

Takto postavené přijímací zkoušky zjišťují, jak rychle dokážou jednotliví budoucí středoškoláci vyřešit neustále se opakující typologii úloh z českého jazyka a z matematiky, na které se dá, pokud máte sociálně a ekonomicky zdatné rodiče, dobře připravit. Výsledkem je velký rozdíl výsledků dětí v jednotlivých regionech.

V Praze a větších městech, kde rodiče dětem zaplatí přípravy na přijímací zkoušky, mají budoucí středoškoláci výborné výsledky a kapacita gymnázií nestačí, v jiných regionech jsou výsledky horší. Jsou ale v těchto regionech opravdu děti s horšími znalostmi a dovednostmi? Na základě přijímacího řízení to nezjistíme a v tom je ten problém.

Přijímací řízení by mělo zjistit u deváťáků jejich skutečné znalosti a dovednosti nezávislé na socioekonomickém postavení rodin v regionech a nezávislé na byznysu příprav na přijímací zkoušky. V devátých třídách máme jistě ve všech koutech ČR talenty, které přijímací zkoušky bohužel neodhalí, ale které patří na výborné střední školy, kde svůj talent budou moci rozvíjet. I když MŠMT neustále hovoří o rovnosti ve vzdělávání, forma a následné výsledky přijímacích zkoušek potvrzují přesný opak tvrzení. Přijímací zkoušky prohlubují sociální rozdíly ve vzdělávání v ČR.

Jak byste srovnával nerovnosti? Sám jste řekl, že jednička v Praze není to samé jako jednička jinde…
Dokud nezačneme hodnotit ve školách kriteriálně, přičemž pojmenujeme a zhodnotíme (ideálně sebehodnocením) znalosti a dovednosti dětí v jednotlivých vzdělávacích oblastech, budou žáci a žákyně v nespravedlivém prostředí, které závisí na laskavosti či přísnosti pedagogů a pedagožek ZŠ.

V případě kriteriálního hodnocení může jít s dítětem na SŠ místo průměru známek komplexní hodnocení se silnými i slabými stránkami, které nejen středním školám pomůže lépe poznat dítě hlásící se na jejich školu, ale i rodičům a dětem lépe vybrat vhodnou střední školu. Tím by možná ani drahé, a hlavně stresující přijímací zkoušky nemusely být? Dítě musí být motivováno k dosažení co nejvyšších vzdělávacích cílů, a to během celého studia, ne jen těsně před přijímačkami, a mělo by mít ze vzdělávání radost, a nikoliv stres.

Pokud přesto stát bude na příjímacím řízení trvat, je nutné při něm zjistit skutečné jazykové a matematické znalosti a dovednosti. K tomu je nutné dát studentům více času (jeden den matematika, jeden den český jazyk?) a zadání nastavit pomocí graduovaných úloh (od nejlehčích po nejtěžší), na které se nedá naučit, na které musíte mít talent. Talent dítěte není závislý na sociálně-ekonomickém postavení rodiny, talent má každý, jen ho neumíme hledat. A to je důležitá úloha pro školy!

Existuje mezi učiteli v Česku vůle k takové změně?
V systému jsou většinou velmi kvalitní učitelé. Jsou to srdcaři, kteří ani přes náročnost práce ze škol neutekli a berou ji jako poslání. Když jim nabídneme smysluplný vzdělávací systém, který se nebude měnit každé čtyři roky, dáme jim podporu, věřím, že se nějaké změny podaří dosáhnout.

Proč jste se rozhodl, že chcete být senátorem?
Hlavním důvodem je, že své zkušenosti a znalosti z praxe chci využít ve prospěch kvality našeho školství ve větším měřítku než současně na úrovni naší úspěšné školy v Praze 8. Školství zajímá politiky vážně jen ve fázi před volbami. Co si budeme namlouvat, ministerstvo školství je jedním z posledních resortů, o který politické strany bojují. Kvalitní školství je ale základem kvalitní společnosti. Pokud se do vzdělávání nebude investovat a nebude se hovořit o systematickém vzdělávání, společnost na to doplatí.