Kalousek: Zvyšování inflace se neobávám

V sobotu na pražském Václavském náměstí vyvrcholí týden protestů proti vládě. Nespokojení lidé žádají buď konec reforem, nebo pád vlády a předčasné volby. Co jim vzkážete?

Demonstruje se v řadě zemí Evropy. Demonstrovat se bude i tady. Zajímavý je rozdíl v důvodech. Pokud bychom nyní ustoupili, po třech čtyřech letech by jakákoli vláda musela sáhnout k mnohem tvrdším opatřením, která by vyvolala mnohem větší frustraci, jako se to stalo v Řecku nebo ve Španělsku. Takže zatímco tam demonstrují proti brutálním a pro společnost velmi frustrujícím opatřením, tady se bude demonstrovat za to, aby se za pár let mohlo protestovat ze stejných důvodů jako v tom Řecku, Španělsku a Itálii.

Nespokojeným jde zejména o to, že opatření jako celek dopadají nejvíce na nízkopříjmové skupiny, důchodce či rodiny s dětmi.

Dopadají na všechny.

Vysokopříjmoví ale určitě tolik nepocítí třeba zvýšení DPH.

Samozřejmě, že druhý pohled může být rovnostářský. Jsme z hlediska příjmů jedna z nejrovnostářštějších zemí na světě. Pokud se někdo domnívá, že ta opatření by měla vést k ještě většímu rovnostářství, než je teď, tak to názor vlády není. Ale také se ty rozdíly neprohlubují. Současná míra rovnostářství se zachovává. Dopadá to na všechny.

Důchody mají být valorizovány o třetinu nárůstu průměrné mzdy a třetinu inflace. Dosud rostly o inflaci a třetinu nárůstu průměrné mzdy. Tímto opatřením se sociální nůžky nerozevírají?

Nůžky se nerozevírají proto - já vím, že to je velmi nepěkná zpráva -, že skutečně všem trochu klesnou reálné příjmy. Nůžky by se otevíraly, kdyby se příjmy někomu zvyšovaly a někomu klesaly. Pokud budou úplně všem klesat reálné příjmy, což tedy budou, pak nedojde k rozevírání nůžek.

Stále ale platí, že důchody porostou pomaleji než mzdy.

Důchody porostou nominálně. Nepopírám, že reálné příjmy důchodcům klesnou. Zrovna tak, jako klesnou všem ostatním. Já otevřeně přiznávám tu větu - ano, pokles reálných příjmů je průvodním jevem všech nezbytných opatření, která dělají vlády v celé Evropě. Prostě končí čtyřicetiletá éra, kdy vlády přifukovaly životní úroveň své populace na dluh. Ta éra končí. A protože dál nelze přifukovat životní úroveň na dluh, nezbývá nic jiného než si mírně snížit reálné příjmy. Všichni.

Budou současná opatření skutečně jen dočasná, nebo zůstanou i po třech letech?

Co se týče valorizace důchodů, je vysoce pravděpodobné, že bude toto schéma platit skutečně jenom tři roky. Pak bude definováno nové a definitivní. Ale jsem také hluboce přesvědčen, že už se žádná vláda nevrátí k původní variantě - inflace plus jedna třetina nárůstu reálných mezd, protože to by v průběžném systému vždycky znamenalo větší výdaje, než by byl výběr sociálního pojištění.

Další zátěž, kterou pocítí hlavně chudší, připravuje váš stranický kolega, ministr zdravotnictví Leoš Heger. Poplatky u lékaře se mají z 30 korun zvýšit na 50 a u specialisty se má platit 200 korun i více.

Pan ministr má v tomto moji podporu. Je to součást toho, co jsme otevřeně říkali i v programu TOP 09: že má-li být dostupná lékařská péče té nejlepší kvality skutečně pro každého, musí se zvednout spoluúčast. Nezvedne-li se spoluúčast, nebude ta péče buď kvalitní, anebo nebude pro každého.

Pro někoho 200 korun nic neznamená, ale pro jiného je to docela hodně.

Dvě stě korun, pokud jste si všiml, co ministr Heger navrhuje, platí pro někoho, kdo se nechce zdržovat návštěvou svého praktického lékaře a jde rovnou za specialistou.

Což je často docela rozumné.

To je sice pravda, nicméně takhle nastavené regulační poplatky se skutečně snaží velkou část terapie vyřídit - tam, kde to samozřejmě lze - u rodinného lékaře, který to často dokáže vyřešit sám, aniž by musel být zatěžován specialista. Nikdo není povinen zaplatit ty dvě stovky. Kdo to bude cítit jako zátěž, ten půjde k tomu praktickému lékaři za padesát. Kdo chce jít rovnou za specialistou, a to je jeho svobodné rozhodnutí, musí si holt připlatit. Já si myslím, že je to fér.

Ani těch padesát korun pro mnohé není málo.

Samozřejmě, že každý poplatek je pro někoho víc, pro někoho méně. Já nepopírám, že to má dopady na životní úroveň. Nicméně jakou máme alternativu? Vzhledem k tomu, že se lidský život prodlužuje a lékařská péče zkvalitňuje a obojí s sebou přináší obrovské náklady, tak prostě těm výzvám nějakým způsobem musíme čelit. Jedno z nezbytných řešení je vyšší osobní spoluúčast pacientů. Alternativou není kvalitní lékařská péče pro všechny bez spoluúčasti. Alternativou k této cestě, která zajišťuje kvalitní zdravotní péči pro všechny, je péče, která buď nebude kvalitní, nebo nebude pro každého. A bude to daleko víc asociálnější, protože ten, jak vy říkáte, bohatý si tu kvalitní péči vždycky někde zaplatí nebo si ji koupí třeba v zahraničí. Ale ten méně silný a méně bohatý bude odkázán na lékařskou péči, která prostě nebude kvalitní, protože v tom systému bude málo prostředků.

Například podle ekonoma Davida Marka vláda dostatečně nevyužila prostor v případě živnostníků. Upozornil, že zatímco před deseti lety platili do státního rozpočtu kolem 15 miliard korun, loni to bylo 1,5 miliardy a nynější plány to zvyšují nedostatečně - jen na 2,3 miliardy.

To je pro mě bolavé místo. Respektuji a vždycky jsem hájil, že živnostník má platit nižší sociální pojištění, protože požívá mnohem menší sociální ochrany. Nicméně daň z příjmu fyzických osob je univerzální daň a tu bychom měli platit všichni stejnou. Díky naprosto neuvěřitelně vysokým paušálům, které narostly v minulých letech vždy nějakým poslaneckým návrhem, se Česká republika stala naprostou výjimkou. Paušál má být nástroj komfortu, že nemusíte účtovat, ale nemá znamenat, že platíte nižší daně. Já jsem se snažil dostat to do situace, kdy paušály budou sníženy tak, aby neznamenaly placení nižších daní. Něčeho jsem dosáhl, nedosáhl jsem úplné rovnosti, protože to narazilo na zásadní odpor ODS. Zcela otevřeně říkám, že se ODS v tomto případě chová vůči skupině, kterou pokládá za svou voličskou základnu, úplně stejně populisticky jako sociální demokracie v případě sociálních dávek.

Ekonom Marek také vyjádřil obavu, že by zvyšování DPH mohlo vést k inflačním tlakům a k preventivnímu zvýšení úrokových sazeb centrální bankou.

Neobávám se toho. Hovořil jsem o tom mnohokrát s Českou národní bankou. Jednoprocentní zvýšení DPH nemůže zvýšit inflaci o více než 0,3 či 0,4 procenta. A je to krok jednorázový, není to stálý inflační tlak.

Další opatření se týká studentů, kteří mají platit zápisné ve výši tří až tří a půl tisíce korun za semestr, přičemž zatím není rozhodnuto, k čemu by měly tyto prostředky sloužit. Jaký je váš názor?

Bylo to předmětem jednání ekonomických ministrů. Je známo, že TOP 09 vždycky podporovala školné současně se spuštěním systému finančních půjček a grantů na celé náklady na vzdělání. Tohle je vize, kterou jsme neopustili, nicméně legislativní předlohy na ministerstvu školství jsou prostě takové, jaké jsou. Je zřejmé, že se to nepodaří spustit k 1. 1. 2014, takže nejbližší možný termín je 1. 1. 2015. Pro přechodné období je přijatelné, že student bude platit zápisné. Ale trvali jsme na tom, že se současně musí změnit pravidla sociálního fondu. Současná pravidla jsou nastavena tak, že na stipendium dosáhnou pouze sirotci. V okamžiku, kdy se začne platit zápisné, mělo by jít nikoli jenom ve prospěch vysoké školy za účelem zkvalitnění výuky, ale významná část by měla jít do sociálního fondu.

Zaznívají i názory, že by prostředky ze zápisného nezůstaly na vysokých školách, ale byly by použity například na platy učitelů na středních školách.

To je naprosto absurdní. Musí to být pouze příjmem té konkrétní vysoké školy a jejího sociálního fondu. Naprosto odmítám, že by tyto peníze mohly jít někam jinam.

V rámci příprav na zavedení klasického školného se počítalo s tím, že by se u jednotlivých oborů lišila jeho výše, protože například studenti práv v budoucnu vydělávají obvykle více než třeba technici. Proč toto rozlišení není i u zápisného?

Myslím, že nás o tom čeká velmi vášnivá debata. Přiznám se, že já jsem měl vždycky jiný názor. A to, že se to má platit podle nákladnosti studia. Prostě jiné náklady je na studium filozofa, jiné na studium stomatologa, který při tom studiu spotřebuje také spoustu drahého materiálu. Ve světě je spíše běžný model podle nákladů.

Teď mluvíte o klasickém školném, které má přijít po přechodném období zápisného?

Ano.

Úsporná opatření jsou kritizována i zprava. Například poslanec ODS Boris Šťastný označil zvyšování přímých daní za zrůdnost.

Já si nemyslím, že k pojmu pravicový patří fiskální populismus, ať už se odehrává na výdajové nebo na příjmové straně. Konzervativní pravicový přístup znamená vyrovnané rozpočty.

Část ODS je rozhořčena hlavně kvůli sedmiprocentnímu navýšení daní pro příjmy nad sto tisíc korun měsíčně. Občanští demokraté prý dvacet let bojovali proti milionářské dani prosazované levicí a teď to dělá Kalousek, přičemž šéf ODS Petr Nečas si to nechá líbit.

Termín milionářská daň je v kontextu toho, co navrhujeme, naprosto hloupé a nepoučené přirovnání. Nejde o nic jiného než o odstranění degrese nad stropy sociálního pojištění. To je také odpověď na otázku, proč zrovna sedm procent. Podíváte-li se na efektivní míru zdanění, tak je zjevné, že díky slevám je daň progresivní až do okamžiku stropů sociálního a zdravotního pojištění. Do této chvíle platí nejenom daň z příjmu fyzických osob, ale i sociální a zdravotní pojištění. V okamžiku, kdy přestává toto pojištění platit, což je zhruba kolem těch sta tisíc, tak efektivní míra zdanění jde do degrese, protože platí už jenom daň z příjmu. My neděláme nic jiného, než že odstraňujeme tu degresi. Říkat tomu razantní zvýšení progrese nebo dokonce milionářská daň je naprostý nesmysl.

Pojďme ke koalici, která přežila další krizi. Nakolik jste s Petrem Nečasem mysleli vážně pohrůžku předčasnými volbami? Nešlo jen o to, vystrašit Věci veřejné?

Mysleli jsme to smrtelně vážně. Já nevím, jestli si to naši partneři uvědomili, oni se nám snažili říkat, že jsou na hraně, a nepochopili, že na hraně jsme my. Předčasné volby by nemohly přinést v této rozpočtové situaci zemi nic dobrého a myslím, že si je zoufale nepřála ani sociální demokracie, protože dobře věděla, že by musela řadu nepopulárních opatření udělat také. Ale současně jsme si všichni uvědomovali, že politické náklady, které by vyvolaly předčasné volby, už se nebezpečně blíží nákladům pokračování ve vládě s Věcmi veřejnými.

Nedávno jste připustil spolupráci TOP 09 s ČSSD za předpokladu, že by sociální demokracie neměla většinu s komunisty. Podle průzkumů to ale vypadá na převahu levice ve sněmovně. Podpořili byste tedy v případě vítězství ČSSD po příštích volbách její menšinovou vládu?

Dostal jsem otázku, zda si lze představit koaliční spolupráci se sociální demokracií. Vzhledem k nesmírně složité situaci, která je v celé Evropě, a vzhledem k tomu, že o povolební aritmetice rozhoduje volič, je poměrně neodpovědné říct, že si žádnou spolupráci představit nelze. Jen velmi obtížně si to představit lze za nějakých podmínek. Musím říct, že se mi velice ulevilo, když velmi rychle pan předseda Sobotka řekl, že je to pro ČSSD nepředstavitelné. Pan předseda Sobotka tím podle mého názoru podal nesmírně důležitou a férovou informaci jak nám, tak především svým voličům. Těm inteligentním a proevropským. On jim v podstatě řekl, že fiskálně odpovědnou a proevropskou politiku si umí představit jenom s komunisty.

Není ale z hlediska obou stran spolupráce předem nemožná, když ČSSD v programu navrhuje třeba majetková přiznání či skutečnou daňovou progresi?

Proto jsem říkal, že spolupráce je nesmírně, nesmírně obtížná. V takovém případě by musely v zájmu jiných priorit, například finanční odpovědnosti a proevropské politiky, obě dvě strany rezignovat na celou řadu svých priorit. To ano. Nicméně přišlo mi neodpovědné říct, že si to představit nelze. Pro pana Sobotku zřejmě majetková přiznání a progresivní zdanění je větší priorita než odpovědná zahraniční a fiskální politika. Proto to chce dělat s komunisty. Opakuji - je fér, že to na rovinu řekl.