Připomeňme si ta čísla: –5,6, –6,5 a –6,7. To byly schodky veřejných financí České republiky v letech 2001, 2002 a 2003 vyjádřené jako procento hrubého domácího produktu. Takhle jsme se přežírali na dluh v dobách, kdy ekonomika rostla v průměru o tři procenta ročně. Tedy za podmínek, které si přímo říkaly o finanční brzdu. Je dobré si ta data občas připomenout.
Zvlášť když nás v dalším volebním období nejspíš čeká oranžová, nebo oranžovo-rudá vláda. A ta s sebou s vysokou pravděpodobností přinese také silnější tlak na veřejný schodek. O to více bychom měli od levicových lídrů očekávat, že budou na uvedené téma hovořit se znalostí věci. Respektive že se budou vyjadřovat ti, kteří tématu rozumějí. Pokud rozpočet komentuje Jan Mládek, nelze mu upírat odborný fundament. Hůře to může dopadnout, pakliže se do reakcí pustí také ti, kteří si s ekonomií zrovna netykají. Posledním příkladem budiž reakce některých sociálních demokratů na jednorázové započtení finanční kompenzace církvím ve výši 59 miliard korun do schodku veřejných financí ještě v letošním roce. Předseda poslaneckého klubu ČSSD Jeroným Tejc je určitě expert na právo, při kritice ministra financí Miroslava Kalouska byl ovšem mimo mísu.
Bezpochyby se dá diskutovat o tom, jestli byly výška a mechanismus finanční náhrady církvím zvoleny správně. Sporné je zejména navýšení ročních výplat o inflaci po dobu 30 let. Ostatním restituentům takový bonus dopřán nebyl a někteří z nich (třeba takoví majitelé domů s regulovaným nájemným) si na to asi budou stěžovat u soudu. Co se však týče samotného zaúčtování výplaty do letošního roku, není správci českého eráru co vytýkat. Jak sám správně zdůrazňoval, takový postup vyžadují účetní pravidla ESA 95, podle nichž musejí postupovat všechny členské země Evropské unie.
Tato metodologie pojímá veřejné rozpočty jako pohledávky a závazky, ne jako uskutečněné příjmy a výdaje. Všechny jednorázové státní závazky, které vzniknou v daném roce, se musejí v tomto roce také zanést do schodku. A to bez ohledu na skutečnost, zda byly v onom roce vydány. V případě finančních kompenzací církvím se tak celá suma paradoxně zahrne do schodku (a de facto jej navýší téměř o třetinu na úroveň pěti procent HDP) ještě předtím, než se začne s posíláním peněz (první zhruba dvoumiliardová splátka přijde církvím v příštím roce). A s tím ministr financí nic neudělá, to pravidlo prostě platí a platit bude, i když se do kanceláře v Letenské 15 nastěhuje Jiří Dolejš. Platby církvím se samozřejmě projeví i v průběžných datech jednotlivých let, ale v navýšení veřejného dluhu, nikoli rozpočtového deficitu.
Proč může být taková metodika průhlednější než vykazování podle peněžních toků? „Je možné přesněji sledovat, jak stát hospodaří z hlediska svých závazků a pohledávek v konkrétním roce,“ tvrdí Ondřej Hartman, manažer poradenské společnosti Ernst & Young.
Kdo si chce o tématu rozšířit obzory, může si na webových stránkách Eurostatu stáhnout aktuální verzi Příručky pro vládní schodek a dluh (Manual on Government Deficit and Debt), který se zaměřuje na implementaci ESA 95. Samotný popis pravidel lze potom najít ve zvláštních dokumentech, ty jsou však stravitelné spíše jen pro praktikující účetní a statistiky.
Započtení církevních plateb Kalousek minulý týden celkem srozumitelně vysvětlil během rozpravy k rozpočtu ve sněmovně. Socialisté se nicméně rozhodli, že účetní operaci zkritizují v politické rovině. „Je to pouze blábolení a snaha o to, aby se zbavil zodpovědnosti za něco, co nejen připravil, ale co i celou dobu hájil a nakonec prosadil,“ prohlásil na adresu ministra Tejc. Jeho slova přiměla Kalouska k tomu, aby postup ESA 95 znovu podrobně vysvětlil na tiskovém brífinku. „S Evropskou komisí je to samozřejmě projednáno, s ratingovými agenturami také,“ připomněl ministr fakt, že jakékoli skutečné „překvapení“ by finanční trhy nemilosrdně ztrestaly.
Na celém zmatku kolem započtení finanční náhrady církvím je trochu smutné jedno. Možná ani tolik nevadí, že mnozí politici a jejich voliči spolu s nimi zjišťují až osm let po vstupu do Evropské unie, že tady existuje nějaký společný úzus pro hospodaření s veřejnými financemi. Horší je třeba to, že někteří kandidáti na exekutivu si pořád pletou deficit státního rozpočtu se schodkem celé veřejné správy. Nebavíme se přitom o něčem, co patří jen do světa lidí s kšilty a černými návleky na předloktích. Jednotná metodika především umožňuje spolehlivé mezinárodní srovnání a snad také snižuje riziko překrucování dat (i když případ řeckého falšování před vstupem do eurozóny vyznívá spíše pesimisticky). Miroslavu Kalouskovi je radno dobře naslouchat.
A to nejen ve chvíli, kdy povolí ventilek u svých nekonečných zásobníků ironie a uleví si od plic na účet politického oponenta. Vyčítat můžeme tomuhle ministrovi leccos, ale ať ho máme rádi, nebo ne, přinejmenším vrátil do českého veřejného prostoru důraz na termín rozpočtový schodek.
Vychází z akruálního zachycení celého vládního sektoru definovaného národními účty. Saldo nepředstavuje rozdíl mezi peněžními příjmy a výdaji, ale změnu finančních aktiv a závazků sektoru z titulu nákladových a výnosových transakcí. Spolu s ostatními faktory změn aktiv a pasiv (přecenění aj.) tvoří změnu čistého jmění vládního sektoru. Naproti tomu saldo v hotovostní metodice vyjadřuje (pouze) přírůstek nebo úbytek peněžních zdrojů.
Ekonomické transakce jsou zachycovány tehdy, kdy se ekonomická hodnota vytváří, transformuje nebo zaniká, nebo když se pohledávky a závazky zvyšují či snižují bez ohledu na to, kdy bude realizovaná transakce peněžně uhrazena.
pramen: Metodická příručka k Fiskálnímu přehledu ČR, MFČR
Euro, 3. 12. 2012, rubrika: Monitor - veřejné finance, str. 6
