Kalousek: Pravda? Ta už se nesmí ani psát

* Poslanci minulý týden schválili státní rozpočet se schodkem 100 miliard, který vy označujete za projídací. Co na to říkáte?

Že tento rozpočet projde, bylo zřejmé předem a je to normální, že si ho vládní koalice prosadila. Ale je trapné, že vláda nebyla schopna odpovědět na otázku, proč tímto rozpočtem zhoršuje stav veřejných financí. Tento fakt vláda sama uvádí v přiložené dokumentaci.

* Ministr financí Andrej Babiš (ANO) ale řekl, že se stav veřejných financí nezhoršuje.

Když jsem ministrovi financí ukazoval jím podepsaný text, kde se praví, že se stav veřejných financí zhoršuje, on stejně řekl, že se nezhoršuje. Jeho nezajímají fakta. On se prostě rozhodne tvrdit, že bílá zeď je černá, a je to. Horší ale je, že to nezajímá ani žádné noviny. Kdybych se takhle choval já jako ministr financí, tak by mě novináři rozvěsili po kusech na stromy.

* Kdo vlastně teď podle vás řídí Českou republiku?

To je velmi zajímavé sledovat. Oficiálně se má za to, že je to vládní koalice. Ale ve skutečnosti je to jednoznačně Andrej Babiš. My jsme se kupříkladu snažili zvýšit rozpočet ministerstva kultury o několik milionů, aby mohl přežít festival Pražské jaro. Celý rozpočtový výbor to jednomyslně podpořil. Pak se ale Andrej Babiš rozhodl, že to projít nemá, a tak předseda rozpočtového výboru i ministr kultury prosazovali, aby tento návrh neprošel. Poslechli pana Babiše. 

* To znamená, že by Babiš nechal zemřít Pražské jaro?

No, to jistě ne. On jen nechce, aby Pražské jaro dostalo peníze od parlamentu. Až za ním přijdou a poprosí ho, tak on jim ty peníze docela jistě dá. Ale ten hodný bude on, nikoli sněmovna. Na tom mu opravdu záleží. Je to marketing. A ministr kultury mu v tom aktivně pomáhá.

* Jak si vysvětlujete schopnost hnutí ANO válcovat celou politickou scénu?

Jednak je třeba hnutí ANO přiznat absolutně profesionální marketing. Ten jim zatím funguje i bez programu a bez idejí. Tím druhým a vážným důvodem je současná úroveň svobody informací. Tak třeba jsem si nikde nepřečetl důkladné informace o historii impéria Andreje Babiše. O tom, kde se vzala jeho ekonomická moc. Neumím si představit, že by se dříve něčemu takovému nevěnovaly silné investigativní redakce deníků a televizí. Jenže dnes je to tabu. Téměř se o tom nesmí mluvit.

* Můžete doložit další případy ubývajícího úbytku informací?

Jistě. Vláda rozpočet prezentuje jako úsporný, co se týče provozních výdajů, a také jako rozpočet, který uvolňuje investice. Tak o něm mluví premiér i ministr financí. Veřejnost tomu do značné míry věří. Když ale porovnám tato veřejná prohlášení s konkrétními čísly, tak zjišťuji, že v provozních výdajích nešetří, ale naopak chce utrácet o desítky miliard korun více.

* Takže vláda lže?

Prohlášení Babiše a Sobotky nejsou pravdivá. Je to typický projídací rozpočet bez prorůstového efektu. Jestliže navíc vláda tvrdí, že předkládá návrh na zvýšení investic, tak to opět není pravda. Vládní návrh snižuje objem investic také o několik desítek miliard. Investice budou nižší než v dobách, kdy nás škrtila krize.

* Nejde tu prostě jen o to, že jste v opozici?

Kdyby vláda jasně deklarovala, že chce snížit investice a podpořit domácí spotřebu vyšším utrácením v provozních výdajích, tak s tím sice nemohu souhlasit, ale je to legitimní spor. Podrobil bych ten návrh kritice ze svých ideových pozic, ale nemohl bych říci, že vláda klame veřejnost. Jenže vláda se dnes usvědčuje svými vlastními čísly.

* A média to dostatečně neregistrují?

Skoro vůbec. Pro současnou situaci české mediální scény je příznačné, že takový rozpor se nejeví jako podstatný a nic si o tom nikde nepřečtete. Vůbec nic se o tom nedozvíte. Pro klíčová média, která dříve plnila svědomitě svoji kontrolní roli, to najednou už není zajímavé. Média totiž svoji kontrolní roli téměř přestala plnit.

* Jak si tento stav vysvětlujete?

Buď už není zajímavé, když vláda klame veřejnost, nebo se konkrétní novináři bojí nějakých problémů a vědí, že už to nesmějí říkat.

* Ale tady to právě teď zveřejňujeme.

Jistě. Dostávám prostor i v televizi. Všude se snažím zveřejnit, co se děje. Skoro nikdo se ale už nenamáhá zjistit, jak je to doopravdy. Média uvedou, že Babiš říká „A“ a Kalousek říká „B“ a zítra bude oblačno a večer asi zaprší. Tím to končí.

* Co si myslíte vy? Nechtějí, nebo nemohou?

Obávám se, že ti, kdo by chtěli, už nemohou. A ti druzí, kteří mohou, tak nechtějí. Je zřetelné, že významná část médií se dnes nemůže chovat svobodně, protože patří prvnímu místopředsedovi vlády. Přece by Andrej Babiš neučinil totálně ztrátovou investici do nákupu novin, kdyby z ní nechtěl profitovat jiným způsobem, tedy politicky. A ten zbytek médií, která nevlastní, lze ovládat skrze reklamu a dohodou s jinými vlastníky. Takže si myslím, že nemohou. Dneska vláda může třeba říkat, že tři je více než pět. A nikdo ji ve veřejném prostoru nevolá k odpovědnosti. Proto je namístě říci, že se dnes bojíme o demokracii.

* Veřejnost ale ještě neví, že nedostává potřebné informace.

Veřejnost nemá stejné množství důležitých informací, na jaké byla zvyklá. A protože neví, že jí podstatné informace chybějí, a myslí si, že je má, tak má také pocit, že jde všechno líp.

* Takže vy jste byl opticky horší ministr financí než Andrej Babiš proto, že jste si k tomu nepořídil noviny?

Svět nestojí na tom, jestli byl lepší Kalousek nebo Babiš. Za dvacet let nebude nikdo vědět, kdo to byl Kalousek, a také pevně doufám, že už nikdo nebude vědět, kdo to byl Babiš. Podstatné je, co se děje s veřejnými financemi, a to, že se tomu nikdo seriózně nevěnuje. Je velmi úsměvné, že informace o vývoji veřejných financí jsou obsaženy přímo ve vládním návrhu zákona. Konkrétně v příloze pod označením „sešit H“ - „há“ jako… „haló“ (Kalousek hledal vhodné slovo). Tam se naprosto natvrdo píše, že od roku 2009 se každý rok veřejné rozpočty zlepšovaly, a to až do roku 2014, kdy došlo ke změně trendu. A v roce 2015 bude zhoršování pokračovat. To píše ve svém návrhu ministr Andrej Babiš. Jistěže mu to připravili odborníci a napsali tam prostě pravdu. Zřejmě jim ještě nikdo neřekl, že pravda se psát nesmí. Neumím si vůbec představit, že by mi dříve novináři - zejména ekonomických redakcí - odpustili jeden jediný negativní ukazatel.

* Takže Babiš se podle vás nemusí zodpovídat veřejnosti v téže míře, v jaké jste se zodpovídal třeba vy?

Nemusí. Nikdo ho netlačí k žádným odpovědím na nepříjemné otázky. A proto může mít veřejnost pocit, že už je líp. O to horší bude procitnutí ze sna. Veřejnost prostě neví o tom, že vláda objektivně nic nedělá. Neodpovídá na výzvy, které má před sebou naše společnost.

* Jaké jsou to podle vás výzvy?

Hlavní výzvou je ubránit svobodnou společnost. Ale obávám se, že toto si většina vlády nemyslí. Jinak máme před sebou tytéž výzvy jako ostatní evropské státy, které plynou ze stárnutí populace. A opět, v sešitu H vládního návrhu zákona o státním rozpočtu nám píše ministr financí, že trpíme nedostatkem systémových opatření, bez kterých se tyto problémy nedají vyřešit. Ale nikdo se neptá, co vláda dělá kromě toho, že ruší předešlá systémová opatření, jež se podařilo prosadit? Babiš otevřeně píše, že bez systémových kroků se bude situace nadále zhoršovat. Zároveň nedělá nic, aby situaci zlepšil. Až někdo panu Babišovi vysvětlí, co to vlastně předložil, tak se vyděsí a někoho potrestá. Ale fakt je, že on to ve svém oficiálním dokumentu píše, a fakt je, že je to pravda.

* Řekl byste, že se Babišovi něco povedlo?

Babiš dokázal něco, co se ještě nikdy nikomu nepovedlo. Naprosto autokraticky vyměnil stovky lidí na klíčových pozicích ve státní správě a ve strategických státních podnicích, takže si po personální stránce nesmírně upevnil pozici. Jinak z toho, co sliboval, tedy že bude šetřit provozní výdaje a lépe vybírat daně, se mu nepodařilo nic.

* Vy jste si s Andrejem Babišem kdysi tykal. Pořád si tykáte?

Když si někdy s někým začnu tykat, tak už to neměním.

* Jaký je podle vás Babiš člověk?

Nezlobte se, já se zdržím osobního hodnocení. Dokud jen svým osobitým způsobem podnikal, tak jsem chápal, že podniká.

* Co bylo na jeho podnikání osobitého?

To, že se spoléhal na určité politiky obou stran opoziční smlouvy, že mu jeho podnikání do značné míry usnadní. Šlo o získávání státního majetku, získávání státních dotací a vytváření takového legislativního prostředí, které mu bylo příznivé. Není žádným tajemstvím, že tím hlavním koněm, který mu pomohl, byl Stanislav Gross. Jsem docela pyšný na to, že jsem k těmto lidem nikdy nepatřil.

* A jaké představuje riziko?

Když Babiš jen podnikal, zaměstnával lidi a platil daně, nemyslel jsem si, že je nějak zvlášť nebezpečný. Jenže jako politik v kumulaci se svojí ohromnou ekonomickou a mediální mocí, která zásadním způsobem snížila úroveň informování veřejnosti, představuje jeho osoba i jeho hnutí tu největší míru ohrožení svobody každého z nás i ohrožení demokracie jako takové. Sociální demokracie je náš ideový soupeř a my s ním hrajeme na stejném hřišti. Někdy na něm vítězí pravice a jindy zase levice. To je normální. Ale Babiš je někdo, kdo chce toto hřiště, kterému říkáme parlamentní či liberální demokracie, zcela změnit. Proto tu nejde o ideového soupeře, ale o systémového nepřítele. Zvlášť když k tomu neustále dodává, že těch 25 let svobody bylo všechno špatně. Přitom těch 25 let bylo historicky tím nejlepším obdobím, jaké kdy Češi prožili, třebaže demokracie není možná bez chyb. Babiš ale navíc bagatelizuje zločiny, které se dály před rokem 1989. O to je nebezpečnější.

* Velká část veřejnosti i novinářů si ale myslí, že větším nebezpečím pro demokracii je Miloš Zeman. S ním jste si také tykal. Kdo je tedy horší?

Ne že by si pan prezident v těchto dnech rovněž nezasloužil svoji dávku kritiky. Ale hlavním problémem České republiky je Babišovo opovrhování demokracií.

* Za co si prezident zaslouží kritiku?

To nejmenší, co bych mu vyčítal, jsou vulgarity.

* To od vás zní jako projev jisté solidarity sprosťáků.

Opravdu si nevzpomínám, že bych ve veřejném projevu používal cokoli blízkého tomu, co pronáší pan prezident. Každý z nás asi ovládá i velmi peprné výrazy, ale neříkáme je na veřejnosti. Jeho mluvu nijak neomlouvám, zcela nepochybně snižuje důstojnost hlavy státu. Ale není to něco, co by ohrožovalo naši svobodu a bezpečnost. Daleko více mu vyčítám celkovou devastaci pověsti naší zahraniční politiky, které se dopustil svými výroky v Číně. Ne tím, že tam jel, ale tím, co tam říkal.

* Co máte hlavně na mysli? Že se v Číně můžeme učit, jak stabilizovat společnost?

To je ten nejhorší výrok. A pak to jeho zjevné opovrhování problematikou lidských práv. To byla přece silná a tradiční stránka našeho vystupování navenek. Potom to jsou jeho výroky směrem k Rusku a Ukrajině. Svět bere bohužel vážně, co říká prezident republiky. A když říká něco, co je zcela v rozporu s dlouhodobou koncepcí zahraniční politiky, tak se ta politika stává nečitelnou. U velmoci by to bylo riziko, ale u menší země jde o to, že se stává nedůvěryhodnou a nezajímavou. Prezident vážně poškodil zahraničněpolitické zájmy České republiky.

* Proč to dělá? Myslíte si, že slouží Rusku vědomě, nebo že jde jen o důsledek prosazování jeho představy o vlastní genialitě?

Jakožto představitel členské země Evropské unie obrovským způsobem slouží zájmům Kremlu. Z jakých to dělá motivů, to já opravdu nevím. V každém případě mi vadí, že to tak je.

* Vy tedy podporujete současné protesty proti prezidentovi?

Veřejná kritika prezidenta je namístě. Je ale zvláštní, že všechna média střílí do Zemana, ale přitom si netroufnou říct pravdu o rozpočtu. Zeman je náhradním terčem. Jakkoli je hoden kritiky, tak on nepředstavuje zásadní systémové riziko. On je se svými estrádami takovým náhradním bílým pejskem k odvrácení pozornosti. Suchý se Šlitrem měli v jedné hře moc hezkou větu: „A zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, tak jeleni se klidně pasou.“ Takhle podobně se dnes novináři vyžívají v počítání sprostých slov. A mezitím tu někdo v klidu upevňuje svoje pozice a maká na tom, aby změnil demokratické řízení státu v autokratické, a to téměř bez jakékoli mediální pozornosti. Pozornost veřejnosti je namířena jiným směrem. Na estrádu Miloše Zemana.

* Máte za to, že již došlo k obratu zahraničněpolitické orientace České republiky?

Bohužel ano. Jakkoli nás vláda ujišťuje, že ne, tak mnohé výroky ministrů to dosvědčují. O změně v chování České republiky se již nediskutuje jen v zahraničních novinách, mluví se o tom i mezi politiky a diplomaty.

* Jak v této souvislosti hodnotíte premiéra, který se snaží image země zachraňovat?

Umíte si představit komičtější situaci, než když předseda vlády přes moře vzkazuje náměstkovi ministra zahraničí Drulákovi, aby už nemátl naše spojence? Copak premiér může říkat „Já nic, to Drulák“? Vždyť je to Kocourkov. Za zahraniční politiku je odpovědná vláda a její předseda. Premiér stále kličkuje jako zajíc. Tu před veřejností, tu před prezidentem a tu před Andrejem Babišem. Všimněte si, že ANO nemá žádnou zahraniční politiku, ale když pan Babiš něco prohlásí, tak je to zásadně na straně Ruska a zásadně proti Ukrajině. Premiér se neumí před ně postavit a jasně říci, co je jeho koncepce zahraniční politiky. Bohuslav Sobotka devalvuje českou zahraniční politiku z obav před prezidentem a před částí své členské základny. Chce být ještě zítra premiérem.

* Vaše strana TOP 09 prohrála ve volbách, v průzkumech jí padají preference. Co s tím?

 Nebudeme se řídit podle preferencí. Budeme bojovat. S Karlem Schwarzenbergem jsme založili TOP 09 na jistých hodnotových principech a těm budeme věrní. Tyto principy jsou dnes mnohem více aktuální než před pěti lety. Možná i proto, že jsou mnohem méně populární. O to jsou aktuálnější. Česká republika stojí nyní, 25 let po listopadu 1989, na křižovatce, kdy si musí znovu odpovědět na základní otázku, zda chce, či nechce svobodu a demokracii.

* Není ale také čas v něčem změnit přístup? Mnozí sympatizanti tradiční pravice by například uvítali užší spolupráci mezi TOP 09 a ODS nebo dokonce i jakousi integraci pravice do jedné strany. Umíte si něco takového představit vy? Ještě nedávno jste byl velkým kritikem ODS.

A ODS zase kritizovala naši stranu. Jenže v dnešní době se již nevede jen běžné soupeření o ideová východiska a o to, jaká má být míra přerozdělování či zda patříme do jádra Evropské unie, či nikoli. Tady se vede principiální spor o celé hřiště parlamentní a liberální demokracie. Proto si umím představit i řadu nestandardních kroků. Spolupráce i částečná integrace stran, které plně respektují a brání toto hřiště, je možná. Ale musela by být i efektivní. Muselo by se ukázat, že jedna a jedna jsou více než dvě, nikoli méně. Nedomnívám se, že by dávalo nějaký smysl, kdybychom upekli dort jako pejsek a kočička a pak ho nabídli voličům. Situace v našich stranách a mezi našimi příznivci nenapovídá, že by prosté sčítání dávalo nějakou naději. Ale je jisté, že v zápase o naše svobodné hřiště musí demokratické strany hledat větší průniky a nové možnosti spolupráce. To se netýká jen ODS. A je to nezbytné.

* Je tu ale ještě jeden problém: vaše osoba. Na jednu stranu jste nejhlasitější opoziční politik a nejviditelnější kritik poměrů, zároveň ale máte něco jako špatný kádrový profil, který brání tomu, abyste hrál oficiálně roli lídra.

Ten špatný kádrový profil beru spíše jako kompliment, proč střílet do někoho, kdo je nezajímavý. Střílí se vždy do toho, kdo je nebezpečný. Snažím se dělat svoji práci a snažím se ji dělat co nejlépe a snažím se každé ráno v sobě najít odvahu říkat pravdu. Že ta pravda někoho irituje a že jsem za to dnes a denně vystavován elektronickému teroru a nelichotivým článkům v novinách, to je prostě daň za tu holou pravdu. Pořád jsem na tom ještě docela dobře. Rozhodně daleko lépe než lidi, které za tu pravdu upálili (směje se).