Kalousek: Pobyt v opozici je velmi ozdravný pro každou stranu

Andrej Babiš je pro vás enfant terrible, našel byste na něm něco dobrého?
Na hodnocení je brzy, ale nepřidal bych se k termínu enfant terrible. Andrej Babiš je vlastník Agrofertu, se kterým má desítky miliard úvěrů, a současně ministr financí České republiky. V tomto není enfant terrible, ale ztělesněním takového konfliktu zájmů a takového korupčního prostředí, které tu ještě nebylo.

O nezdravém propojení ekonomiky, médií a politiky není pochyb, ale co s Babišovým argumentem, že ho lidé volili, i když to věděli?
Také moje kritika míří na předsedu vlády. Předseda vlády, zvlášť jako bývalý ministr financí, si musel být vědom toho obrovského konfliktu zájmů, který by neexistoval, kdyby pan Babiš nebyl ministrem financí, ale třeba ministrem zahraničí. Ministr zahraničí totiž není nositelem primární legislativy v podnikání a na kapitálovém trhu, zákona o bankách a tak dále.

Jako ministr čehokoliv by stejně spolurozhodoval na úrovni vlády.
Ano, ale to už je transparentní. Ministr financí má obrovské pravomoci, kde rozhoduje sám, kde je přítomen například jednání bankovní rady, kam může jen ministr financí. Ve vládě by jakákoliv jiná pozice než ministr financí snížila ten konflikt zájmů řádově. A to je velký problém premiéra Sobotky, který za sen o svém premiérování takové korupční prostředí dopustil.

Aniž bych se chtěla zastávat Sobotky, ale kdybyste se měl rozhodovat, zda vládu s Babišem jako ministrem financí, nebo vládu podporovanou komunisty...
Ale takhle to není, je to otázka schopnosti vyjednávání. Kdyby premiér jednoznačně a veřejně řekl, že o koalici s panem Babišem stojí, ale ministrem financí být z jasných důvodů nemůže, tak ono se potom taky veřejně velmi špatně říká: já na té funkci trvám, protože o ten konflikt zájmů stojím. Takže pan Sobotka na vybranou měl.

Jak se cítíte jako kritik Babišovy kontroverzní minulosti, když jste v roce 2002 hlasoval pro zákon, který vyjímá členy vlády z lustračního zákona?
Ano, necítím se dobře, nicméně jsem měl tři důvody. Týkalo se to jiného právního stavu, který ještě nenastal. (Služební zákon, ke kterému se tento prováděcí zákon vztahuje, dosud není účinný, a tento prováděcí zákon tedy také ne.) Druhý důvod je ten, že mě skutečně v roce 2002 nenapadlo, že bychom mohli v 21. století ještě diskutovat o tom, že budeme mít estébáky ve vládě.

Nedostatečná předvídavost, že?
Ano. To byla moje politická chyba. Poslední dobou se zdá, že tedy velká chyba. No a třetí důvod je zřejmý: přístup lidové strany k vyrovnání se s minulostí byl vždycky pokrytecký. A kdybych se mohl s čistým svědomím podepsat pod všechna hlasování, která jsem v dresu té strany absolvoval, tak jsem z té strany neodcházel.

Takže veřejně vyhlašujete, že za x let, po která jste za KDU-ČSL hlasoval, tak...
To je naprosto běžné v každé politické straně, že se často podřídíte většinovému názoru...

To vás čeká i v Topce, že?
No samozřejmě, nicméně tam to není tak časté. A už vůbec ne v citlivých otázkách, jako je vyrovnání se s minulostí.

Když vám tak jde o vyrovnávání se s minulostí, jak to, že jste zůstali klidní, když váš člověk, pan Hazdra, nastoupil jako náměstek v Ústavu pro studium totalitních režimů po revoluční výměně vedení?
Zaměstnanec pan Hazdra byl shodou okolností člen TOP 09, ale nikdy tam nebyl TOP 09 nominován, nikdy nebyl člověkem TOP 09. Viděl jsem ho jednou v životě a není pro mne důležité, jestli je, či není naším členem, vím bezpečně, že tam není naším nominantem.

Přesto poté, co sociální demokracie udělala v ÚSTR revoluční změny, TOP 09 na rozdíl od jiných stran mlčela. Může vyrovnání se s minulostí mít i takovou formu mlčení?
Ne. Jen ta situace pro nás byla velmi, velmi nepřehledná. Opravdu jsme neměli jistotu, na které straně je ta upřímná snaha o vyrovnání se s minulostí. Koneckonců skutečnost, že ten bývalý předseda Ústavu pro studium totalitních režimů, který byl tenkrát sociální demokracií odstraňován, Daniel Herman, dnes sedí ve vládě sociální demokracie rameno vedle ramene vedle bývalého agenta Státní bezpečnosti...

Čili jak se vyvíjí sám ústav, kde rameno vedle ramene sedí pan náměstek Hazdra s paní ředitelkou Foglovou s velmi nejasnou finanční minulostí, to vás nijak neznepokojuje? To, že marxisté typu pana Uhla ústavu v podstatě diktují, jakou cestou má jít, a paní ředitelka poslouchá, je v klidu?
Za pana náměstka Hazdru, opakuji, neneseme žádnou politickou odpovědnost.

Spolutvůrce dnešního stavu ústavu pan Hazdra také kandiduje na šéfa ústavu, líbil by se vám v té pozici?
Ne. Domnívám se, že by tam měl přijít člověk, vůči němuž nejsou animozity od samého začátku.

Jste nervózní z nejistého postupu Starostů v komunálních volbách?
Vůbec ne! Ten postup je domluven a smluvně stvrzen od roku 2012. Ze strany Starostů byl celkem jednoznačný požadavek, že ta spolupráce na společných kandidátkách se bude týkat pouze centrální politiky, nikoliv voleb komunálních a krajských.

Čili s tím počítáte?
Nikdo nikdy nepředpokládal, že půjdeme společně na komunálních kandidátkách, protože to máme ve smlouvě.

Jste rád, že máte na kandidátce do eurovoleb jako dvojku místopředsedu ODS Pospíšila?
Jsem rád, že jsou tam všichni, kteří tam jsou, včetně pana doktora Pospíšila. Protože jsme hledali mezinárodně uznávané autority pro témata, která jsou pro nás prioritní. Jedním z nich je jednoduchá evropská legislativa.

Nevadí vám, že na čelném místě kandidátky máte člověka, který ještě nedávno razil jiný globální euronázor?
Nevadí, protože je mezinárodně uznávanou autoritou pro jednoduchou evropskou legislativu, což bývalý předseda Rady ministrů spravedlnosti EU nepochybně je.

Čili pak nevadí, že má jiný euronázor?
Ne. On byl členem strany, která má jiný program o směřování České republiky do Evropy, než máme my, což neznamená, že by v europarlamentu nemohl úspěšně hájit priority programu našeho.

Který má zase jiné priority.
Tak jednoduchá evropská legislativa je ta, na které se spolu jistě shodneme. Pan doktor Pospíšil je seznámen s naším programem u těchto voleb. Protože je s naším programem ztotožněn, tak je dobře, že za nás kandiduje.

Zvnějšku to vypadá, že pokud jde o atraktivní figuru, tak vám moc nezáleží na přeběhlictví, na změně názorů...
Zaprvé to není přeběhlík, vystoupil z ODS a je nestraník, za to necítíme žádnou odpovědnost. My jsme nezpůsobili, že vystoupil z ODS. To si snad nemyslíte ani vy.

A to znamená, že není přeběhlík?
Jestliže za nás kandiduje jako nestraník, protože se mu líbí náš program a má našim voličům zcela jistě co nabídnout... Je nesmysl, aby někdo, kdo má takové politické a odborné zkušenosti, nebyl pro potřeby politického programu využit.

Váš předseda Schwarzenberg hovořil v souvislosti s vaším pobytem v opozici o frustraci. Máte ten pocit i vy?
Pochopitelně, že pokud jste zvyklá na to, že vaše rozhodnutí dnes a denně přecházejí ve společenskou realitu, tak pro vás může znamenat frustraci fakt, že v případě opozice tomu tak není – i když jste přesvědčena, že všechny argumenty jsou na vaší straně. Ale v parlamentním hlasování nerozhodují argumenty, ale většina, což je někdy frustrující pocit. Ale to patří k tomu řemeslu.

Není pro každou partaj pobyt v opozici ozdravný?
Obecně je to velmi ozdravné pro každou stranu a hlavně pro demokracii. Střídání stran a ideových směrů u moci a v opozici patří do systému, kterému věřím. To, co je mimo ten systém, je snaha říct, že tato volná soutěž politických stran je překonaná a místo toho je třeba přijít s někým jiným. To je nebezpečné.

Cítíte nějakou spoluzodpovědnost za výměnu politické mapy?
Každý z nás neseme svůj díl odpovědnosti. Kdybych necítil spoluzodpovědnost za současný politický stav, nemohl bych být normální.

Je nějaké z vašich minulých rozhodnutí, které vás dnes straší?
Je několik hlasování, která bych nikdy neopakoval. Například bych nikdy nehlasoval pro zřízení krajů nebo hlasování pro přímou volbu prezidenta bez souvislosti s tím, kdo byl zvolen. A vyčítám si, že jsem u penzijní reformy nepoužil formulaci: když takhle, tak raději vůbec. Ale ujišťuji vás, že těch příkladů bych našel mnohem víc.

Vychováváte si v topce budoucího předsedu, nebo se na eventualitu budoucího možného odchodu pana Schwarzenberga nepřipravujete?
Pokud by předseda Karel Schwarzenberg z nějakého důvodu už nechtěl být předsedou, zcela jistě budu kandidovat já. A pokud bychom se s Karlem oba dva zítra zabili v autě, jsem přesvědčen, že TOP 09 má už dnes tolik zajímavých osobností, že by to topka přežila bez větších otřesů.

***

Jejíma očima

Ve svých třiapadesáti letech má o 12 kilo méně oproti standardu, ale jinak se nezměnil: k tomu, co chce sdělit, otázky nepotřebuje – občas je utíná uprostřed, protože ví, co chce říct. Zpravidla něco jiného, než nač se ptáte; má své mantry, které je třeba opakovat. Snad se nebude zlobit, že napíšu jen jednou, že „doktor Pospíšil je mezinárodně uznávanou autoritou“, i když to zaznělo šestkrát; nikdo (snad s výjimkou Zemana a Ratha) neumí v této zemi lépe využít jakékoliv nevinné otázky k totální denunciaci kohokoliv v dosahu. Po hovorové rozjezdovce „Po čem se vám stýská?“ se především dozvídám, že Babišovi to tam trochu nabobtnalo, jeho kroky jsou často v přímém rozporu s tím, co říká, a že sice hovoří o šetření, ale schvaluje rozpočet, který se šetřením nemá nic společné. Aby mi bylo správně rozuměno: nezpochybňuji obsah toho, co inženýr Kalousek říká, zpochybňuji jen souvislost s položeným dotazem. Ke zdravějšímu jídelníčku byl bývalý ministr financí dotlačen okolnostmi: „Moje krevní testy nevykazovaly hodnoty, které by mně garantovaly dlouhý život, pokud bych to nechtěl změnit. Tak jsem to změnil.“ A svoji největší životní radost definuje s lehkostí sobě vlastní: „Měl-li by být člověk pokorný, tak v mém věku už by to mělo být díky za každé nové ráno.“ Rozhovor s ním byl pro mne oříškem. Zatímco politiky tlačím k „pohledu do vlastních řad“ a z rozhovorů vyškrtávám, když pomlouvají konkurenci, v případě inženýra Kalouska to nešlo tak docela. Nezaplnila bych totiž stránku. A ještě by mne nazval Babišovým škrtalem.