Na ministerstvu financí proběhl seminář na téma oceňování majetku vyvolaný kauzou CASA a obviněním Vlasty Parkanové, že nenechala vypracovat posudek na obvyklou cenu kupovaných letadel. K čemu jste dospěli?
Seminář byl svolán za účelem prověření a aktualizace výkladové praxe ministerstva financí k zákonu o majetku státu a zákonu o oceňování majetku státu. Neprobírali jsme žádnou konkrétní kauzu, i když kauza CASA k tomu byla určitým signálem. Ty zákony jsou v gesci ministerstva financí a to k nim vydává odborná stanoviska pro účely praxe. Tato dlouhodobá a konzistentní stanoviska byla výrazně znejistěna menšinovým a celkem unikátním názorem, který prezentovala policie v obvinění paní Parkanové a panu Staňkovi. Z toho vznikla velká právní nejistota.
Byli účastni i zástupci policie, abyste si vyříkali, jak to vlastně je?
Policisty jsme nezvali. To nebylo o konfrontaci s policií, ale o ujištění, že náš odborný výklad příslušných norem je správný. My absolutně nemůžeme zasahovat do konkrétního případu. Naší povinností je sjednotit se ve výkladu zákonů. Pokládal jsem za povinnost svolat seminář, kterého se účastnily autority z oblasti práva i oceňování majetku, například z komory odhadců majetku, z komory soudních znalců nebo z ústavu pro oceňování majetku. Kauza CASA půjde svou cestou a musí rozhodnout státní zástupce či nezávislý soud, ale to nás nezbavuje povinnosti dál vydávat závazná, odborná stanoviska pro potřeby praxe. Chtěli jsme si být jisti, že to děláme v souladu se zákonem, a ten seminář nás v tom ujistil, nezaznělo žádné rozporuplné stanovisko. Policie proto zjevně nalézá v zákonech stanovisko, které z nich nevyplývá. Nesmírně volně zachází s pojmem obvyklá cena a její výklad není podle nás v souladu se zákonem. Závěrem toho semináře je, že současná výkladová praxe ministerstva financí je správná. Tedy že při zadávání veřejných zakázek, které se týkají vojenského materiálu nutného k zajištění obrany nebo bezpečnosti státu, neexistuje zákonná povinnost postupovat podle zákona o oceňování majetku. Je to jasně formulováno v zákoně bez možnosti dvojího výkladu. Má to svoji logiku, protože cenu obvyklou nelze u atypických, jednorázově pořizovaných věcí určit, neboť není možné cenu majetku porovnat s běžnými dodávkami. To nikoho nezbavuje povinnosti postupovat podle zásad dobrého hospodáře, ale nezavazuje ho k tomu žádná zákonná úprava. Pokud bychom však zákony vykládali jako policie, tak bychom porušovali zákon. A to nemáme v úmyslu.
Jak pozná ministr vnitra či obrany, když se nakupuje zbrojní technika, kterou standardně nelze ocenit, že nekupuje draze?
Musí postupovat s péčí řádného hospodáře. Má své odborné kapacity, které mu musí obhájit kalkulaci. A pokud by z nějakého důvodu nevěřil svým odborníkům, tak může, ale nemusí využít možnost zajistit si oponenturu od znalce. Ale jen za předpokladu, že je ten znalec věcně příslušný a má přístup ke všem informacím.
Neměly by se zákony sjednotit či zjednodušit, aby k rozporům ve výkladu nedocházelo?
Ty zákony jsou podle mého správné, ale nesmíte je vykládat svévolně. Ještě se nám nestalo, že by to vykládal někdo jinak než my, až v případě CASA.
Předáte závěry semináře státnímu zastupitelství?
Vážím si toho, že se semináře účastnil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a docent Růžička (ředitel legislativního odboru NSZ). Pouze pozorovali a nevystupovali, protože by jejich vystoupení mohlo být vykládáno jako předpojatost. My ten seminář přepisujeme a chceme z něj vydat sborník. Poskytneme jej všem složkám státu, tedy i nejvyššímu státnímu zastupitelství, jako autoritativní odborné stanovisko ústředního orgánu státní správy, který je v oblasti těchto zákonů k autoritativním stanoviskům pro účely praxe oprávněn.
Právo, 23. 8. 2012, Rubrika: Zpravodajství, str. 2
