Kalousek: Nejsem zločinný ďábel, ale beru to

Pravicoví voliči nejdou k volbám a k moci se dostávají komunisté. Jak vy, politik patnáct let aktivní ve vysoké politice, spoluodpovědný za současnou atmosféru, si vysvětlujete špatný stav politiky?

Politici tady udělali spoustu chyb v rámci slibů, kompromisů, alibismu. Musí si umět přiznat svůj vlastní populismus, svou vlastní nedůslednost. Nebo neschopnost vysvětlit kompromisy, které uzavřít museli. Nikdo navíc nepočítal, že se na politické scéně objeví něco tak distorzního jako Věci veřejné, jež vnesou do už nepříliš kultivovaného prostředí úplně novou dimenzi – fízlování, podrazy, pomluvy. Ale já rád říkám větu, že bída české politiky kráčí ruku v ruce s bídou české žurnalistiky. Ten reproduktor, který to zprostředkovává veřejnosti, je také velmi zvláštní a nedosahuje standardů. Zodpovědnost za atmosféru primárně nesou politici a já se k té odpovědnosti hlásím. Já jenom tvrdím, že úplně stejnou odpovědnost nesou žurnalisté.

Takže slovy klasika: Než si přiznat křivou hubu je jednodušší nadávat zrcadlu?

Ne, vůbec ne. Za roky v politice se změnila kritičnost a náročnost toho prostředí. Samozřejmě tím víc, čím jsou před námi složitější časy. Veřejnost jinak vnímá politickou scénu v době, kdy ekonomika šlape, je přehřátá a celá Evropa prožívá neopakovatelný boom pěti nebo šesti procentního růstu jako na začátku tisíciletí. S daleko větší kritičností se pak dívá na své politiky, když se nedaří. Zvýšila se poptávka po kritice a média jí vycházejí ochotně vstříc.

Pojďme k vaší osobní odpovědnosti za tento stav. Jak vnímáte svou nepopulární pozici u veřejnosti, jíž jste považován za „hlavního čerta“?

Upřímně řečeno, já se s tím smiřuji, protože ve stejné pozici je teď sedmadvacet ministrů financí Evropské unie, s nimiž se jednou měsíčně scházím. A vždy si v kuloárech nebo při večeři řekneme, jaké to je, být nejméně populárním ministrem své vlády. Na všechny požadavky kolegů někomu přidat říkáme ne a naopak někteří navrhují zvýšení daní. To je prostě úděl spojený s touto pozicí, já ho přijímám.

Myslím, že vy jste neoblíbený nejen kvůli úsporám.

Tak zkuste další důvody. Já nic jiného nevidím.

Řeknu vám, jak vás vnímá veřejné mínění, slovy sociologa Jana Herzmanna: „Chytrý pokladní, hospodář, lišák, ale také bezcitný, a ještě má nakradeno.“

Samozřejmě to ovšem pochází z pomluv, které byly tisíckrát vyvráceny. V devadesátých letech jsem byl osočen, zcela nepravdivě, z některých kauz. Při všech vyšetřováních se prokázalo, že to byly pomluvy. Ty pomluvy byly tisíckrát vyvráceny a jsou znovu akcentovány. Já nakradeno nemám, nic víc vám k tomu nemohu říct. Klientelistické skupiny, které se v politice soustřeďují jenom na to, aby si nakradly, na mne pohlížejí svýma očima, jak by si ony počínaly. Já jsem si tak nikdy nepočínal, neboť rubáš nemá kapsy.

Vám ten kritický pohled veřejnosti a neobliba nevadí?

Všichni politici se musí smířit s tím, že je realita a pak virtuální realita jejich mediálního obrazu. A nejenom v mém případě – troufnu si říct, že skoro ve všech případech – jsou ty dva obrazy poměrně diametrálně odlišné. My jsme tuhle žertem s panem předsedou Schwarzenbergem mluvili o svých mediálních obrazech. On říkal, že by byl raději zločinný ďábel jako já než senilní stařík, jak ho kreslí média. Já jsem mu říkal, že bych si to s ním také raději prohodil a byl radši senilní stařík než zločinný ďábel. On zdaleka není senilní stařík, to je člověk plný energie. Já nejsem zločinný ďábel, ale ten mediální obraz musíme brát jako realitu. A dokonce si to nemůžeme ani vyměnit, i kdybychom chtěli.

Neříkáte si častěji, že skončíte a odejdete z politiky? Ať už kvůli sebereflexi či té neoblibě?

Odpovím vám řečnickou otázkou: Nekladete si vy někdy ráno otázku, že byste šel dělat něco jiného, než děláte? Každý profesionál si čas od času říká, jestli by se mu nežilo lépe, snadněji a nedýchalo se mu volněji, kdyby tu profesi změnil. U mě je ta sebereflexe jednoduchá: dělám práci, která mě baví do té doby, dokud cítím podporu těch, kteří mě volí. TOP 09, která nemá vazby na regionální kmotry, tady evidentně překáží a její silná figura je tady pod nepředstavitelnou palbou, to je prostě fakt. Upřímně řečeno, já si nemyslím, že to budu dělat věčně, pokud TOP 09 bude i nadále úspěšná, já doufám, že ano, tak to jednou poznáte sami. Tím neříkám, že to bude zítra, ale až mě jednou někdo vystřídá, tak to zase bude schytávat jiná figura.

Vy jste vládl se socialisty, po volbách 2006 jste byl ochoten jít s Paroubkem do vlády podporované komunisty a nakonec je z vás největší pravicový jestřáb. Připouštíte si tuto nekonzistentnost jako další důvod neobliby?

Když to budete prezentovat tímto způsobem, tak ano. Mluvíte o tom, jako bych v každé té době prosazoval největší schodek. Podíváte-li se patnáct let zpátky, oč jsem se snažil, a na mé veřejné výroky, tak mluvím patnáct let pořád stejně. Samozřejmě to vždy odpovídalo realitě, ve které jsme pracovali. Když jsem byl členem KDU-ČSL a ta byla v koalici se sociálními demokraty, tak jsem byl ten člověk, který za každou cenu co nejvíc brzdil rozmařilou politiku. Můžete samozřejmě říct, že jsem mohl brzdit víc nebo se toho nemusel účastnit.

Spíš bych vám vytkl váš dnešní výrok: „Prožrali jsme to, proflákali, zlaté časy v Evropě skončily.“

Proč, když to říkám v první osobě? Proč? Kdyby tam byla druhá osoba, tak je to nefér výrok. Já tvrdím, že za současný strukturální schodek státního rozpočtu mohou všechny politické strany bez výjimky. Všechny. To se netýká jen České republiky, celá Evropa si musí přiznat, že si prostě několik desítek let přifukovala na dluh životní úroveň své populace. Protože to voliči od svých politiků chtěli a politici jim to slibovali, protože byli rádi opakovaně voleni.

Typově myslíte dvojnásobné zvýšení rodičovského příspěvku, jež před volbami v roce 2006 prosadila vaše KDU-ČSL?

Anebo neúměrné snížení daní. Populismus se nemusí odehrávat jenom na výdajové straně státního rozpočtu. Populismus se může odehrávat i na příjmové straně. A v tom je konzervativní politika – žít za to, na co si vybereme. Skutečná pravicová politika je vyrovnané hospodaření. Můžeme mít švédské veřejné služby za švédské daně. Můžeme mít rumunské veřejné služby za rumunské daně. Ani jedno nám nedoporučuji. Ale pokud vám někdo slibuje švédské veřejné služby za rumunské daně, tak není pravičák, ale jenom obyčejný populista.

Když jste tohle hezké pravidlo v letech 2004 a 2005 sám nedodržoval, neberete to jako svou fatální chybu a důvod skončit v politice?

Ne, naopak. To byl důvod, proč jsem založil nový politický subjekt. Já jsem tehdy byl součástí KDU-ČSL. Existovalo v ní pravicové Kalouskovo křídlo, jež prosazovalo rozpočtovou zodpovědnost a brzdili jsme rozmařilost. Takže já svým způsobem bojuji stále za totéž. Přirovnal bych to k práci svého kamaráda Eduarda Janoty ve Fischerově vládě. On věděl, že je možné výraznější snižování deficitu, ale nebyl hlavní hybatel a neměl na to sílu. Fungoval alespoň jako brzda těch největších zhůvěřilostí. Když se KDU-ČSL vydala na cestu rovnostářského socialismu, tak jsem ji opustil a založil jsem stranu, kde se svým názorem nejsem v menšině. Ale rozhodně tvrdím patnáct let jedno a to samé. Jen v trochu jiných politických podmínkách.

Všiml jste si, že jakmile s někým děláte reformu veřejných financí, objeví se rebelové a shazují premiéra?

Ano, v roce 2003 ve Špidlově vládě došlo k tomu, k čemu teď dochází v ODS. Pod praporem programu sociální demokracie byl vzbouřenci odstraněn Vladimír Špidla. Vzbouřencům vůbec nešlo o to, kde je sociální demokracie. Oni jenom nechtěli Špidlu a tu reformu si vzali jako záminku. A teď je to s Petrem Nečasem jako přes kopírák. Takzvaným rebelům vůbec nejde o rozpočtovou legislativu. Ti prostě jenom nechtějí Nečase a rozpočtovou legislativu si berou jako záminku. Petra Nečase si vážím, protože je přesvědčen, že navržené kroky jsou naprosto nezbytné pro budoucnost, bezpečí a suverenitu České republiky, a je ochoten proto poměrně neokázalým způsobem riskovat vlastní politickou existenci. To je pochopitelně nesmírně úctyhodná vlastnost.

Jakou reflexí teď projde vaše TOP 09 po neúspěchu v krajských a senátních volbách?

Je-li to otázka, zda to bude znamenat nějakou zásadní změnu nebo revizi hodnotového desatera a našich programových priorit, tak to určitě ne. K tomu není jediný důvod. Jsme strana, která existuje tři roky, tohle byly naše první krajské volby a podrobíme je poměrně hluboké analýze. Chyby si určitě otevřeně přiznáme. Řekneme si je otevřeně doma, určitě ne veřejně v médiích.

Pár výhrad už zaznělo: lídr Karel Schwarzenberg žádá zmírnění dopadů škrtů na opuštěné seniory s nejnižšími důchody.

Lze dokázat, že o tom jsme mluvili už před volbami. Jestli jsme to nepřehnali u příspěvku na bydlení. Ano, máme zadání našeho předsedy, který žádal o jistou pozornost u důchodců bez rodin s nízkými příjmy, ať se snažíme něco vymyslet.

Další povolební úvaha z TOP 09: podle ministra zdravotnictví Leoše Hegera poškodil stranu váš přístup k vyšetřovanému nákupu armádních letounů CASA.

Já se na Leoše vůbec nezlobím, na tento názor má právo. Z hlediska popularity je jeho názor komfortnější – nehodí se říkat pravdu v nevhodný čas. Já jsem přesvědčen, pokud si je člověk jist, že pravdu musíte říkat, i když za ni platíte.

Jaký osud čeká topku? Zmizí jako ODA nebo Unie svobody, nebo ji čeká dlouhá budoucnost?

Jsem si naprosto jist, že přežije. My jsme nezaložili pražský kavárenský klub. Ani jsme se nesoustředili na centrální volby. My budujeme stranu tři roky, během nichž jsme se maximálně soustředili na to, abychom měli regionální strukturu od Aše až po Starý Hrozenkov. Právě ty komety byly kometami, protože se soustředily jen na pražský kavárenský klub. Ta strana musí být zakořeněna ve všech regionech. Absolvovali jsme troje volby, všechny poprvé. Teď v krajských jsme sice získali méně, než jsme doufali, ale nevyhořeli jsme. Po těchto trojích volbách se otcové zakladatelé klidně mohou nechat přejet. I bez pánů Schwarzenberga a Kalouska strana zapustila kořeny a já nemám sebemenší obavu o dlouhodobou perspektivu TOP 09.