Proč jste výsledky kontroly na Ústavním soudu zrušil?
Už během kontroly se na mě obrátil pan předseda Rychetský s tím, že kontrola není v souladu s ústavou a že by mohla zasáhnout do nezávislosti soudu. Já jsem se s tímhle názorem neodvážil polemizovat. Pan předseda mi pak psal znovu po skončení kontroly. A velmi nutně by vznikla okamžitě veřejná spekulace, zda to celé nebylo účelové, jestli výkonná moc nedělá nezákonný nátlak na Ústavní soud a jestli nechceme ochromit činnost Ústavního soudu. Protože když by musel zaplatit penále, neměl by pak na svoji nezávislou činnost. Já jsem tuhle diskusi nechtěl riskovat, protože by nepřispěla k pověsti objektivity ministerstva financí – byť ta kontrola určitě byla objektivní. Já jsem si naprosto jist, že jsem rozhodl správně, i když je to nestandardní rozhodnutí. Protože nezávislost Ústavního soudu je hodnota, se kterou se nehazarduje. A upřímně řečeno, kdyby došlo k vyměření penále a nechtěli bychom ochromit činnost Ústavního soudu, tak by stejně nezbývalo, než jim to penále prominout, anebo jim dát zvláštní dotaci na zaplacení. Ani jedno, ani druhé mi nepřipadalo rozumné.
Vy v tom rozhodnutí ale zároveň píšete, že jste přesvědčený, že je vše podle ústavy. Není to rozpor?
Já jsem to sice konstatoval, ale nepřišlo mi vhodné, abych se s předsedou Ústavního soudu pouštěl do sporů o tom, co je a co není v rozporu s ústavou. Já jsem hluboce přesvědčený, že kontrola v rozporu není. Ale asi se mnou budete souhlasit, že pan předseda Ústavního soudu je v tomhle trochu větší autoritou.
Finanční úřad vypočítal před lety Nejvyššímu soudu penále 40 milionů za formální chyby. Tam jste ale na zaplacení trval.
Je mi velmi líto, ale tam jsem tu otázku řešil, až když to penále bylo vyměřeno finančním úřadem. A šlo o otázku, jestli má, nebo nemá být prominuto. Ne jestli se ten proces zastaví, nebo nezastaví. A za druhé: rozpočet Nejvyššího soudu není samostatná kapitola státního rozpočtu, ale spadá pod ministerstvo spravedlnosti. Existují takzvané prioritní kapitoly rozpočtu, jako jsou Nejvyšší kontrolní úřad, Poslanecká sněmovna, Senát a Ústavní soud, které mají při kontrole nárok na trochu jiné zacházení, aby byla zajištěna jejich skutečná nezávislost. Kapitola ministerstva spravedlnosti, pod nějž spadá Nejvyšší soud, mezi ně ale nepatří.
Je vám líto, že přijdete o pana Šípa, šéfa kontrolní skupiny, která pracovala na prověrce Ústavního soudu? Po třiceti letech oznámil, že kvůli zrušení kontroly končí.
Upřímně řečeno, víme, že je mu 75 let a že sám říkal, že na jaře skončí kontrolu na Radě pro rozhlasové a televizní vysílání – a že odchází. Za druhé, nechci ho obvinit, že vám tu informaci dal on. Ale jestli to udělal, tak se zachoval zcela neprofesionálně.
Možná na vysvětlenou: podklady o kontrole jsem získal z Ústavního soudu.
On mi to říkal, dneska jsem s ním mluvil. Říkal jsem mu: Podívejte se, váš věk i vaše třicetiletá poctivá práce si zaslouží, abych vám ty důvody zrušení kontroly řekl do očí. Tak vám je tady říkám. Jsem si jist, že jsem rozhodl správně, i když vás to možná mohlo naštvat. Ale jsou priority, které předřazuji jiným. Tady jsem se rozhodl pro správnou prioritu.
Ale víte, jak to může vypadat? Že se třeba Ústavního soudu bojíte, protože je to vlivná instituce, zvlášť ve vztahu k vám, politikům.
Bál jsem se diskuse, že je to účelová akce proti Ústavnímu soudu – toho jsem se bál. A jsem si skoro jist, že kdyby penále bylo vyměřeno, tak by se možná i ve vašich novinách taková spekulace objevila. A to jsem v žádném případě nechtěl připustit.
iHNed.cz, 26. 4. 2012, Rubrika: Česko
