Kalousek: Arciďábla ze mě udělalo Babišovo PR, ale můžu si za to i sám

V historii české politiky proti sobě většinou stála dvě silná jména. Klaus a Zeman, Paroubek a Topolánek. Když řeknu Babiš, jak podle vás končí ta skládačka?

Každý autoritativní režim potřebuje vůdce, který každého ochrání a zařídí, aby se měl na světě krásně. A pak potřebuje toho arciďábla, který za všechno může. To Babišova PR mašina dobře věděla. Vyrobila vůdce, a proti němu tady stál ten ďábel Kalousek. I významné části voličů se podařilo tenhle pocit vsugerovat.

Nemůžete si za to spíš sám?

To víte, že si za to vždycky člověk může hodně sám. Ale jde o to, jestli do toho ještě někdo investuje prostředky a cílenou kampaň. Kdybych měl tolik peněz, kolik bylo investováno do mého očernění, tak bych mohl odejít na spokojenou rentu. Babišova PR skupina měla z konfrontace nás dvou obavu, proto se snažila o mé očernění. Dokonce to vsugerovali velké části členů mé strany – v jisté fázi vývoje. Dnes už vystřízlivěli. Ale v určité době i v mé straně panovala představa, že kdyby nebyl Kalousek, tak máme zpátky 15 procent, nemocní by se uzdravili a ptáci by začali zpívat. Píáristi to všem vtloukali do hlavy zleva zprava. Nicméně zpět k původní otázce - je těžké říct nějaké konkrétní jméno. To je jeden z úkolů společného postupu demokratických stran. Já nejsem objektivní, podle mě by bylo ideální mít v čele vzdělanou a energickou ženu, což je paní předsedkyně Adamová. Ale členové jiných stran na to budou mít jiný názor.

Dokážete si v čele představit vzdělaného politologa?

Dokážu si představit kohokoliv, na kom se ty strany domluví. Síla oné dohody už mu dodá to nezbytné charisma.

Opravdu?

Říkám nezbytné charisma. Síla té dohody už by bylo veliké charisma samo o sobě.

Nepropásla opozice poslední reálnou šanci, jak se spojit? Během koronakrize mohla postupovat jednotně...

Ale nám se podařilo velmi úzce spolupracovat, řadu zásadních pozměňovacích návrhů, které vláda nejprve smetla ze stolu a pak je předložila jako své, jsme vypracovali společně. Samozřejmě patřím k těm, kteří by si přáli větší diskuzi o společných kandidátkách. Nemyslím si, že je možná jedna společná, reálnější by byly dvě kandidátky. Zatím bych to nazval vzájemným oťukáváním, přál bych si, aby jednání byla intenzivnější. Sám jsem se o to snažil a nebyl jsem úspěšný.

Jak byste si představoval ony dvě kandidátky?

Nebudu teď nic malovat, to mi nepřísluší. Přísluší to lídrům stran. Může to být jedna kandidátka, ale podle mě to není reálné. Pokud se nicméně stane, že demokratická opozice bude kandidovat roztříštěně na více než dvou kandidátkách, tak je to promarněná šance a selhání těch stran a lídrů. Škoda každého demokratického hlasu.

Šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová nám řekla, že opozice není k hnutí ANO dostatečnou alternativou. Souhlasíte s tím?

Kdyby nebyla opozice roztříštěná a prezentovala se veřejnosti jako spojená a sjednocená síla, tak by to alternativa byla. Patřím k těm, které to mrzí. Vyzval jsem ke spolupráci už v roce 2016. Kdyby se to tehdy podařilo, tak jsem přesvědčen, že by Andrej Babiš nesestavoval vládu. Vypadalo by to v celé zemi jinak. Řekl jsem, že jsem ochoten pro to udělat cokoliv, dát tomu energii, zkušenost, příchod, odchod. Ale nezáleží to jen na mně.

Když jste před čtyřmi lety ke spolupráci opozičních stran vyzval, řekl jste, že kdybyste byl překážkou vy, nemusel byste kandidovat. Platí to i dnes?

Ano. Samozřejmě první reakce KDU-ČSL byla, že se svým bývalým předsedou na kandidátce nebudou. Říkal jsem, že to je to nejmenší, že na té kandidátce nebudu. Pak se zjistilo, že Kalousek je jen zástupný problém. Ale pochopitelně kdyby to někdo položil na stůl, tak to platí. I když ve slušné společnosti to platí obráceně – pokud má někdo s někým problém, ať jde od stolu. Pokud si strany chtějí vetovat silné osobnosti, dají dohromady akorát společnou kandidátku šedivých myší. To si nemyslím, že by mohla být ta alternativa. Nicméně kdyby ze mě někdo chtěl vyrobit překážku spolupráce, tak zazní ta samá věta, co v roce 2016. Na kandidátce nemusím být.

Dokážete si představit sám sebe mimo Poslaneckou sněmovnu?

To si musíte umět představit každý den. Dělám aktivně centrální politiku 21 let ve Sněmovně, před tím jsem byl devět let, od 5. února 1990, na Úřadu vlády. Říkal jsem, že to bude na rok. Třicet let jsem blízko vládní politice. A celých těch třicet let člověk musí počítat s tím, že druhý den může dělat něco jiného.

Jaká je to představa?

Jako jakákoliv jiná. Nikdy jsem svoji kariéru příliš neplánoval, že bych si říkal, teď budu dva roky tímhle. Pro mě to vždy byla otázka přijímání výzev.

A když si představíte, že by se opoziční strany spojily, porazily Andreje Babiše a vy u toho nebudete?

Když chcete spekulovat, tak spekulujme. Pokud by se to takhle skutečně odehrálo díky tomu, že u toho nesmím být, tak zaplaťpánbůh za to. Ta oběť by za to stála. Mým cílem je, aby tady byla demokratická správa země. Samozřejmě, že je příjemné, když u toho může člověk být. Ale to je až priorita číslo dvě.

Není celý projekt spojování opozičních stran mrtvý? Roky se o něm mluví, ale nic se neděje…

Pevně doufám, že není. Uvědomuji si, že je to obtížné. Je tam velká řada překážek, ale v drtivé většině malicherných. Tak malicherných, že se hledají zástupné důvody, třeba Kalousek. Pak se zjistí, že si některé strany budou muset hledat jiný zástupný důvod.

Jaké jsou tedy ty malicherné důvody?

Myslím, že bych je uměl pojmenovat. Ale když začnu, tak šanci na společný postup zhorším. Tak promiňte, že to neudělám.

Není společná kandidátka důležitá hlavně pro TOP 09, protože byste se třeba sami nemuseli dostat do Sněmovny?

Do Sněmovny bychom se dostali, ale byli bychom v lepším jazýčkem na vahách a v horším marginální stranou. V tuhle chvíli nemá být cílem demokratického politika hlavně se dostat do Sněmovny a pak se uvidí. Cílem má být účast na projektu, který je alternativou současného Babišstánu. To nemůže být TOP 09 sama, a to nemůže být žádná jiná demokratická strana sama. To můžeme dokázat jen společně.

Dokážete si představit, že byste se vrátil do čela TOP 09?

Nevidím k tomu v tuhle chvíli žádný důvod. Chvíli jsem o tom přemýšlel za minulého předsedy (Jiřího Pospíšila – pozn. red.), protože ta situace ve mně chvílemi vyvolávala zoufalství. Se současným vedením strany jsem spokojen.

Nebyl jste ale fanouškem Markéty Pekarové Adamové.

Netajil jsem se tím, že podporuji Tomáše Czernina. Ten je teď první místopředseda. Vedení má moji plnou podporu, nejen oni dva, ale i ostatní místopředsedové. Ta situace je velmi složitá, velmi těžko se dostáváme do médií. To není stížnost, ale konstatování situace. Není tu stoprocentní svoboda slova, jako bývala. Vedení dělá naprosté maximum. Nemám žádnou výtku k tomu, jak to dělají. Snažím se jim ze všech sil pomáhat a nepřemýšlím o žádné změně.

Pojďme k vládě. Hodně ji kritizujete za to, že nezvládla koronavirovou krizi, ale minimálně podle průzkumů poslední měsíce s podporou hnutí ANO nijak nehnuly, ne?

Vláda byla jistě velmi efektivní v zákazech a příkazech. To bylo ale obdobné i ve všech ostatních zemích v Evropě, takže tam žádné zásadní výtky nemám. Také jsme většinu těch opatření podporovali. Mnohem horší to bylo s komunikací vůči veřejnosti, a to zejména při rozvolňování. Neměli jsme také žádná podložená data, podle nichž by se postupovalo. Vláda se rozhodovala zcela nahodile podle toho, jak se zrovna Andrej Babiš vyspal, nebo co si jeho poradci přečetli na internetu. Nebo se snad rozhodovalo podle toho, a to už je čistá spekulace, aby jedna část trhu byla diskriminována proti jiné části trhu? To nevíme, a já to dávám vládě velmi za vinu. Myslím, že kvůli tomu ztratila důvěru velké části veřejnosti.

Jak jsme již říkali, minimálně z průzkumů to tak nevypadá.

Říkám důvěru části veřejnosti. Jiné části můžete říkat, že jste zachránil tisíce mrtvých, a ona vám věří.

Myslíte si, že kdybyste byl ve vládě, zvládl byste koronavirovou krizi lépe než Andrej Babiš?

Nevím, jestli bych ji zvládl lépe, jsem si jist, že bych se dopouštěl chyb. V situaci, v níž vláda byla, není možné se nedopouštět chyb, ty musíme tolerovat. Ale jsem si jist, že bych nelhal a nepodváděl občany. To, bohužel, vláda dělala často. Ale když se vrátím k tomu, v čem byla vláda skutečně nejhorší, tak to je rychlost ekonomických impulsů na záchranu hospodářství. Zcela se tím ukázala administrativní těžkopádnost, neakceschopnost a nefunkčnost státní správy, která je naprosto zoufalá.

Mají pravdu ekonomové, kteří říkají, že to nejhorší teprve přijde, až doběhnou lidem dvou či tříměsíční výpovědní lhůty? Že ještě nevíme, jaké bude mít krize skutečně dopady?

Jsme teprve na začátku té krize. Zažíváme první nárazy a zdaleka nejsme na dně. Dno nás teprve čeká. Předpokládám, že na konci druhého kvartálu se setkáme už s dvouciferným propadem HDP, s čímž bude souviset také nárůst nezaměstnanosti, protože firmy se budou muset přizpůsobit. Musíme teď počítat minimálně s několika měsíci velmi krušných časů. A oživení bude záležet nejen na krocích vlády, ale především na tom, jak bude ožívat poptávka v Evropské unii. I proto je pro mě neuvěřitelné, že se premiér vůči Unii staví na zadní. My se sami bez EU ode dna neodpíchneme. Jestli na konci tohoto roku zjistíme, že jsme všichni o deset procent chudší, než jsme byli na jeho začátku, tak jsme se z toho dostali ještě celkem slušně.

S ohledem na vývoj státního rozpočtu, kdy některé odhady předpovídají schodek mířící až k 500 miliardám, po letošku pravděpodobně už nebudete „ten, co nejvíce zadlužil naši zemi“, jak o vás rád říkává Andrej Babiš. Vystřídá vás Alena Schillerová. Jak se s tím vyrovnáte?

Já tvrdím, že schodek zcela jistě nebude 300 miliard, jak říká vláda. To nebude stačit. Proměnných je hodně, ale očekávám deficit kolem 450 až 500 miliard. A celoroční propad může být kolem sedmi, osmi procent HDP.

Kdy se dokážeme vrátit na životní úroveň, na kterou jsme byli zvyklí před koronavirem?

Strašné je, že vláda v letošním deficitu vidí příležitost k naprosto bezhlavému utrácení i v následujících letech. Jestliže chce konsolidovat veřejné rozpočty sedm let po krizi, i když v letech 2021 a 2022 předpokládá velmi silný růst, tak opravdu hazarduje s naší budoucností neskutečným způsobem. Ono to možná zní přehnaně, ale není to tak.

Proč?

Protože se tu nikdo nedívá na dlouhodobou udržitelnost rozpočtů. A i kdyby tu žádná koronavirová krize nebyla, tak nás čeká obrovský problém po roce 2030, kdy dojde ke zlomu demografické křivky, ročníky 70 a mladší, které jsou dnes na vrcholu sil a platí sociální a zdravotní pojištění jak mourovatí, odejdou do důchodu, a těch, kteří budou platit, bude mnohem míň. Budeme se řítit do stamiliardových, obtížně řešitelných deficitů. Vláda to moc dobře ví, sama ty údaje posílá do Bruselu, ale reálně s tím nedělá vůbec nic. Můžeme se dostat do tak obrovských problémů, že si je dnes ještě vůbec neumíme představit. Já už to koneckonců nějak doklepu. Ale co moje nebo vaše děti?