Jednou z největších neobjasněných záhad domácí politické scény posledních let je popularita Karla Schwarzenberga u určité části mladých lidí. Jde především o lidi z měst, vysokoškoláky, často tvůrčích profesí. S určitou licencí bychom je mohli označit za „frikulíny“. S vědomím toho, že běžně užívaný význam toho slova přesahují, ale že pojem zatím v češtině nijak přísně kodifikován není.
„Frikulín“ vznikl složeninou tří anglických slov „free“, „cool“ a „in“ a vžil se cca před deseti lety jako označení mladých lidí, kteří se orientují v aktuálních módních trendech, vědí, „kde to žije“, naplno využívají moderní technologie a právě aktuální „životní styl“. Někteří vnímají pod tímto pojmem především konzumně orientované mladé lidi. Je s tím ale jistě možno polemizovat a rozšířit význam „frikulína“ i na větší či menší míru revolty proti establishmentu a starší generaci. K orientaci v módních trendech je možno přidat i znalost soudobého umění a designu, ke znalosti, „kde to žije“ i cílenou provokaci míst, „kde to nežije“ apod. (Inspirací pro pojetí pojmu mohou být polemiky nad knihou Kup si svoji revoltu, která podrobně pracuje s termínem „cool“.) V širokém pojetí by tak mohl být třeba ekonomickým „frikulínem“ Tomáš Sedláček a výtvarným „frikulínem“ David Černý, dva ze známých aktivních stoupenců Karla Schwarzenberga. Ale sám Karel? Může být Karel Schwarzenberg frikulínem? V seniorském věku, ne právě krásný a sportovní typ podle posledních norem, součást politického establishmentu po dlouhá léta, příslušník ještě starobylejšího šlechtického establishmentu, vyznavač nikoli právě nejsvobodnější starobylé ideologie... Může? Je! Desítky tisíc frikulínů ho volí a jsou mu schopni odpustit v podstatě cokoli.
Je možné, že Karel má takříkajíc frikulínský talent od boha – jistou kombinaci šarmu, vtipu, inteligence, charismatu, sebevědomí..., která z něj dělá frikulína bez ohledu na jiné atributy jeho osobnosti. Zjevně to přece platí i naopak – někdo se prostě frikulínem nestane, ani kdyby obcházel všechny trendy bary a zbytek dne trávil v posilovně, na facebooku a listováním v katalozích.
Jako pravděpodobnější vysvětlení mi ale připadá, že Karel je chytřejší než frikulíni a cíleně si vybral „opinion leadery“ – „první mezi frikulíny“ – kteří pak už pracují za něj, neboť oslňují ostatní frikulíny. Běžná metoda práce establishmentu. Ale může to být i naopak. Frikulíni si možná vybrali Karla, aby v rámci své revolty nadobro znemožnili orientaci v českém kulturním a politickém prostředí.
Literární noviny, 17. 1. 2013, rubrika: Komentáře, str. 2
