Agenturní zpráva o červencovém jednání rady hlavního města informovala o akcích plánovaných pro blaho Pražanů - omezení pouliční reklamy, soutěž na dostavbu Staroměstské radnice (již devátou), nové čistírny odpadních vod, plaveckého areálu Šutka, vybudování hrošince a slonince v pražské ZOO a také vypsání zakázky na nový počítačový ekonomický systém.
Ta nenápadná poslední položka, kterou ostatně media ani nekomentovala, ve mě vzbudila nepříjemné mrazení. Pocit deja vu.
Když jsme po volbách v roce 2006 přišli na radnici městské části Praha 1, zjistili jsme nepříjemnou věc. V létě 2006 byla vyhlášena veřejná soutěž na „dodání ekonomického subsystému", hodnocena byla jen jedna nabídka fy NESS Czech, s.r.o., (resp. 2 další nabídky byly vyřazeny pro nesplnění formálních podmínek), která nabízela ekonomický systém SAP.
Mohutný nástroj, vhodný pro průmyslové podniky, řízení skladového hospodářství koncernu Volkswagen či jiné nadnárodní korporace, ale zcela nevhodný pro veřejnou správu.
Smlouva byla uzavřena na 6 let za celkovou sumu 39 milionů 999 tisíc 960,- Kč bez DPH, při tom obsahovala sankci pro případ výpovědi ve výši 36 milionů.
Nakonec byla podepsána až měsíc po volbách, těsně před tím než se sešlo nové zastupitelstvo a zvolilo nové orgány městské části, stará rada. Tedy v době, kdy stará rada měla mít jen udržovací funkci, zavázala své nástupce nevypověditelnou smlouvou, aniž nově zvolené politické representaci dala možnost posoudit, zda do takové transakce vůbec bude ochotna jít.
Instalace systému byla odložena o půl roku, během něhož jsme se snažili zachránit co se dá a dosáhnout ústupků, které by přizpůsobily systém podmínkám radnice. Přes veškerou snahu jsme nakonec kupovali zajíce v pytli. Časem se však ukázalo, že v pytli byla pořádná ondatra.
Koncept stanovující podmínky kontraktu byl navržen dodavatelskou firmou Ness a.s. a nabídnuty (do doby schválení konceptu) úpravy na míru. Jenže lidé v teoretické fázi měli jen mlhavou představu o tom, co systém umí a k čemu a jak se má používat. Po postupném zavedení do praxe se ukázalo, že mnohé se mělo řešit jinak a lépe. A firma Ness opět ráda vyhověla a provedla změny. Jenže to už bylo nad rozsah schváleného konceptu a za extra peníze a ne malé. Dnes s odstupem 3 let jsem osobně přesvědčen, že radnici by přišlo levněji zaplatit těch 36 milionů sankce a smlouvu vypovědět.
Pod dojmem tohoto zážitku jsem si na webových stránkách radnice hl.m. Prahy vyhledal příslušné usnesení a důvodovou zprávu a ejhle:
Zadává se výběrové řízení na nový ekonomický systém jednomu zájemci, bez uveřejnění. Obsahem zakázky aktualisace nadstavby systému GINIS společnosti Gordic, s.r.o a jeho zavedení na radnice všech 57 městských částí. Předpokládaná cena 538 milionů bez DPH, tedy zhruba 646 milionů čistého během 3 let. V přílohách materiálu kromě různých posudků o nezbytnosti a vhodnosti tohoto řešení jsou i tři obsáhlá právní stanoviska (12, 22 a 33 stran) o tom, že zadáním takovéto zakázky jednomu, předem vybranému zájemci není porušen zákon.
Jsem dále tvrzení, že je to podobná podbaba jako v roce 2006 na Praze 1, natolik tomu nerozumím a nemám pro to potřebné podklady. Ale základní princip je stejný. Těsně před tím, než se tato městská rada, pověstná svým transparentním jednáním a odporem k jakémukoliv náznaku korupce, odebere na smetiště dějin, zatíží své nástupce nevypověditelnou smlouvou, aniž jim nechá možnost posoudit, zda něco takového vůbec potřebují a chtějí.
ParlamentniListy.cz, 8. 8. 2010, Rubrika: Politici občanům
