Jan Horník kandiduje do Senátu ve volebním obvodě č. 1 – Karlovy Vary. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou a je uznávaný pro svou participaci na projektech zabývajících se šetřením energie. Je zakladatelem skateboardingu v tehdejším Československu a každoročně pro děti na Božím Daru připravuje Ježíškovu cestu.
Dobrý den, dostávám velké množství otázek, převážně přes internet. Začal bych jednou zajímavou otázkou, která je kladená velmi často: Pane senátore, rád bych se vás zeptal, jak jste spokojen s vaším končícím volebním obdobím, co se vám v senátu podařilo prosadit, na co jste nejvíce hrdý, a to jak ve vztahu k vašemu regionu, tak k legislativní práci?
To je věc, na kterou se velice těžko odpovídá, nicméně já sám se sebou jsem spokojený, ale otázka je, co voliči. Domnávám se, že jsem za ta léta snad prosadil některé legislativní změny, které byly nápomocné nejen České republice, ale i regionu, ze kterého pocházím. Například v oblasti cestovního ruchu, v oblasti ochrany přírody a dalších věcí.
Mám zde dotaz, který mi lidé velice často kladou. Jsem starostou, jsem krajským zastupitelem, jsem senátorem a do toho jsem členem mnoha výborů, různých obecně prospěšných společností a dalších záležitostí. Jak to vlastně všechno zvládám?
Radnice jako taková je dnes pro mě takový bombonek na dortu. To si již vychutnávám, protože mám velice dobrý tým lidí a zkušenosti z radnice jsem poté schopen přenášet do té práce na kraji a v senátu. Kraj sám o sobě, jelikož jsem v opozici, tak spíš využívám zkušeností z místa, kde jsem starostou a kde se na mě obrací lidé z okolí. Potom jsem schopen na kraji tyto věci transformovat k nějakým pozitivním změnám. Ale největší práce, která souvisí s mojí politickou činností, je v senátu. Jsem činný hodně v programu obnovy venkova. To znamená, že mám velmi úzký kontakt na starosty v celé republice a snažím se prosazovat zájmy českého venkova a středních měst a samozřejmě nějakým způsobem hledat cestu mezi velkými městy a malými obcemi tak, aby například v oblasti rozpočtového určení daní nedocházelo k diskriminaci. Tam si myslím, že je jeden z největších úkolů nás, kteří o tom v Praze rozhodujeme potom následně v zákonech, abychom to udělali co nejsnesitelnější pro všechny naše občany.
Dotaz, který směřuje na Boží dar, je daný přímo mojí činností, zda-li se za posledních 6 let, kdy dělám senátora, mnohé v obci změnilo.
Určitě změnilo, ale já nechci dělat nějaký výčet toho všeho, co se podařilo zejména v oblasti investičních akcí. Ale já mám největší radost z toho, co se podařilo asi před 5 lety nastartovat, a to je projekt Český Ježíšek. To je věc, která doprovází mého malého syna, který se ztotožnil s českým Ježíškem, a i mnoho dalších českých dětí, které dnes přijíždějí k nám na Boží Dar a jdou po Ježíškově cestě, užívají si přírodu a pohádkový svět, který ještě není přikryt těmi záludnostmi denního života. Jestli si něčeho cením, co jsem dokázal, určitě to byl projekt Český Ježíšek a Ježíškova stezka, protože to je projekt pro ty nejmenší děti. Když vidím jejich rozzářené oči, tak to je pro mě ta největší odměna.
Mám zde dotaz: Jak se může práce starosty zúročit v práci senátora tady v Praze v parlamentu?
Samozřejmě jsou to od těch nejmenších věcí až po zásadní záležitosti, které jsem poté schopen prosazovat v té legislativní oblasti. Ve výborech, ve kterých pracuji, protože kdyby nebyla přímá vazba občan-starosta, kraj a následně potom parlament, to znamená poslanecká sněmovna nebo senát, tak bychom žili v takovém vákuu v Praze a nevěděli, co dělá zbytek republiky. Čili v každém případě, na co narazím a jsou s tím jakékoliv problémy, tak to nejsou problémy jenom starosty menší obce, vetšinou tyto problémy mívají i starostové větších měst a ty je zapotřebí do Prahy přenášet. Je zapotřebí věci měnit k lepšímu a tam, kde se objevují zásadní problémy je také zapotřebí měnit naše zákony. Takže k tomu jsem byl snad za těch posledních 6 let také alespoň trochu nápomocen.
Dotaz, který směřuje do oblasti pomoci přímo regionu.
Já se nedomnívám, jako většina politiků, že senátor musí do svého místa přinést co nejvíce peněz a něco konkrétního vybudovat. O tom, dle mého mandát senátora není. Senátor by měl mít všeobecný rozhled, měl by být jakýmsi ombudsmanem toho svého regionu, měl by pomáhat lidem v nouzi, v dobách, kdy není nejlépe, když jsou povodně a jejich problémy řešit. V kontextu legislatyvy jako takové, je zapotřebí, aby zkušenosti z regionu přecházely do legislativního procesu a aby se naplňovala pro nás jakási lepší právní jistota a budoucnost, než tomu bylo v letech předešlých, před rokem 89. A i dnes se domnívám, že nejsme na konci této velice složité cesty. Takže přínos regionu vidím spíše v oblasti zastupování toho regionu, jeho zájmu přímo v parlamentu a v senátu.
Dotaz, zda-li ještě aktivně sportuji.
Snažím se sportovat. Mými oblíbenými sporty jsou lyžování a procházky zimní přírodou. Nevím, jestli je to přímo sport, ale to si užívám, když je inverze, nádherné počasí. Takže pokud můžu, tak ano. Bohužel s přibývajícími léty mi ne vždy vyjde, abych se do přírody dostal a aktivně si zasportoval. Ale všem doporučuji, aby touto cestou šli a na zdravém vzduchu se co nejvíce pohybovali.
Dostal jsem velice zajímavý dotaz, že jsem byl jakýmsi kmotrem „skejťáků“, když tento sport v tehdejším Československu vznikal.
Ano, asi to tak bylo. Zakládal jsem Československou skateboardovou asociaci. Byly to začátky velice úsměvné, nicméně mám obrovskou radost, že do dnešních časů se toto odvětví nejen zachovalo jak na Slovensku, tak i v České republice, ale především se rozvinulo. Když vidím mladé, kteří dodneška tomuto sportu holdují, tak se chci vrátit do svých mladých let. Nicméně dnes bych se na skateboardu pomalu zabil, takže to za mě dělají moje 2 děti. A například příští rok chci s bývalými „skejťáky“, kteří dělají takzvaný „starý kolena“, udělat nějaký retro závod, kde bychom se všichni sešli a zkusili na „ty starý kolena“ ty disciplíny, které jsme tehdy přinášeli do České republiky zejména z prostoru západních Čech, kde jsme se k nim dostali zejména díky německé televizi.
Jaké mám zájmy v oblasti kultury?
Když už mám něco spojovat s kulturou, tak se snažím vybírat si něco opravdu hodnotného, co by mi něco dalo do mého života a možná i pro mou politickou práci. Zatím jeden z takových největších dojmů byl film, který jsem viděl minulý rok v Karlových Varech na festivalu a který se jmenoval Ku předu levá, ku předu pravá. To je film, který bych doporučoval všem mladým, aby se na něj podívali. Takto si představuji dnešní kulturu, protože byl natočen velmi zajímavým způsobem a dokládá něco konkrétního, co se u nás v České republice děje. Jinak samozřejmě vělmi rád čtu, v době, když mám trochu času. Pokud mám preferovat, tak jsou to vesměs autobiografie lidí, kterých si vážím.
Dotaz asi od nějakého děvčátka, zda-li ještě letos bude existovat Ježíškova cesta.
Ježíškova cesta funguje celoročně. Je to čtyř nebo dvanáctikilometrový okruh pro děti přírodou, kde zodpovídají otázky na věci týkající se zejména přírody a získávají jakýsi Ježíškův pas, který když dobře vyplní, tak na konci v našem infocentru na Božím Daru dostanou malé dárečky. Takže určitě, nejen že tento projekt bude fungovat letos v zimě, ale k tomu přibude každoroční Vánoční pošta. Už to bude neodmyslitelnou součástí českých Vánoc.
