Heger: Vláda v sobě má zabudovanou jistou vnitřní stabilitu

Ministr zdravotnictví Leoš Heger naším prvním letošním hostem ve Faktech. Vítejte ve studiu.

Dobrý den.

Hezké odpoledne, pane ministře, i vám. Poslouchal jste novoroční projev Václava Klause?

Poslouchal.

Bylo v něm pro vás něco, co by vás vedlo k zamyšlení?

Určitě. Tak já, na začátku mluvil velmi hezky o Václavu Havlovi. Z toho jsem měl radost, protože ne vždycky politici o těch svých předchůdcích mluví pěkně. Ale to, co bylo zajímavé, bylo to, když mluvil o poctivých lidech, kteří jsou neviditelní a dělají slušnou práci. Pro ty já mám slabost a myslím si, že by jich mělo být víc a že bysme je všichni měli podporovat.

Když už jste zmínil tohle téma právě u Václava Klause, tak jste si nemohl nevšimnout, že ovšem také hovořil o naší schopnosti jakoby usekávat hlavičky lidem výjimečným údajně a jakýmsi lídrům. Napadlo vás při tom něco?

O tom jsem příliš nepřemýšlel.

Já jsem totiž na rozdíl od vás ano, přemýšlela o tom a napadlo mě, jestli nemířil tak trochu směrem právě k topce, která nejdřív docela ostře vyjela proti prezidentovu koni, panu Bátorovi. Teď vyjíždí proti druhému prezidentovu koni, ministru Dobešovi. Nenapadly vás tyhle souvislosti?

Ale tak já jsem si myslel, že to může souviset nějak s /výpadek signálu/.

Kritizuje ministra Dobeše, myslíte si, že je to jenom jedna z mnoha mediálních přestřelek, která kvůli jakémukoli ministrovi běžně zvyká anebo je to něco víc, kvůli čemu může dojít i k problémům ve vládě třeba?

Tak já si myslím, že za tím možná je malinko schované napětí, které vzniklo těsně před Vánoci a to ohledně církevních restitucí, protože tam to Věci veřejné jaksi trošku zbrzdily ten proces.

Já nevím, jak s tím souvisí církevní restituce v okamžiku, kdy právě topka a vedení topky kritizuje nejvíc kolegu Dobeše za to čerpání respektive nečerpání zjevně evropských fondů, ne?

Ale tak to samozřejmě, že se našlo téma, které je velmi choulostivé a evropské fondy jsou přísně sledované a jakákoliv ztracená koruna je škoda.

A vy máte stejně přísný pohled na kolegu Dobeše ve vládě, jako mají vaši straničtí kolegové?

Já myslím, že ne, že se spíše snažíme držet to, co kdysi tvrdil premiér Nečas, že by se mělo dělat, to znamená, každý ať se stará o své problémy a ty druhé nechá řešit ty jejich. Já si myslím, že ale vždycky z toho se najdou nějaké výjimky a i v topce jsou takoví, kteří jsou jaksi více bojovní.

To je ale moc hezké pravidlo, které jste řekl. To byste možná měl implementovat třeba ministru Kalouskovi, ne? Protože ten dělá všechno, jen se nestará jenom o sebe.

Ale tak já myslím, že se stará taky o sebe.

Ne, ale z jeho úst vyšla ta ostrá slova, ostrá kritika proti ministru Dobešovi. Na to narážím.

Dobře. Tak v každé politické straně jsou lidé, kteří jsou viditelnější a kritičtější a lidé, kteří jsou méně kritičtí. Já si nemyslím, že každý z nás ministrů dělá všechno úplně ideálně. Ale myslím si, že opravdu bychom se měli starat hlavně o naše vlastní problémy.

A řekněte, pane ministře, máte tedy v dané etapě vnitrovládních vztahů, rozkošných, by se chtělo říct, máte pocit, že právě ministr Dobeš by mohl být tou koaliční rozbuškou anebo ne? Prostě to tak nějak přejde.

Já si myslím, že ta koaliční rozbuška teďka je odstartovaná díky těm církevním restitucím. Ono to vždycky je v takových vlnách. Dva měsíce je pokoj, už to vypadá, že věci poběží standardně a pak se něco objeví. Takže v tom prosinci to byly právě tyhlety církevní záležitosti.

Říká Leoš Heger, ministr zdravotnictví, u nás ve Faktech na Primě. Co pro vás, pane ministře, bylo nejtěžší v loňském roce?

No tak já si myslím, že ten minulý rok začal vrcholem akce Děkujeme, odcházíme. A ta vyjednávání vůbec nebyla snadná. Zdržela nás o takové dva tři měsíce v těch našich legislativních krocích a ty se potom musely rychle dohánět. Takže to bylo napínavé.

Do toho letošního roku se díváte spíše řekněme s jemným optimismem anebo spíše s velmi vnímavým pohledem na rizika, která mohou právě v letošním roce přijít?

Tak já si myslím, že být v politice, znamená čelit nějakým rizikům. Já jsem to říkal, když jsem dělal ředitele nemocnice, že to je jako sedět na mině, ale v té politice je to ještě horší. Ale přesto se dívám celkem optimisticky a myslím si, že hospodaření se nepropadne tak strašlivě, jak se zdálo.

Co by mohlo být tou minou, pokud jde o českou vládu v letošním roce?

Já si myslím, jestli, já už to zmiňuji asi počtvrté, ty církevní restituce, jestli se teďka dohodnou, takže pak už nastane trošku klidnější období, kdy bude samozřejmě spousta předvolebních tahů.

Ale mohu vám do toho vstoupit. Jde jenom o to, že v průběhu hluboké hospodářské krize celoevropské a i světové, v průběhu týdnů a měsíců, kdy máte zavádět opravdu už důsledné a větší reformy, tak že pro občany nehrajou církevní restituce zdaleka takový význam.

Ale to samozřejmě mně je úplně jasné. To je věc, která je spíše strategická, dlouhodobá a symbolická. Ale vy jste se ptala na rozbušku, pokud jde o vládní krizi, tak proto já jsem to zmínil. Pro občany je mnohem důležitější, jestli tady bude velká nezaměstnanost nebo rozumná nezaměstnanost a jestli se bude zdražovat nebo ne.

Mimochodem, Petr Holub dnes na Aktuálně napsal moc zajímavý politický komentář, jakýsi výhled, Politická prognóza 2012: bude to boj o přežití vlády, to nazval. Vnímáte to taky tak, že ten rok, který je teď před vámi, bude bojem o vlastní vládní přežití?

Tak já jsem bohužel ten komentář Petra Holuba nečetl. Já jsem měl pocit, že boj o přežití vlády jsme absolvovali rok a půl a že by mohlo být trošku klidněji. A musím říct, že jestli se neodehraje něco v prvním kvartálu tohoto roku, tak že pak už ta předvolební atmosféra spíš se bude týkat individuálních záležitostí a předvolebních šachů než celé vlády.

Co by se mohlo v tom, když jste zmínil to riziko, pokud se něco nestane v prvním kvartálu, co by to tak mohlo být, co byl otřáslo vládou v samých základech?

No nějaká nedohoda na velmi podstatné záležitosti. Tak já už nechci zmiňovat ty restituce, ale jestli tady nastane hospodářská krize, i když já jsem mírně optimistický, tak samozřejmě budou muset nastávat další restrikce a povede to k sociálním nepokojům. Tak to asi.

Totiž právě Petr Holub přišel na Aktuálně s tou myšlenkou, že tady není důležité momentálně tolik, na čem se vláda dohodne nebo nedohodne, ale na tom, jak vládu vnímají občané, protože se stalo, že celkem v šesti evropských zemích došlo k prudkému poklesu důvěry ve vládu ze strany občanů a v pěti těch zemích, bez ohledu na to, že ta vláda měla před sebou ještě dlouhý mandát, ta vláda přesto padla. Česká republika je jediná země, kde došlo k tak prudkému poklesu důvěry ve vládu a ta vláda zatím nepadla. To je taková neblahá předzvěst, nemyslíte?

No já nevím. Já bych to interpretoval trošku jinak. Vzhledem k tomu, že ty otřesy jsou dlouhodobé a už jich bylo několik a ta vláda nepadla, tak má v sobě zabudovanou jistou vnitřní stabilitu a jistou odolnost proti těmhletěm otřesům. Takže já bych věřil tomu, že už to do voleb alespoň nenastane.

Tolik Leoš Heger, ministr zdravotnictví ve Faktech na Primě. Pane ministře, od včerejška je v platnosti ta možnost připlatit si za nadstandardní péči u osmnácti položek na daném seznamu. Těch osmnáct položek asi nebude hrát nějakou zásadní roli ve financování zdravotnictví. Takže ten hlavní význam toho je, že to má nastartovat mnohem širší pacientskou spoluúčast. Je to tak?

Je to tak. My jsme nikdy netvrdili, že by to měl být jediný nástroj, který by měl přinést peníze do zdravotnictví a naopak já jsem vždycky říkal, že ten náběh musí být pomalu. On vlastně nastal ten zlomový okamžik někdy v roce 98, kdy jakékoliv platby pacientů na nadstandardy byly zakázány a tenkrát to bylo v období, které bylo velmi bouřlivé.

Teď řekněte jen, kdy si myslíte, že dojde k rozšíření toho seznamu a kolik položek ve finále během roku dvou byste na tom seznamu vlastně chtěli mít?

Tak oni ty položky jsou různé a těch osmnáct, které vy jste zmínila, oni to jsou tři takové výraznější skupiny, tak já si myslím, že se rozšíří o další tři čtyři skupiny asi za rok. Ale objeví se celá řada tak zvaných nadstandardů, které mají trošku jiný charakter. Charakter organizační, například že si budou moct pacienti připlatit v nemocnicích nebo ambulancích za nějakou nestandardní ordinační dobu, která dneska není praktikována. Třeba v sobotu nemůžete jít do nemocnice ke svému lékaři běžně jinak než na pohotovost.

Ty změny na straně pacientů mají přijít, ta další vlna, pokud se nemýlím, v dubnu, kdy má vejít v platnost to rozšíření pacientských práv.

Ano. Zákon o službách začne platit od dubna.

Tak. A co je to podle vašeho názoru to nejzásadnější, o čem si pacienti budou moci rozhodnout sami?

No podle mně to nejzásadnější, i když to není otázka dennodenní péče o zdraví, ale jaksi symbolicky nejzásadnější je ta living will tak zvaná, to znamená možnost říci, že jestliže se dostanu do situace, kdy budu téměř mrtev, že už mě nebude medicína oživovat proti mému přání. A to přání mohu vyslovit předem. To dříve nešlo, protože právníci říkali, že nelze udělat žádné rozhodnutí v době, kdy ta situace, o které chcete rozhodovat, ještě nenastala. Teď je to už možné a člověk bude moct říct ne, já už nebudu chtít dále zůstat na přístrojích.

Kdo bude posuzovat ten moment, kdy ta vůle toho pacienta bude moci být naplněna?

Já myslím, že to pacient musí do té vůle napsat a samozřejmě nebude se jednat o situace, které by odpovídaly nějaké eutanázii. To vůbec ne. Ale jestliže například člověk bude dlouhodobě v bezvědomí a bude jasné, že ten jeho stav je nezvratný a že se jedná jenom o to, jestli vás přístroje a umění medicíny udrží rok nebo pět let, takže už se to nebude to období prodlužovat.

Čili explicitně pacient předem, ještě v plném zdraví, může napsat, za jakých okolností si přeje býti neléčen dál. Ale uznejte sám, že vyjmenovat všechny ty eventuality, k jakým může dojít v průběhu života každého pacienta, to není v silách pacienta sepsat.

Já si myslím, že není tolik eventualit, že spíš je důležitý ten stav a ten je v podstatě jenom jeden, že člověk je v bezvědomí, nemůže ovládat své životní funkce a nemá šanci, že se z toho stavu dostane.

Říká Leoš Heger, ministr zdravotnictví ve Faktech na Primě. Pane ministře, když jsem mluvila s šéfem kardiocentra profesorem Pirkem, tak on mně řekl, a to se mi moc líbilo, proto to tady používám, u nás se neděkuje a neodchází. Máte zmapovanou tu situaci celkově, tak kde hrozí další masové protesty?

Tohleto se mapuje poměrně obtížně a vychází to spíše z odhadů takových epizodních, kdy prostě mluvíte s lékaři, mluvíte s lidmi v různých nemocnicích a snažíte se ty jejich odpovědi zevšeobecnit a já si myslím, že samozřejmě ten terén je výbušný, že lékaři chtějí více peněz. Jsou tady jejich odboráři, kteří se zastávají toho, aby nárůsty byly dále masivní v platech. Ale přece jenom ti lékaři nejsou už tak rozlobení, jako byli před rokem.

Těch více než 6% nárůstu, který jste slíbil od ledna, to platí plošně pro všechny lékaře v nemocnicích?

Tak my to nemůžeme nakázat, protože je tady celá řada subjektů, které jsou víceméně soukromé nebo jsou v moci někoho jiného.

Mluvíme o státních nemocnicích?

No ale i o krajských nemocnicích. A například krajské akciovky už v loňském roce nebyly na platových tarifech, které my jsme mohli ovlivnit a přesto tam ty platy zvedli.

Takže neexistuje dnes, pane ministře, záruka, že platy od toho ledna o těch slíbených alespoň 6% vzrostou?

Neexistuje. Stejně jako neexistovala loni a přesto ty platy vzrostly.

Říká Leoš Heger, ministr zdravotnictví, který byl prvním novoročním hostem ve Faktech na Primě. Pane ministře, díky, že jste přišel. Držíme palce, hezké odpoledne.